sobota 26. září 2009

Co mají společného Fenistil a meningokok

Hysterickou matku...

       

Před hodinkou jsem si přivodila skoroinfarkt.

  

  

Jestli se o něco v životě bojím, jsou to mé děti. A to se pak do toho strachu docela solidně opřu a testuji, jak asi tak vysoký tlak a tep mé vetché tělo snese...

  

Skoro každá jejich nemoc s horečkou mě z počátku vyděsí. Sice postupem času míň a míň, neb jsem už otrkanější. Ale přece jen, ten meningokok... Nebo slepák. Či zánět středního ucha...

Cože mají spolu společného? Je třeba zasáhnout rychle!

 

Takže se teda přiznám:

  • - při každé horečce nenápadně kontroluji tělíčko, zda tam ty skvrny nejsou (pokaždé k veliké radosti a úlevě ne). „Máš pupík? Kde?" rafinovaně se ptám dítka, abych viděla, že předkloní vpohodě hlavičku...
  • - při bolavém bříšku - nenápadně prohmatávám (nejdřív vlevo). Kdyby dítko zavřískalo hned při prvním sáhnutí (vpravo), zmatkovala bych. Znám se...
  • - bolavé ouško - taktéž hlavně nenápadně osahávám. Už se nám tak jednou podařilo včasným úprkem na pohotovost předejít píchání... (Uší samozřejmě.)

 

  

Teď je to moment, co jsem si zas otestovala, jak rychle dokážu totálně ztratit hlavu.

Od včera má dcerka horečku, rýmu a já poblitou postel... Normálka. Pohoda. Dokonce taková, že jsem ani k Mudře nešla.

  

A před chvilkou řev, že jí bolí nožička.

Tak se jdu podívat - a tam flek. Velký, bílý... A na stehně, a na zadečku, a na chodidle...

Je mi to jasné - meningokok nebo mexická chřipajzna.

  

Tak tak jsem schopna vyťukat roztřesenou rukou těch 112. (ještě že tu linku zavedli, v té panice si jinak vzpomenu jen na hasiče)

Kupodivu pro nás hned nevyšlou vrtulník, ale dají mi číslo na pohotovost.

Neberou to. Neberou to. Neberou to.  

Znova 112. Dostanu další číslo.

Neberou to. Neberou to.

Berou. Ale sestřička řekne- „Zavolejte později, paní doktorka vyšetřuje."

  

K něčemu je to taky dobré.

Chladnu. Mozek se zas lehce zapojuje. Nějak se tam místo meningokoka usazuje pojem alergie. (Asi mě mimo jiné uklidnilo, když po zmínce o doktorovi Lucinka nasazovala umělecký úsměv a radostně tvrdila, že to vůbec nebolí.)

  

Zavolám znova. Vezmou to. Sestřička mi předá doktorku.

Nadechnu se a chystám se spustit dlouhou řeč o tom, jak jsme přiletěli z Mallorcy a fakt mě mrzí, že jsme tady dotáhli tu prasečí chřipku a jestli meningokok může mít bílé skvrny.

Na info o Mallorce ani nedojde. Než ze sebe stihnu vyklopit tak čtvrtinu zamýšleného, je mi stručně oznámeno  - „Alergie, pět kapek Zodacu. V případě dalších potíží přijeďte."

  

  

Taky jste slyšeli to žuchnutí? Jak mi spadl šutr ze srdce?

  

 

Teď mám radost. Našla jsem doma Zodac.

A podařilo se mi ho do Lucky dostat.

  

 

 

Jo, a tu ztracenou hlavu jsem už zas našla...

    

21 komentářů:

  1. zlatá nevědomost! nemáš strach - z čeho taky? takhle aby ses´ bála pořád...:-)

    OdpovědětVymazat
  2. hastone - tak to jsi trefil hřebík na hlavičku!!!
    Nevědět o meningokokovi, tak nejsem posedlá fleky a skvrnami...
    Normálně bych si při teplotě říkala, jak těm dětem hezky ta jejich imunita likviduje ty zákeřné bacilouše - a místo toho je v noci spící chodím kontrolovat s baterkou :-))) (teda kecám, baterku jsem nenašla, dětská promítačka to byla)

    OdpovědětVymazat
  3. No vidíš, já se vždycky uklidňuju tím, že jsou to \"zoubky\"... no teď už máme všechny vyrostlý, tak se začnu bát jinejch strašáků... tak mě nestraš :-)

    OdpovědětVymazat
  4. je u matek naprosto normální.A pokud by tomu tak nebylo,tak něco není tak jak má být.Takže matko klííííd,neboť mám dítka starší a panikařím rovněž tak,jen s tou výhodou,že už tu hlavu dobrovolně předkloní,jen vydí můj zoufalý výraz. 8-))))

    OdpovědětVymazat
  5. to je hrubka jako prase.....Omlouvám se za to \"vidí\",teď když to vidím. :-/

    OdpovědětVymazat
  6. o co vše jsem přišel a za co vše ještě dlužím kvalitní dárky své tehdejší manželce, že toto vše má za sebou a já 5 let na studiích nikdy nic nepoznal a nikdo si nestěžoval. Vím, ale že taky si děti prošly celou procedurou. Vím, koupím jí k Vánocům velký náhrdelník s těma , no, jak se hází sviním a k narozeninám jí vezmu na okružní cestu po Turecku, dám to na březen, to snesu, žádná vedra a je to levnější. Hezkou neděli

    OdpovědětVymazat
  7. Mám podobné pocity. Už když to čtu, ježí se mi chlupy...:-O

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Gleep, jo zuby, to je takové zaklínadlo :-)) Jak válčíte s mimušem?

    Jani - dělám že nevidím :-)))
    Jo je to o strach, o co jiného by se ale fakt měl člověk v životě bát, když ne o děti a blízké... To ostatní jsou ve srovnání s tím prkotiny.
    PS: jinak ta bublinková hra je můj konec. Jsem závislák, uááá...

    OdpovědětVymazat
  9. Hm, Buteo, to Tě to přečtení mého spotu přijde docela draho... Doufám, že mi nepošleš účet :-)
    PS: ale jinak nápad naprosto schvaluji. Perel a dovolených není nikdy dost :-)))

    Jo, Luci. A je to napořád...
    Kdoví, zda se člověk časem přestane o děti bát... Docela myslím, že ne...

    OdpovědětVymazat
  10. Nejsem rodič, ale mám rodiče.

    Rodič se o děti nepřestane bát nikdy.

    OdpovědětVymazat
  11. Henry, k tomu není co dodat... Je to tak!
    -----------------

    Já jsem zas vylekaná, Lucíkovi to přes noc naskočilo víc než měla večer, a to i po tom Zodacu. Asi přece jen na tu pohotovost zajedem. Pro jistotu...

    OdpovědětVymazat
  12. nevím, mě by teda docela děsilo, kdyby MUDr. po telefonu stanovil diagnózu na základě jen jednoho konkrétního příznaku... mohou být příznaky které nepoznáš a rázem z \"alergie\" může být naprosto jiná nemoc... tím tě vůbec nechci strašit, jen mě fascinuje že doktor stanoví diagnózu a způsob léčby na základě toho, že mu někdo do telefonu řekne, že \"dítě má fleky\".
    Připomíná mi to jednoho starýho doktora, kterej na všechno předepisoval postel, čaj a acylpyrin, aneb \"tělo si musí poradit\"...

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj,koukla jsem sem díky odkazu v Salonu:), docela přesně vystihuješ, jak to mám i já :) s chorobami svých dětí. Diagnostická metoda vaší paní doktorky mě ale přivedla do úžasu... Hezký den a ať je brzy líp. Jitka

    OdpovědětVymazat
  14. me zrovna pred chvili vycetl muj stredni syn ze jsem s nimi chodila malo po doktorech (vykuryrovala jsem je pokazde sama doma) Vetsinou jsem cekala do posledni chvile ze se to ztrati samo. Taka nejak drsne se chovam i sama k sobe. Bohuzel. Pry je to az uchylka. TAk budu muset se nad sebou zamyslet. Proc mam takoavou neduveru k doktorum. Proc tolik verim v silu prirody.

    OdpovědětVymazat
  15. PJ - ono mi v tu noc hlavně šlo o to, jestli to náhodou není meningokok. Popsala jsem jí i blití, teplotu, rýmu... Fakt je, že ještě řekla, že když se to nespraví, tak ať přijdem. A ono se jí to v noci (kontrolovala jsem) spravovalo. Včera přes den dobrý, večer trochu - tak jsem dala zas Zodac, ale místo aby zabral, tak jí to naskočilo ještě víc než předtím...
    Takže nakonec jsme tam jeli - a je to silnější alergická reakce (naše doma úplně první, příště už budu líp vědět). Jinak sebe většinou léčím tak, jak říkal ten Tebou uváděný doktor :-)

    Škoda, že jsi ten blog úplně zrušil. Někde v diskuzi jsem narazila na zmínku, že už Ti tu adresu někdo vyfoukl. Nicméně Ti i tak držím palce, ať se ta dietka daří a případně i nějaká ta přítelka ať je co nejdřív na obzoru!

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj Jituš, ráda Tě tu vidím :-)
    Ona to nebyla naše doktorka, to bylo noční volání na pohotovost :-) Ta naše je hodně pečlivá... Ale je docela zajímavé, že nějakou tu chuťovku si skoro vždycky děti pořídí na páteční večer nebo noc, nejlépe s pondělkem jako státním svátkem. To je klasika :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Raduš, ono to chce asi tak nějak přiměřeně...
    Já s nimi taky neběhám kvůli každé rýmě nebo teplotě. Vždycky si říkám, že bychom v čekárně nachytali tunu dalších bacilů jako bonus. Teď jsem ale fakt nevěděla... Mám napsané kalcium a Rectodelt.
    No, a taky znám případ, kdy si taky jedna paní, co zásadně nechodí k doktorům, vypěstovala z normální alergie (neléčené) solidní astma...
    Takže: \"přiměřeně-přiměřeně\" :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Člověče, mě by to všechno začalo asi děsit až ve chvíli, kdy by doktorka jen tak po telefonu řekla, že je to alergická reakce. To bych asi nepřežila a začala pořádně hysterčit.

    OdpovědětVymazat
  19. Everlanch - to lehce souvisí s prvním komentářem od hastona.
    O alergických reakcích jsem do té doby celkem prd věděla, tak jsem byla relativně klidná... Teď už by tomu bylo pravděpodobně dost jinak :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Alergie jsou pěkné potvory, pozor na ně!

    OdpovědětVymazat
  21. Jo, Oby, zas o jednu zkušenost navíc... Člověk by ji i oželel, ale co nadělá...

    OdpovědětVymazat