Zubačka a klamy,

 

furt se držím mámy...     

Část třetí - Petřín, Hry a klamy

Předchozí část 

  

Po včerejším záhulu v centru volíme oddechovější program. Aspoň máme takový záměr. Trošku zhatěný hodně podceněným odhadem vzdálenosti od parkoviště a doby k prohlídce. Neprozřetelně nevezmeme kočárek. Proč taky, na takový kousek. Za chvilku jsme zpět...

Cože jsme to měli v plánu? Jen jízdu zubačkou na Petřín a tam zrcadlové bludiště.

Volba to byla vskutku dobrá. Děti jsou opravdu nadšené. Lucinka mezi zrcadly opravdu bloudí a má z toho děsnou srandu a Tomášek může machrovat, že nás vyvede. Nálada je veselá.

O síni pokřivených zrcadel ani nemluvě. Tam padáme smíchem skoro u každého zrcadlového výjevu: Rodinka lebkounů. Rodinka dlouhonohých. Rodinka hubeňourů s velkými zadky...

Před východem z budovy si dokonce člověk může vylisovat památeční plíšek. Tomík si vytočí motiv Petřínské rozhledny, Lucinka má na svém pokladu Prašnou bránu. (Vlastnoručně vyrobenou placku ztratí ještě týž den...)

   

Jen ten čas nám utíká nějak rychleji a rychleji... Je okolo poledne a na Lucíka doléhá únava. Krom toho má padací den a obě kolena docela odřená. Tak si hraje na operní zpěvačku. A nešetří se. Přiznám, že ani nás. Máme zalehlé uši a turisté v okolí nás po očku pozorují. Cože to tomu nebohému dítěti provádíme, že tak ukrutně nelidsky vřeští? Právě, že jsme neudělali nic. Nebýt líní vytáhnout ten kočár z auta, mohla už být v limbu. Dobře nám tak!

Cestou na zpáteční jízdu zubačkou dcerka usne manželovi v náručí. Improvizujeme. K autu je to celkem kus, horko k zalknutí, máme hlad a naproti tramvajové zastávky je příjemné venkovní posezení. Takže není co řešit. Taťka klokan s prckem na břiše i zbytek rodinky si dají gáblík.

 

Hm, a když už tak sedíme u té tramvajové zastávky a dali jsme se na improvizaci, rovnou se rozhodneme zajet na výstavu Hry a klamy II. Teda já to rozhodnu, protože jsem zmínku o ni zahlédla tady v jednom blogu a docela dost mě to navnadilo.

Nevěřili byste, jak se blbě po Praze bloudí ve více než třiceti stupňové výhni s osmnáctikilovým vřeštícím pokladem v náručí (po probuzení je totiž onen „poklad" ochoten se nechat nést pouze matkou). K tomu malá chybička v mapce, odchycení špatných informační zdrojů - a člověk se nachodí jednou tolik, ani neví jak...

Slabší část skupiny to chtěla vzdát zhruba třicet metrů před cílem. Ale ta urputnější čtvrtina se nedala. Donutila jsem je to dojít. Ty potvory mě sice proklínaly, díků jsem se nedočkala - ale stálo to za to! Pohráli jsme si všichni, i nabručený tatínek.

Tohleto kolo nejvíc bavilo Lucku:   

                         

A u velké dvojbarevné zástěny si pohrál nejdéle Tomík (nejen):

     

Zasekli jsme se tam skoro tři hodinky. Kdo máte rádi hlavolamy, optické klamy, skládačky a jiné blbinky, určitě tam zajděte. Hned po Gutovce a bludišti na Petříně nejlepší zážitek z Prahy! (nejen pro děti)

    

Původně jsme chtěli stihnout ještě plavbu větší lodí, ale bylo pozdě. Tak jsme to odložili na zítřek a příjemně unavení se vrátili do hotelu. Na pokoji nás čekalo malé překvápko.

   

   

Pokračování příště