Uplynul rok a ještě mi chybí slova.
Tak jen malá vzpomínka pomocí písní provázejících mě dětstvím:
Jaromír Mayer - Hospůdko známá - jedna z tátových nejoblíbenějších, poslouchali jsme ji spolu často.
Edita Štaubertová - Dominiku - smutná díra v patě nás pokaždé rozesmála. Většinou následovala ještě skladba Babičko, nauč mě charleston, tu jsem měla o kousek raději já.
Waldemar Matuška - Jó, třešně zrály - zatímco u táboráků s kytarou vedli vždy Slavíci z Madridu, tak doma hrály prim zrající třešně. Občas v závěsu s Růží z Texasu.
The Beatles - Twist & Shout - tak u Beatles je obtížné vybrat pouze jeden song. Nicméně tahle se vždy na magneťáku přetáčela zpět a pouštěla aspoň dvakrát, mám ji tak nějak specificky pod kůží.
Tátovo vyprávění o Broucích jsem ráda poslouchala. Mimo jiné mi utkvělo v paměti, kterak jim pojídání slaných tyčinek během nějakého turné na čas zbarvilo jinak hlas.
Také si při poslechu jejich písní vybavuji společné sledování Perného dne, kdy náš oblíbenec byl jednoznačně Ringo. Pokud bych tady vkládala písně dvě, tak ta další by byla Žlutá ponorka.
Billy Vaughn - Sail Along Silvery Moon - dlouhá léta předem nachystaná kazeta na onu smuteční chvíli s mixem saxofonových skladeb se nenašla. Tak aspoň jednu z nich přidám zde, na závěr.
Je zvláštní, jak jsou s různými písněmi jednotlivé emoce propojené. Zatímco u Dominika, nika, nika či u třešní se usmívám, při prvních tónech Hospůdky či saxíků se mi začnou po tvářích tiše koulet slzy...
No, je to ještě brzy.
-----
Pokud budete mít, milí čtenáři, chuť, podělte se v komentářích o písničky, které zaujímají u vás speciální vzpomínkové místo...
Rok je opravdu příliš krátký čas na zpracování takové bolesti a přijmutí toho smutného a neuvěřitelného faktu, že někdo milovaný odešel navždy. Moje maminka odešla přes šestnácti roky a stejně si i po těch letech vždycky trošku pobrečím, kdykoliv uklízím dole u táty. A někdy i jen tak.
OdpovědětVymazatJe mi to moc líto. Opatruj se. ♥
Bev, ohledně mamky, to si ani nechci zatím umět představit. Úplně Ti to věřím, že i po těch letech je to citlivé.
VymazatVšechny ty odchody jsou smutné, ale naštěstí čas je vážně milostivý lékař, dnes už je to obroušenější než před tím rokem. Jo, ty spouštěče prostě jsou...
Všechny písničky si pamatuji, jen tu poslední instrumentální se saxofonem jsem si vybavil až po spuštění nahrávky.
OdpovědětVymazatJe opravdu dojemné, když své blízké, kteří už s námi nejsou, tak jasně mohou připomenout tóny melodií, slovní obraty, zážitky a jejich zvyky, které v nečekaných situacích zazní/se objeví. A na takové souvislosti nezapomeneme.
Ano, Miloši, máš pravdu, samotnou mě to teď až překvapilo, jakou některé ty skladby vyvolaly emoci.
VymazatAle naštěstí to funguje oboustranně, i v kladném smyslu, věřím, že časem se hrany obrousí a budou přibývat hlavně ty veselejší vzpomínky. I když u těch saxofonů to asi bude spouštěč smutnění navždy. Nicméně i to k životu patří...
Upřímnou soustrast, Nomi. Máš aspoň krásné vzpomínky přes společně prožité chvíle pohody.
OdpovědětVymazatOby, děkuji. Je to fakt. Do vzpomínek, zejména z dětství, je příjemné se uchylovat.
VymazatTo mě mrzí. Zbyly krásný vzpomínky a věřím, že časem se slzy obrousí právě na ty hezké. Taky se na toho jednou děsím:(
OdpovědětVymazatDěkuji. Určitě, taky v to věřím, čas opravdu pomáhá.
VymazatA ano, některé věci by mohly v životě zůstat neměnné co nejdéle to jde.
Hlavně si člověk uvědomí, jak je ohromně důležité pochytat ty chvíle s blízkými, než definitivně odejdou...
Fredy Kruger
OdpovědětVymazat"Když někdy smutním nostalgicky
znám něco, co mi pomůže vždycky !
hnedka vám objasním tuto věc !"
.... hovoří hudebník MerdeDreck :
.... " Jááá.... na žestě hrával dřív, ( od trubky, - k tubě !)
Teď nemám už ni-jeden zub, v svojí hubě !
Řval kapelník : ,, nemáš-li zuby, - k nám nelez ,,!
A to jsem hrál v cornet jak Rafael Méndez,
( Tico-Tico, Let čmeláka )
teď bez zubů ?
....... kurwa ! mám padáka !!!
Když náladu špatnou mám.
když mám dny blbé,
vždycky se podívám na Youtube !
.... kdože tam hraje, či co se tam děje ?
Slyšte, co mne vždy rozesměje !"
( dí bývalý hudebník MerdeDreck Franta :
" Prdícího, když uvidím Franka !
... HerrGott ! ten prdí ! ... no... to jsou rány !
jak zděšeny dívky, dámy i báby !
Vidíte ?? tak správně sere se !"
.... muž dívá se, hovadsky směje se !
No, přijít o zuby - zvláště přední, to je jistě noční můra muzikantů hrajících na žestě, to vážně není co závidět.
VymazatJj, Youtube - prostě každý si tam najde to své :-) Na prdícího Franka jsem tam ale ještě nenatrefila, když jsem se to teď pokusila najít, skončila jsem přes prdící mimina u koťátek... A je hned veseleji :-)
Těmi písničkami jsi mě dostala, nostalgie občas dopadne na každého z nás. Pozdě,ale přece upřímnou soustrast. Bude to znít morbidně,ale já uvažuji svým dětem zanechat vzkaz - přeji si poslední píseň od Spinarky její Raketou na Mars. Tak nevím jake to bude pro ně vzpomínkové.
OdpovědětVymazatFukčárinko, děkuji. Já si nemyslím, že ty to znělo morbidně, naopak mi to připadá fajn vyjádřit jasně své přání.
VymazatTaťka se dožil požehnaného věku (89) a i kdyby se ta kazeta našla, nejspíš by už ji neměli na čem přehrát, tak dlouho to měl nachystané... Ale stejně mě to zpětně mrzí, že se mu to přání nesplnilo, tak jsem to dala aspoň tady a jsem aspoň za to ráda. Tím chci říct, že i když mi u té skladby naskočí slzy, je to zároveň tak nějak spojující a uklidňující.
To mě moc mrzí, upřímnou soustrast. Rok je na něco takového skutečně příliš krátká doba, hudba je navíc dost emotivní sama o sobě, natož když se spojí s takovými vzpomínkami. Tak ať zůstává hlavně to krásné!
OdpovědětVymazatDěkuji. Ano, ta hudba opravdu ty emoce spouští celkem dokonale, o tom žádná. Ale zároveň je to tesknění s ní takové hladivější...
VymazatPísně dokáží prohloubit všechny naše nálady.
OdpovědětVymazatMáš recht! A někdy je umocní fakt fest.
VymazatMrzí mě tvá ztráta, Nomi. Čas prý bývá nejlepší lékař, ale vzhledem k tomu, že moje babi má dnes třetí výročí a mně je pořád moc smutno, kdovíjaké zázraky taky nedokáže.
OdpovědětVymazatJani, taky mi to je za Tebe líto.
VymazatMěla jsem štěstí, že opravdu velice, velice dlouho jsem o nikoho blízkého nepřišla (dědečky jsem neměla a babičku jednu, jen chvíli, a na krátké návštěvy, vlastně si ji ani moc nepamatuji) tak jsem byla tohoto náporu relativně do vysokého věku ušetřena. Teď se jen obávám, že vzhledem k věku dalších blízkých to vezme jiný spád a nejraději bych nyní čas tak nějak zakonzervovala...
Děkuji ti. Byla jsem na tom podobně jako ty, začala jsem ztrácet blízké až po čtyřicítce. A i já se obávám, že tahle "šňůra" zdaleka nekončí.
VymazatTak nám všem držím palce, ať je to období klidu co nejdelší!
VymazatAsi mi to tady pozralo koment, nebo jsem ho zapomnela odpalit. Tak tedy jeste jednou - at postupem casu zustanou jen ohlazene oblazky, na ktere se vzpomina bez bolesti. Mozna jako ted na prarodice? Ja je mela skvely a moc mi chybeli. S rodici zatim nechci ani pomyslet:( Ale pripraveny clovek neni bohuzel asi nikdy.
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatAno, to máš pravdu, člověk fakt není připravený, a to ani když si myslí, že z části ano. Otec měl tu sviňskou nemoc, poslední dva měsíce už s námi ani nechtěl komunikovat, takže na jedné straně víš, že to přijde, dokonce i přeješ, ať se už tak netrápí a myslíš si, že jsi s tím vnitřně popasovaná - a prd. Sestřelí to i tak... A stejně až do konce člověk doufá, že se stane nějaký zázrak a karty se obrátí.
Nádherné pesničky ste s tatinom mali. Až raz môj pôjde do neba (čo si teda ešte vôbec neviem predstaviť), tak u nás pôjedou Kabáti a budeme míť Žízeň a Tarantuly v trenkách aspoň 10 rokov.
OdpovědětVymazatChrobáci mi vždy pripomenú kamarátku zo Syrečkova (rozumej Olomouc), ktorá ich miluje rovnako ako tie fanynky v ich klipoch a ktorú by som mala opäť navštíviť, lebo človek nevie dňa, neviem hodiny :-(
A presne tú istú kamarátku mi pripomína aj Waldemar, pretože jedine Tereza <3
Úprimne, neviem, či tá bolesť úplne prejde, pred 17 rokmi som prišla o "človeka", ktorý sa nestihol narodiť, ktorý oficiálne nestihol existovať a vlastne existoval len v mojej hlave a mojom tele, ale aj tak ma to stále bolí a občas ma to zastihne nepripravenú ako teraz.
Tak výhodou Kabátů je, že nebudou tolik stimulovat to slzení jako nějaké citovky. Spíš to pomůže tu energii nějak vybít, mi to připadá...
OdpovědětVymazatJj, taky si říkám, že je důležité se s blízkými vídat, co to jde. Často teď jezdím za mamkou (82 let, mimochodem rodačka taky z Olomouce) a prostě si užívám, že ji ještě mám.
Nikky, to je mi velice líto, ani si neumím představit, jak tohle musí být těžké.
To áno, ale tatino má aj iné, ale v Kabátoch sme sa tak asi najviac našli.
VymazatJej, to je skoro ako moja starká, tá je ročník '39. Dlho som túžila, aby sa videla s pravnúčikom, čo sa podarilo, dokonca som k nej odšoférovala 🤣
Ďakujem