Prostě pár postřehů
Na blogu je krásně vidět vývoj.
Prohlížím si několik zápisků zpětně a docela jasně pozoruji, jak se zvolna, postupně
zvětšuje velikost písma...
... úměrně rozvoji mé "stařecké vetchozrakosti"...
(jako onu postupující oblibu většího textu nelibě nazvala očařka).
Alespoň do doby,
než vezmu na milost brýle,
a časem i ty silnější...
:-)
--------
Drobná retrospekce:
---
Ale musím říct, že vidím i vývoj v textech.
Když se příležitostně začtu do starších článků, některé bych trochu zkrátila, nějaká slůvka přehodila, vypustila...
Ovšem jindy zas v příspěvcích vnímám i větší odlehčenost - zejména v těch ze světa dětí, s nimi člověk přece jen zažíval více vtipných situací.
---
Také nyní sleduji určitý posun i v oblastech psaní.
Při dorůstání ratolestí a zlepšování řidičských dovedností mi na čas přišlo, že není o čem psát. Nicméně tohle období se už zdárně přehouplo a momentálně mám nápadů tolik, že skáču od jednoho k druhému a nevím, co zachytit dřív.
Ohromně mě baví pohrávání si se slovíčky a slabikami, sem tam veršování, chci si poznačit různé nápady či citáty, ale třeba i jen přidat odkazy na oblíbené písničky, mívám chuť sepsat někdy i menší výcuc informací k tématům, která mě zaujala, shrnout postřehy k výživě, pak pocítím potřebu ponořit se do nostalgického vzpomínání...
Nicméně, některé stálice zůstávají.
I nadále mě baví do běžně psaných textů sem tam vkládat úseky, které se rýmují.
No, a taky mám od potomků povoleno občas zapsat i jejich současné hlášky.
A to auto se sem beztak taky ještě někdy připlete.
Je mi holt dobře ve světě
nás, blogerů...
A užívám si zde jak tvůrčí, tak čtecí chvíle.
Zvlášť, když už mám ty nové brýle....
-----
Procházím odkazy a připadá mi, že spousta psaných blogů končí nebo se přesouvá na jiné sociální sítě a pomyslím si, že my, píšící vytrvalci, jsme takoví dinosauři.
O pár dní později mě pobaví, jak téměř totožně se o tom v mailu zmíní Oby.
No, tak snad ještě úplně nevyhyneme...
Aspoň já se k tomu nechystám.
A co Vy?
:-)
Po brýlích dojde na lupu...
OdpovědětVymazatTak u mě to lupou začínalo :-) Jen to časem bylo už docela nepraktické... :-)
VymazatJá hodlám na této platformě vydržet.
OdpovědětVymazatDržím se.
Aneb jak zpíval Venca Dg v jedné skladbě:
Držím se,
držím se,
držím se,
držím se,
....
....
nevím čím to je
....
....
asi rukama
Vidíš, původně jsem nemyslela přímo platformu, spíš textové blogy obecně, ale souhlas. taky by se mi už přesouvat nechtělo, tak snad nebudeme muset!
VymazatJinak tu skladbu Vency Dg neznám a ani google nebyl vstřícný.
VymazatVenca DG je můj kamarád, hrál jen rak pro potěchu a skládával bláznivé texty typu
VymazatTak u mne vezou do Bohnic
v kapse mám trpaslíka jinak nic.
Tak to je fakt vtipné :-) Tuším jsi ho zrovna nedávno zmínil i v nějakém komentáři na jiném blogu.
VymazatBlogovat se mu začít nechce? :-)
Taky mám pocit, že když byly děti malé, bylo více námětů k psaní. I ty veršovánky se mi tenkrát nějak víc dařilo třepat z rukávu. :-)
OdpovědětVymazatOby, tak mi nyní připadá, že jsem to období pocitu, že to už tak nejde, letos po delší době překonala. Spíš se cítím, jako bych nabrala nový dech - ale otázka je, jak dlouho mi to zas vydrží :-)
VymazatBrýle mám a stejně občas použiju zvětšení při čtení některých článků, nemládneme, no :).
OdpovědětVymazatJá se přiznám, že jsem pořád nenašla ten správný časový balanc mezi prací, rodinou, blogem a ostatními koníčky. Občas si musím dát pauzu, někdy týdny, někdy měsíce. A děsím se chvilky, kdy ta pauza bude napořád.
No, občas k těm brýlím přidávám i lupu - hlavně teda některé popisky na obalech výrobků, to už fakt nedávám...
VymazatA dá se to vůbec nějak rozumně vybalancovat? :-) Až na to někdo přijde, přivítám radu :-)
Jen když se tak zpětně dívám, tak krom počátku blogování mám pocit, že třeba mi to víc píše od podzimu do jara (neb nemám ráda zimní sporty a ven mě to do zimy taky netáhne).
Prostě - taky ty pauzy mívám, a jak tak čtu některé komentáře, tak jsem ráda, že v tom nejsem sama.
No, snad ta definitivní pauza ještě hoooodně dlouho nebude ani na dohled! U nás všech.
Fredy Kruger
OdpovědětVymazat"Moje blogerská evoluce ?
Podívejte se na moje ruce !
Jááá...blogoval na zdi křídou !
... stovky to viděli lidů !
Já pomlouval nápisy rapery, hity,
všelijaké též celebrity,
policistům jsem napsal : ,,jen ser se,, !
na paškál vzal jsem si též slavné herce,
maloval pyje i kosočtverce,
mým terčem byli i soudruzi !
.... těch lidí, co psali mi v diskuzích !
Všecko jsem psal na zdech kostelíka ....
Za to, jsem zbit byl od kostelníka !
Když přistih´ mne, zařval : ,,zadrž ty ,,!
.... pak následně dostal jsem do držky !
.... pak farář mně popadnul za hrdlo
a do úst mi nacpat chtěl kadidlo ! ! "
Džonn Puchoň vyplivl krvavou slinu,
řka : "Vždycky jsem tíhnul ku Darwinu
a pokračuji dál, ve vývinu !"
( muž bloguje jinde na zdi ! )
Leknutím prdl ! ( se ubzdil )
řka : " Aby mně někdo zas do xichtu fláknul !"
( teď bloguje na zdi paneláku )
... co napsal, si zálibně prohlíží
a neustále se rozhlíží !
( neb pomlouvá městské představenstvo,
pak přesunout chce se na ministerstvo ! )
Na kostelík čmárat křídou?
VymazatPár vzkazů tam nacpeš s bídou...
To není vhodná plocha.
Na zdech domů lépe se kochá
obřími nápisy.
Než sprejer jakýsi,
drzý...,
překreslí křídu brzy
barevnými graffiti...
PS:
Je trendem je fotiti.
Já už od střední jsem psala na písmák básničky, pak jsem našla blog a začala osobněji... a pořád mě to drží. Nepíši pravidelně, taky si dávám občas dlouhou pauzu, ale pak se zas k tomu vrátím. Tak už to asi doklepu s tím psaním, jestli bude kam :-) A stále nacházím zajímavé blogy, o kterých jsem neměla tušení. A některým starým jsem věrná, i když jsem o hodně blogových "přátel" už přišla :-( Ju, a brýle mám taky .-)
OdpovědětVymazatLeS, krom písmáku (o tom jsem neměla tušení a i k blogování se dostala relativně pozdě) to mám velice podobně - pauzy, objevování nových blogů, vděčnost za ty stávající, které to nezabalily a stesk po těch, co už se přesunuly jinam či skončily...
VymazatAle asi to vše k tomu prostě patří :-)
Ty po sobě ty starý texty čteš?
OdpovědětVymazatAle jo, já občas taky. Ale nedovolim si jít dál než, řekněme, 10 let.
Příliš často bych se přistihl při kňučení nad nějakou nepodařenou láskou a sám před sebou se styděl, jak měkký dřevo jsem byl :-D
A jeden nedotažený pokus o beletrii...
Tak deset let zpět, říkáš? :-) To někdy schválně nakouknu :-)
VymazatZačala jsem psát na mateřské a vychytávala spíš ty srandičky a pohodu, takže jo, někdy se i s ratolestmi vrátím zpět a většinou se u toho docela i dost nasmějeme. A ráda se pak pod článkem v komentářích vracím i do těch dob funkční komunity na bloguje, to bylo fajn.
A to písmo - vždy, když se po odmlce vracím, tak si nemůžu vzpomenout, čím to vlastně psávám a chvilku experimentuji - a teď mi to přišlo fakt docela vtipné, jak jsem se chvíli usadila v těch velkých textech. :-)
Bloguje bylo skvělý, škoda ho.
VymazatTo jo...
VymazatJá po sobě starý texty nečtu, protože bych si to právě musela všechno opravit a proškrtat a to by bylo fakt na dlouho (já jsem spíš taková blogovací bakterie, ještě než vznikli dinosauři...).
OdpovědětVymazatTaky občas zápasím s tématy, ale experimentálně jsem došla k objevu, že to není o síle a početnosti zážitků, ale spíš o úhlu pohledu na úplně běžné věci. A o odhození ostychu psát o každodenních kravinách:)
Ony ty každodenní kraviny jsou ale zřejmě docela vděčný čtivo. Obzvlášť, když je pod článkem lze komentovat. Protože nějaký každodenní kraviny dělá každej a každej k nim tim pádem má co přikafrávat... :-)
Vymazat...čiliže vlastně docela dobrej koncept... ;-)
Ntj, člověk do toho nesmí zažívat moc velkých dramat, aby pak neslouznul ke kastování témat na hodné a nehodné blogu:)
VymazatPsice - no právě, ono to po sobě číst tím kritičtějším okem, to je někdy sebemrskačství a chvílemi jsem měla cukání to nějak doladit apod., ale pak jsem si právě řekla, že je fajn ten vývoj vidět - a už se spíš u toho pobavím.
VymazatI u tebe si občas zabrousím zpět. Mám třeba oblíbený článek Malý blondýn s velkou botou :-)
Galahad - Jo, myslím, že jsi uhodil hřebík na hlavičku :-)
:-)
Mně šlo psát o běžných věcech našeně hlavně kdysi dávno. Z každodenní cesty stejnou ulicí jsem udělala dobrodrůžo a bavilo mě to. Ale asi jako děti objevují nadšeně kdeco a potom, když už to znají, jen chodí netečně kolem, zaujati zcela jinými věcmi, tak ai i bloggeři mají tenhle vývoj. Potom jsem začala víc kreslit a vyblívat všední věci zase kreslením. Kreslila jsem všude, třeba jsem přišla dřív na sraz do restaurace nebo na ulici a kreslila jsem tam... A teď je pro mě těžší se do něčeho pustit, často čekám, až se to nějak utřepe. Hlavně nechci vypadat jako skuhra, co píše furt o zdravotních potížích. Takže skoro nepíšu : ) Ale vono to příde! Nenech zahynouti nám ni budoucím!
VymazatJj, to je prostě ten vývoj. A i tohle je právě na tom blogování pěkné - že se zde zobrazují různé úseky života.
VymazatK tomu kvílení či skuhrání - mi tehdy v tom dlouhém covidu asi zachránilo zdravý rozum, že jsem to sem cpala. Momentálně jsi v tom až po uši, myslím, že je úplně OK tu páru na svém blogu upustit.
Obdivuji schopnost se vyjadřovat ve verších a ještě k tomu vtipně, to je opravdový dar.
OdpovědětVymazatJak píšeš o chuti někde něco změnit, vypustit, opravit, to pociťuji prakticky vždy u posledního článku a také to dělám, skoro jsem měl chuť někam zařadit upozornění, aby čtenář text neotevíral dříve než 3-5 dnů po publikaci, protože ještě podléhá úpravám :).
Miloši, tak to úplně chápu. Někdy nastřelím článek na první dobrou za jeden den, a naopak některé ladím docela dlouho - mezitím si je x-krát přečtu, ať odchytnu různé chyby a překlepy, už se mi to zdá OK - a v momentě publikování tam najdu hrubku, nebo nějaký výraz, který tam nesedí apod. Ale před vydáním to prostě nevidím, i kdybych to přečetla pětkrát dokola :-) Taková nějaká konceptová slepota...
VymazatAno, je to po všech stránkách útulný a příjemný svět :-) Takové sympatické útočiště, obzvlášť v dobách extra rozhádaných nebo jinak po všech stránkách nepříjemných. Tedy jen do toho a ať nám to drží :-)
OdpovědětVymazatNezbývá než plně souhlasit :-)
VymazatJo stareckou vetchozrakost jsem si dlouho nepripoustel, ale nakonec jsrm si bryle musel opatrit..kem.padrsatky to ceka kazdeho
OdpovědětVymazatNo, mi očařka říkala, že to přichází už po čtyřicítce. Zvolna, ale nezadržitelně už se to v tu dobu plíží. Pár let jsem ještě odolávala, nicméně už mě to taky dostalo :-)
VymazatOde mne se, myslím, nedají čekat žádné revoluční blogové změny. Jsem povahou maratónec, ne sprinter, rád se pohybuju pomalu, s rozvahou, leč pokud možno úsporně a stálým směrem :-). A těší mě, že pořád záleží primárně na nás, jaký náš blog bude, nikdo nám do toho nemluví. Těžko mě pak někdo např. přesvědčuje o tom, že u nás neexistuje svoboda slova :-).
OdpovědětVymazatJj, Ty máš jeden z nejkonzistentnějších blogů, co znám. Tohle mi, jak se tak zpětně koukám, nehrozí :-) Byť to skrytě obdivuji.
VymazatAno, to je na tom právě to krásné, že každý ten blog je naprostý originál.
A ještě, že tak, aspoň tady je to v pohodě.
Ale když mám období spíš poslouchání videí - tak některé soc. sítě už cenzurují docela dost. Navíc zřejmě i nějak přes robota případně udávání - a tvůrci s tím kolikrát moc nenadělají - natrefila jsem tam příležitostně na docela slušnou dávku frustrace. Někdy se tam "banuje" fakt za blbosti...