Mohla bych si říkat, kdybych byla třeba Gordon.
Já teda zatím vařím pořád nerada a kuchyni se vyhýbám, co to jen jde, ovšem posledních pár týdnů aspoň vášnivě sleduji, jak se to vaření některým daří.
Gordonovi, například.
Jen abych si tím nezavařila.
Začínají se ke sledování totiž přidávat i děti.
A občas mají takové nesmyslné nápady, že bych měla vařit taky tak.
Jako takovou jednohubku na úvod by si představovaly hovězí wellington, ideálně.
zdroj obr.: ceramicavietrese
Já je v podstatě chápu, mi by se taky líbilo, kdyby mi takto někdo vyvařoval.
Nevyvařuje.
Asi se nakonec do toho budu muset obout sama.
Ale nebudu začínat rovnou zrovna tím majsrštykem, ne?
Na úvod si střihnu spíš něco, co vypadá jednodušeji. Třeba flambované banány. Co by se tak na tom dalo zkazit?
Vzhledem k mé nechuti oprostit se u vaření od improvizace zkombinované s nulovou zkušeností s flambováním a mísící se se strachem z případného zásahu hasičů, vám můžu prozradit, že něco by se našlo:
S máslem jsem to přehnala,
cukru bylo málo,
rum jsem marně hledala,
portské poblíž stálo...
Chci před synem zamachrovat,
plamen umně zapálit,
vše to pěkně oflambovat
a nechat se pochválit.
Roztřesenou rukou ztuha,
škrtám sirkou v naději,
však rozbředlé banány,
hořet ne a nechtějí...
U wellingtonu jsem zatím skončila vyhledáním receptu.
Pak začal televizní Gordon cestovat po světě. Něco pekl ve vykopané díře v poušti, cosi vařil na nějaké bárce na vodě a pak dokonce, aby se dostal k dalším tajům vietnamské kuchyně, vypil ještě tlukoucí srdce čerstvě vykuchané kobry...
I dětem v tu dobu tak nějak nenásilně došlo, že já prostě nejsem až takový blázen nadšenec do vaření a nechaly mě zas v klidu žít.
Jen teda Tomovi to cestovatelské kuchtění připomnělo, že vlastně chce občas konzumovat ty bílkoviny třetího tisíceletí, čili hmyz.
Nelítostné "Zmiz s takovým nápadem!" případně "Opovaž se mi to dovléct do bytu" a podobná láskyplná doporučení ho nezaskočila a od ulovení večeře už se nenechal odradit.
Já to prostě o sobě vím, že jsem dost konzervativní a představa, kterak mi jídlo po kuchyni poskakuje a cvrká, mi pořád nemůže přirůst k srdci.
Naštěstí babička tak úzkoprsá není i kuchyň svou poskytla. Čili vše dobře dopadlo, dítě mé nebylo utnuto v kuchařském rozletu a mohlo se těmi několika vlastnoručně upraženými kobylkovými bílkovinami nacpat k prasknutí.
Co dodat? Vzhledem k urputnosti a nadšení, které do této večeře syn investoval, je docela možné, že se mi doma klube nový Gordon a toho wellingtonu se jednoho krásného dne třeba dočkám.
Ale ze sarančat ho fakt nechci!
PS: A když už jsem si dnes tak odvážně prubla to vložení videa, tak v euforickém rozletu přihazuji i ty flambované banány.
Jsou v druhé půlce receptu:
Ježíšikriste, srdce kobry, no to by mě asi přešla na dost dlouho chuť. :-P Já se v poslední době vaření moc nevzpírám, ale snažím se držet receptů, kde jsem si poměrně jistá, i když sem tam i já mírně zaimprovizuji. Ale nevařím každý den, někdy bývám po šichtě dost mrtvá... no, zatím ještě nikdo hlady neumřel, tak dobrý. :-)
OdpovědětVymazatOby, on se na to taky zrovna natěšeně netřásl, asi se sebou taky dost zabojoval, ale fakt to do sebe kopnul (bylo to asi v nějakém alkoholu, ale to srdce ještě normálně tlouklo). Já bych nevydržela ani sledovat, jak tu kobru vytahují v mé přítomnosti z pytle. Spíš si myslím, že bych asi omdlela už při zmínce, že tam někde nějaká kobra vůbec v okolí je, natož kdyby mi z ní chtěli udělat večeři "kobra na deset způsobů" :-) Oni mu pak hned ještě jako delikatesu nutili tuším žluč nebo něco podobného a to už teda s díky odmítl.
OdpovědětVymazatMi právě připadá, že to jídlo je pořád dokola, furt má někdo hlad, pořád smýkám nákupy a v lednici skoro nic za chvíli není... Nebaví mě to :-/
No, já to jen četla z druhé ruky tady u tebe a zvedal se mi kufr, tož tohle mi jako fakt do kuchyně nenoste! :-D
VymazatTo u vás ještě není tak zlé, když to z té ledničky mizí. U nás právě lednička furt narvaná všelijakým jídlem, pravda, některý v syrovém stavu a furt prej, že nemají co na sebe, eh, do sebe! :-o
No vidíš, to já bych radši tu Tvou variantu, mi někdy připadá, že nám ji snad vyjídají i sousedi, nebo co. A dobrůtky mimo lednici - tak to ani nevím, kde to už mám schovávat, všechno ty potfory malé (myslím děti, ne morčata) vyšmejdí...
Vymazat