Jaký kdysi byl výrazový styl na mém blogu?
Divoký!!!!!!!!
Jak tak občas pročítám některé ze vzpomínek na blogu, tak se musím přiznat, že nedávno jsem pobavila sama sebe, a to ani ne tak briskně vtipnou formulací, leč prozřením, s jakou vervou jsem používala všemožné výrazové nešvary, které jsem tak různě v počátcích blogování pochytila.
Vlastně ani nevím, kdy jsem část z nich (no, nejsem holt dokonalá, některé si uvědoměle ponechám i dál) přestala používat, ale zato vím přesně, kdy mě udeřily do očí. Jo, teprve při letošním návratu na blog.
Chvíli jsem odolávala pokušení aspoň něco zpětně opravit, ale nakonec - proč rušit autenticitu tehdejšího stylu. Spíš se s vámi o jeho specifika nyní podělím, ať v případě, že na mém blogu zabrousíte dál do minulosti, víte, co čekat.
Nemívala jsem problém slovo zvý-raz-nit pomlčkami, či rovnou napsat VELKÝM písmem. Ráda jsem taky používala natahování děje pomocí...
...
...
přidaných řádků,
přidaných řádků,
a rozhodně jsem pro zdůraznění neváhala použít neomezené množství vykřičníků!!!!!!!
Taky jsem občas škrtala lepší výrazy hanlivěji zabarvená slova a nejspíš sem tam do textu nasázela i nějakého toho smajlíka, byť na blozích vládlo i období, kdy se třeba v komentářích smajlíci vypisovali slovně, což nám všem přišlo ohromně vtipné (chichotající se smajlík).
Občas i nadále divoce pohazuji čárkami a sem tam sama sebe zamotám do zoufale dlouhého souvětí (a stále ráda používám upřesňující text v závorkách).
Zatímco nyní jsem shnilá laxní přímou řeč uvést do uvozovek aspoň občas, bývaly doby, kdy jsem bez rozpaků cpala přímou řeč do přímé řeči. Ta perla se nachází např. v tomto článku. Schválně, kdo z vás ji objeví. Jo, a taky už v přímé řeči nebarvím holčičí věty červeně a klučičí modře, což pravda může i trochu souviset s tou její momentální absencí.
Co mi však zůstalo doposud (krom zapeklitě dlouhých souvětí s intuitivně rozmístěnými čárkami), je zakončování věty pomocí tří teček. A to si ještě nějakou dobu s dovolením ponechám…
Protože, jak to graficky expresivnější vyjadřování tak postupně osekávám, mám vážné obavy, abych nakonec z lenosti úspornosti nedošla k tomu, že tečky ve větě přestanu psát celkově. Což by sice někteří mohli brát jako znak mladistvosti, jiní ovšem jako příznak demence.
A ve formě prevence se ty tři tečky docela hodí, nemyslíte?
A ve formě prevence se ty tři tečky docela hodí, nemyslíte?
Ty tři čárky na konci vět taky často používám... Jinak, když jsem si kopírovala články z blog.cz na blogspot, při čtení mých starých článků mě jímal děs a hrůza... Také jsem cpala smajlíky všude, připadalo mi to hrozně cool :D :D Ale co, každý nějak začínal, a nikdo se nestane skvělým blogerem ze dne na den, je to docela složitá a trnitá cesta :)
OdpovědětVymazatEliss, tři tečky, to je evergreen... :-)
VymazatPřiznám se, že mě některé z těch nešvarů na chvilku, na malý moment, trochu vylekaly, ale ve výsledku mě to celkem dost baví. A některé možná i oživím, byť to třeba není úplně košer, ale u blogování se to snese, neaspiruji na krásnou literaturu :-)
Chci se tady občas i trochu vyřádit, blog je hlavně pro relax :-)
Za me obludna souveti. A pocit, ze vsichni duverne chapou, o cem pisu, ale po par letech tvari v tvar staremu blogu jsem nevedela ani ja osobne, ktera bije:) A tri tecky, jasne, zname... Ale tech se nevzdam, nikdy! Vesele pomrkavajici smajlik.
OdpovědětVymazatPsice, úplně jakoby bys mi mluvila z duše. (spiklenecky pomrkávající smajlík) Zrovna teď při psaní další části deníku jsem zamotaná v tak šíleném souvětí, že sama si v jeho poslední třetině nejsem jistá a ztrácím se... Ale zoufale se mi z něj nedaří odmotat tak, aby dávalo smysl, co tím chci říct. (fakt nešťastně zamotaný smajlík)
VymazatTři tečky - jak bez nich kdysi vlastně autoři dokázalí psát? Musím se teď ptát...
Mimochodem, kde ten Tvůj původní blog skončil? Povedlo se Ti jej převést?
Nevím, jestli jsem žila na planetě offline nebo co, ale vypisování smajlíků mě úplně minulo! To je (na rozdíl od toho zbytku) i skoro škoda :-) Obzvlášť ty vykřičníky a velká písmena jsou pro mě signál, abych utíkala hodně rychle a daleko. Jo a za sebe bych mezi ty nešvary přidala taky omlouvání se za neaktivitu. Jakmile vidím, že článek začíná něčím jako "omlouvám se, že už jsem dlouho nenapsala", zvedám obočí až k nebesům.
OdpovědětVymazatMarie, smajlíci vyjádření textem jsou záležitost stará cca 10 let :-) Moc dlouho to nepřežilo, ale byla to dost sranda. (nostalgicky se usmívající smajlík)
VymazatFakt je, že velké množství vykřičníků už taky nemusím, ale když jsem nad tím teď nějakou dobu přemýšlela, tak třeba občasné jedno slovo velkým písmem mi připadá docela v pohodě. Když se to nepřehání :-)
Jinak ta úvodní věta s omluvou, taky ji úplně nevídám ráda, ale na druhé straně ji dokážu pochopit, neb jsem ji měla rovněž už x-krát rozepsanou a do hlavy se mi vkrádala při každém návratu na blog :-)
Myslím, že mě blogové nešvary zcela minuly, a pokud nějaké jsou, nevím o tom, protože je asi používám s mírou. S těmi vykřičníky jsi mi ale připomněla mojí nadřízenou, tak když potřebuje obzvláště něco zdůraznit, stiskne na klávesnici vykřičník a drží. Jednou jsem jich napočítala 97! :D
OdpovědětVymazatJaninko, tak šéfka je teda rekordmanka :-D Na tolik vykřičníků v kuse jsem zatím nikde nenatrefila :-)
VymazatJj, právě jak teď čtu u Tebe, Petra Vápeníka a jiných nedávno objevených blozích, tak u vás vnímám dost kultivovaný styl psaní - a nejspíš i jeho vlivem mě ta má divočina v počátcích blogu trkla :-)
Jé, moc děkuju! Snažím se, ale když je potřeba, mám v zásobě i sprostá slova a vykřičníky a neváhám je použít! :D
Vymazat:D Tak jako já jsem pro změnu neváhala na chvíli přestat používat škrtané výrazy. Které mě ovšem při psaní článku zas začaly bavit :-)
VymazatJinak právě u nějakého Tvého článku jsem si uvědomila, jak se mi teď nechce do té přímé řeči, měla jsem dojem, že ji tam na rozdíl ode mě dáváš s lehkostí :-)
Jó návraty k vlastní tvorbě mohou být zajímavé...
OdpovědětVymazatJiříku, fakt docela ano. Ono je vážně vidět určitý vývoj při psaní :-)
VymazatAle hlavně se často ráda i začtu do těch komentářů pod články a připomínám si tu pohodu, která v dané komunitě vládla...
Caps lock, trojtečka, "škrtátko" i závorky - čtyři jezdci Apokalypsy u mě. Jo, a ještě pomlčky. Ale tak si říkám, že k stylu a druhu blogu, který vedu, se to tak nějak hodí. Že to tak nějak naznačuje, jakým tónem a způsobem bych to řekla. Zkrátka autentické naznačení bordelu v hlavě autorčině :D (a smajlíky, samozřejmě, jak jinak)
OdpovědětVymazatKdyž teď nad tím tak přemýšlím, jsem vinna i z "omlouvacích vět" na začátku, oops. Ale u tohohle konkrétního bodu se posledním dobou držím zpátky. Ono mi totiž došlo, že bych nejdřív musela mít nějaké čtenáře, kterým bych se měla omlouvat, a tak mám pěkně "na salámu" & už to nedělám.
Na "vypisovací smajlíky" teď zírám trochu jak vrána do kosti, protože sice jsem v době jejich popularity teoreticky už brouzdala vodami blogosféry, ale absolutně si je nepamatuju. Já jsem klasik -> :D
Vědmi, vidíš, na pomlčky jsem zapomněla. Ty taky po prvotním nástřelu textu pak trochu promazávám :-) A škrkátku jsem asi zas přišla na chuť, jak jsem si uvědomila, když jsem k původně zamýšleným dvěma přidala s docela velkou chutí i třetí :-)
VymazatSouhlasím s tím, že i ten styl psaní blogu odráží osobnost a vlastně taky mě to baví tak různě na ostatních blozích sledovat. Některé blogery podle toho jsem už schopna docela rozeznat, a pokud někde nejsou ty desítky vykřičníků či kvanta smajlíků v textu (ty mi připadají vhodnější do komentářů), tak v pohodě :-)
Nevadí mi i drobné chybky (to se i mi určitě občas nechtě povede), jen vyloženě gramatické hrubky zhusta nasekané jednu za druhou bych asi hůr zvládala, ale na to jsem hodně dlouho nikde nenatrefila.
Je to jako když někomu sedne kostýmek a někomu rozevláté šaty s puntíky – a každému to sluší, jen jinak :-)
Vypisovací smajlíci byli specialitou hlavně komentářů. (nostalgicky se usmívající smajlík) Co mě ale v dnešní době míchá, když se klasicky vypsaný smajlík v komentáři po odeslání změní v tu žlutou grafiku. S tím docela bojuji (lehce nasupeně se mračící smajlík)
Omlouvací věta při návratech – měla jsem ji v hlavě x-krát, a to nejvíce v době, kdy jsem na blog psala ten jeden příspěvek ročně. Myslím, že to člověk vnímá hlavně vůči sobě, že zanedbává něco, co ho baví a nechává to chřadnout. Mi se teď ta omlouvací věta asi před lety změnila na: "Jsem tak ráda, že se mám kde vracet..." :-)
Zdravím vespolek. Můj největší nešvar je, že poslední dobou nic nepíšu. Na trojtečky, přeškrtnuté jadrnější výrazy, rádobypoezii a vachrlatou přímou řeč i mezery mezi řádky jsem hrdá. Vykřičníky jsem myslím nikdy moc nepoužívala, ale zato uvozovkami se to u mě hemžilo. Měla bych možná zase zkusit něco napsat, aby se ukázalo, jak moc jsme se odchýlila od původního stylu, pokud vůbec. :-)
OdpovědětVymazatAhoj Oby, tak jestli Tě tento článek aspoň trochu ponoukne k návratu ke psaní, tak překonal svůj cíl lehkého pobavení o notný kousek :-) Bude moc fajn, pokud aspoň sem tam něco málo napíšeš :-) Docela si u Tebe dovedu představit i nějaký foto-příběh.
VymazatA ano, taky mi přišlo zajímavé srovnat ten styl psaný před deseti lety a teď. Je to vážně trochu jiné, nějaký vývoj tam vidět je. Ale i ten předchozí styl mám ráda, bavil mě a patří ke mě :-)
Vzpoměl jsem si ještě na_podtržítko. Svého časo DOS nic jiného do názvu souboru nepřipouštěl. A starého psa novým kouskům nenaučíš. ��
OdpovědětVymazatMirku, tak podtržítko spolu s osmi znaky omezenou délkou pro název souboru jsem zažila krátce a upřímně jsem to nenáviděla :-)
VymazatV názvech souborů se teď nebojím pěkně rozmáchnout a podtržítku se vyhýbám, kde to jen jde :-)
To je asi jediný z nešvarů, který mě minul :-)
Ještě jsem si vzpomněla na spisovatelské desatero, které jsem taky mnohokrát porušila:
OdpovědětVymazat1) Vyhýbej se otřepaným frázím jako čert kříži.
2) Buď víceméně konkrétní.
3) Nauč se správně, používat interpunkci...
4) Netenduj k implementaci cizích termínů. Ani ad hoc.
5) Pro lásku boží, vystříhej se patosu!!!
Za šesté: Buď konzistentní!
7) Neopakuj slova zbytečně, nepoužívej jich víc, než je zapotřebí - je to zbytečné.
8) Opravdu jsou řečnické otázky nutné?
9) Přehánění je milionkrát horší než střídmé vyjadřování.
6) Každý text je nutné si po sobě znovu přečti.
:-)
Boží, boží a hned jsem si to ofotila, abych se vystříhala hlavně toho patosu :))
VymazatU mě je totálně zabitý bod sedmička :-) Jak se jednou rozpovídám, tak nejdu zastavit.
VymazatA řečnické otázky jsem si zrovna nedávno tak oblíbila... (fňuk) :-)
Jak bych to nevhodněji napsala ... za deset let jsem nesmazala jediný článek a neudělám to.
OdpovědětVymazatČlověk, který chce, se vyvíjí. Jiný zůstane, tam kde potřebuje.
Já jsem se, díky bohu, posunula. A chtěla bych víc a víc !
Milá Blondýnko, vnímám to podobně. Taky bych nemazala, i když některé články bych s odstupem času nenapsala vůbec, nebo třeba jinak. Ale je to holt o vývoji, jak píšeš. A jsem i ráda za tu možnost porovnání :-)
VymazatA taky, každá doba má své, když byly děti malé, tak vládla taková větší hravost a barvení textu u přímých řečí mi přišlo úplně v pohodě, zatímco teď už by se mi do toho ani nechtělo :-)
Když jsem kopírovala některé články z blog.cz sem na blogspot ručně, tak jsem je při té příležitosti opravovala. Mým prvním prohřeškem jsou zbrklé ruce, takže o překlepy nebo zdvojené koncovky nebyla nouze králícíci nebo žehelní mi zůstalo v paměti do dnes. Tečky jsem používala jako krmení pro andulky a to samé vykřičníky. Někdy jsem zarovnávala text na střed, což dneska nemůžu pochopit, u delších článků je to opravdu na hlavu. Neminul mě žádný nešvar a mnoho mi jich zůstalo i když se snažím, třeba dlouhá souvětí, kolikrát než je dopíšu tak taky zapomenu, o čem to vlastně bylo. (pobavený smajlík)
OdpovědětVymazatJé, ty opravy, to je docela škoda. Zrovna ti králicíci jsou ohromně roztomilíli :-)
VymazatZarovnání na střed jsem teď někde viděla u článku s krátkým textem a fotkami mezi tím, a tam mi to přišlo OK. Já se dost vyžívám v zarovnání na střed u básniček, líbí se mi, jak to občas mění tvar směrem do špičky :-)
Celkově, ony ty osobní blogovací nešvary mi v podstatě připadají fajn - vnímám je jako takové to znaménko krásy. Teoreticky by na daném místě být nemělo, ale ve výsledku sluší a odlišuje :-)
Tak hlavně, ať se nám podaří si jich i ve zralejším blogovacím věku aspoň pár, pro oživení, ponechat (spiklenecky mrkající smajlík).
Jinak - přetahovat blog ručně, to musel být solidní masakr... :-/
Jen ze začátku jsem to kopírovala ručně, hlavně povídky, říkala jsem si, že převážně fotografické články, básničky a kreslení oželím, protože to mám uložené jinde. Pak jsem ale našla návod na přesunutí celého blogu a byla jsem z toho úplně paf, protože to byla otázka asi tří minut a se vším všudy. Hodně mi s tím teda pomohla dcera, bez té by to tak jednoduché nebylo. A to s tím znaménkem krásy se mi moc líbí, vidím to stejně. (přitakávající smajlík).
VymazatJo, tak stres ze záchrany blogu si i po všech těch letech dokážu docela živě vybavit. I tu ohromnou radost, když se to nakonec povedlo… (velmi chápající smajlík)
VymazatAkorát jsem si nechtěně dodatečně smazala zdrojový soubor s obrázky, tak pořád ještě příležitostně doplňuji fotky. :-)
Řekl bych, že jako bloger nemám vůbec žádný nešvar, chybu nebo slabou stránku, snad jen přehnanou sebekritičnost :-) (původně jsem chtěl do závorky vypsat příslušný smajlík, ale pro tak koncentrovaně obludné tvrzení ještě smajlík nikdo nevymyslel).
OdpovědětVymazatAle když se na věc podívám vážněji, taky používám někdy až extrémně košatá souvětí, ale je pravda, že to většinou dělám záměrně, protože mě to baví. Trojteččí, vykřičníky a středníky se snažím používat tam, kde to dává smysl. Rád používám vnořené věty oddělené pomlčkami (když náhodou píšu ve Wordu, vždycky od něj dostanu vyhubováno) a taky často používám velmi podivná slovní spojení, která zapisuju do uvozovek (vložené v přímé řeči to vytváří moc pěknou strukturu :-)). Ale řekl bych, že nešvar se ze všeho stává až nadužíváním. Tak držím palce, ať všechny své nešvary dokážeme vždy ukrotit na snesitelnou míru, jen se jich proboha nezbavujme, protože uvolněné místo zaplní rychle nějaké nové, které ještě nebudeme mít pod kontrolou.
Mimochodem, moc pěkně napsaný článek, skvěle jsem se bavil.
Čerfe, tak zrovna u Tebe si fakt nějaký nešvar nevybavuji, ale tím je ten Tvůj blog taky specifický. Jak se teď víc v tomto prostředí rozkoukávám, tak fakt mě baví, jak každý má svůj styl úplně odlišný.
VymazatI když ano, jak jsi zmínil ta podivná nebo nová slovní spojení, to si vybavuji, ale to podle mě není nešvar. :-) Jo, za pomlčky už jsem od wordu dostala za uši tolikrát, že už to málem nevnímám (lehce nad word povznesený smajlík). A košatá souvětí – podle mě z části bystří mozek jak pisatele, tak čtenáře.
Myslím, že jsi vystihnul krásný závěr o nešvarech, se kterým nejde nesouhlasit!!!!!! :-) Vlastně mi připadá, že to je jako s kořením a dochucováním pokrmů. Bez drobných nešvarů by to asi bylo docela plané, ale s velkým množstvím už třeba přepepřené. (filozoficky se zamýšlející smajlík)
A děkuji. Já se vlastně docela dost bavila u toho psaní. :-)
Vyznání Čerfa mi připomenulo další nešvar - můj- a sice psaní přímo na blog (za blahých časů bloguje.cz). To občas blog "spadl" a rozepsaný článek včetně obrázků se rozplynul jako pára nad hrncem. Pak mi někdo poradil psát nanečisto ve wordu a do blogu vlepit už hotový článek. Vlastně většinou píšu rovnou do blogu i na wordpressu, ale tam se automaticky ukládá koncept a nepamatuju, že by se mi něco ztratilo. Spíš tam visí několik rozepsaných konceptů, kterých dokončení se zdá v nedohlednu. :-)
OdpovědětVymazatVidíš Obx, na to jsem úplně zapomněla, ale taky od té doby píšu koncepty ve wordu. Akorát pro změnu jsem tak přišla o obrovskou spoustu rozepsaných článků při kolapsu počítače a dále při změně nějakého toho typu wordu na vyšší verzi. V souborech, co mi zůstaly, mám akorát plno čtverečků aj., takže teď to mastím tak napůl - první náčrt word a dolaďování zde. :-)
VymazatA rozepsaných konceptů mám nespočet :-)
Já dokážu na svých stránkách splácat páté přes deváté, ba i šesté přes desáté.
OdpovědětVymazatMáš dost zajímavý blog, chvilku mi trvalo se v něm zorientovat, ale musím říct, že málokde se dá v komentářích tak dobře vyřádit.
VymazatJe u Tebe velice příjemně hravá atmosféra, jak jsem se trochu otrkala, tak jsem si to začala vyloženě užívat :-)