Mrtvolu v mražáku míti,

přírůstek v rodině čekati

Ještě je k tomu třeba vozit v autě lopatu.

Alespoň do doby, než se rada mladších rozhodne, kde že tu mrtvolu pohřbí.

Doufám, že si to ujasní už brzo. Docela ráda bych po roce odmrazila mražák, ale s morčetem uvnitř se mi do toho nějak nechce.

Jo, je to rok, kdy druhé z našich prvních morčat odešlo do věčných lovišť (jestli se teda mražáku tak dá říkat).

Konec loňského školního roku jsme místo pomlsávání v cukrárně strávili pobrečením na veterině, a když po pár dnech Bubla boj vzdal, vzalo nás to tak mohutně, že jsem se zařekla  - a dost!

Už ani bílá myš práh našeho domu nepřekročí.

A protože jsem zásadově neoblomná matka, pro další maximálně JEDNO! povolené morče jsme si s dětmi jeli až následující den. No, naše nové dvě morčecí holky (sestřičky ze čtyřčat) se tu celkem brzo zabydlely a jsou pěkně přidrzlé. A že tentokrát nejsou ze zverimexu, ale od chovatelky, kluci by se z nich nemuseli vyklubat.

A hlavně jsou pěkně vitální, hravé a zdravě žravé, tak snad jim to co nejdéle vydrží.

Chápete, ten mražák prostě není nafukovací.

Pozn.:
Bubla zemřel před rokem v noci z 4. na 5. července.
Míšu (světlejší - Lucčina) s Pusou  (tmavší - Tomova) jsme si přivezli 6/7/16.
Narodily se 20/5/16.