Vyřízení rodiče

rychle shání řidiče

Marodím celkem zřídka.

A téměř nikdy od dětí nechytám střevní virózu.

Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo, tentokrát mě to neminulo. A v noci se přidal i muž.

Kdo je ovšem z celé situace nejvíc nešťastný – je syn. Ne, vážně ho nemrzí, že jako jediný z rodiny zatím neobjímá záchodovou mísu.

Jen - dnešek pro něj měl být speciálně slavnostní den.

V jedné výtvarné soutěži porota jeho výkres ohodnotila velkým počtem bodů (teda aspoň ve zvacím dopise to stálo) a umístil se v první desítce ve své kategorii.

Dnes večer si měl slavnostně cenu převzít, velká rodinná výprava se chystala.

Chystala, to je tak maximum, co se dá o naší výpravě říct. Ještě zkoušíme domluvu výletu přes Tomova strejdu, ale tam tomu osobně šanci nedávám.

Samotnou mě to mrzí (což pak teprve Toma), neb v porotě byl (a možná by i ceny předával) Adolf Born – můj oblíbený ilustrátor od dětství.

S jeho ilustracemi jsem měla spojenu spoustu bezvadných knížek – Boříkovy lapálie (plus další díly), Mluvící balík, svůj první dívčí román Kopretiny pro zámeckou paní a spousty dalších.

Přiznávám, že když jsem někdy v knihovně netušila, jakou knihu si ke čtení zvolit, vybírala jsem často ty, které ilustroval.

 No, stalo se.

Ale aspoň jedna pozitivní zpráva – Lucka už do nosu si dává (po třech dnech strachu cokoliv pozřít). Sice zatím jen přesnídávky, ale i to je lepší, než nic.