Co má společného vtip s telefonním omylem?

Dnešní den a mou maličkost…

Karanténně cyklistická – aneb Po dvaceti letech na kole…

PS: Teď už nejsem žádný laik, umím použít Nextbike.

Karanténní tloustnutí

aneb  V karanténě rostou kila. Což není věc zrovna milá…

Pracovní pohotovost při proklaté pandemii

Poštou přišla prosba – přidejte pár pandemických postřehů pro podnikové periodikum. Prosím? Potřebujeme ponejvíce pohyb! Proč přiživovat posedávání při popisování papíru planými plky? Podotýkám – prospěšnost procházek přírodou přece převažuje (přestože pouze po párech pochůzky povoleny – pohodu přináší…). 

Přesto - pozvolna připlouvá psací posedlost. Potřeba požitkářsky pohazovat písmenkem „P“ plně propuká… Pomalu počínám propracovávat povídku:

Deník pod rouškou roušky…

Píše se rok 2019 a občas ve zprávách zahlédnu, kterak se v asijských zemích nosí roušky. Příležitostně. Když je velký smog.

To jsou fakt chudáci, pomyslím si a jsem upřímně ráda, že tohle se u nás neujalo a ostravský gen nám dýchat dovoluje relativně volně každý den, bez ohledu na smogovou situaci. Samozřejmě s výjimkou intenzivního čištění lagun Ostrama, ale pro ten případ my prozíravější nosíme zvracecí pytlíky, a to je ok, protože si je nelepíme na čelo, ale máme je zastrkány po kapsách…