pátek 26. března 2021

Pudlík a veverka,

plus nových jmen prověrka

 

Tak, morčata máme zamluvená a můžeme se směle vrhnout do příprav – nakoupit čerstvé seno, krmivo a pořídit nové dřevěné doplňky do klece. Ale hlavně, jak jsem za poslední týdny odkoukala, je nutné vyrobit látkový seník a spoustu měkkých válecích pelíšků.

To nebude problém, říkám si a vyrážím k mamce po mnoha měsících nečinnosti zkrotit šicí stroj. Fakt je, že jsem šikovná švadlenka hlavně v představách, v praxi téměř končím u navlečení jehly. A zrovna jak na potvoru stroj stále stávkuje a tu horní nit trhá a trhá (i při různém nastavení napětí), takže asi 80 procent tvůrčí činnosti zabere navlékání nitě. Akce ušití stohu pelíšků, podložek a seníku se smrskne na celoodpolední šichtu při výrobě aspoň toho seníku (ne nadarmo mi to připomíná dřinu u první šité roušky).

Nicméně, seník máme, mega nákup v zelenině též - už jen malá lež a následující den lze vyslat část rodiny „pečovat o prarodiče“, čili dovézt naše malé přírůstky.

A taky, samozřejmě, nastává další pracná fáze, vymyslet nová jména. Zde kreativní dcera naráží na zaseklého Toma, který se upne na jméno Ťulda a eventuálně je ochoten ke kompromisu Ťufka, což se s plány nadšené jméno-tvůrkyně zcela neslučuje. Tom je ovšem neoblomný, trvá na začáteční slabice Ťu a Lucka propadá amoku.

Morčata sice mají jména od majitelky, ale ta zatím neprošla ani na jedné straně. Dostáváme se do patové situace a přiřazuje se jim pracovní název Červená a Černá. Červená vypadá jak vyplašená veverka a Černá jak všetečný pudlík. Takže je ve finále třeba vymyslet a sladit jména pro veverku a pejska…

  

-----

„Ony jsou tak krásné,“ rozplýváme se nad aktuálními fotkami od chovatelky, která k nim připisuje dodatek, že holky, původně plánované do chovu, zatím nejsou moc připraveny na roli mazlíčka, což z počátku ledabyle přejdeme, neb nedomyslíme doslovný překlad… Ano, takže tyto fotky si následně prohlížíme dalších pár dní, neb vystrašená mláďátka hned po příjezdu šupky, hupky ne nám s radostí do náruče, nýbrž během první sekundy mrštně zalezou za onen pracně vytvořený látkový seník, ovšem ze zadní strany.

 
Fotky jsou od chovatelky, nám se je zatím pohromadě vyfotit nepodařilo. Asi že focení obecně není moje silná stránka...

Z teoretických chovatelů koček jsme se přehoupli do kategorie majitelů teoretických morčat. Podle větru v peněžence (a přibývajících bobků pod skrýší) tušíme, že jsme je pořídili, ale zatím jsme je neviděli. První den nalepena mezi seník a klec, další den bydlí rovnou v seníku a třetí den, po definitivním odstranění toho vystajlovaného látkového kousku, příležitostně pozorujeme nějaký nejasný pohyb ve volně položené maskovací kupě sena.

 

Vypasena byla morčátka při příjezdu, teď jsou pohublá a opět se dostáváme do fáze, že máme strach, ať hlavně žerou a nepojdou, čímž tak trochu hapruje ochočování i krotitelská výzva, neb u zvěře to stojí zejména na jídle. Naštěstí doráží balík s top pamlskem, zeleným ovsem, a jedna z holek se osmělí a pochoutku si i před námi vezme. Druhá se posléze odváží brát onu mlsku své sestře, takže konečně trochu víc žerou obě, hurá.

Další den nám pošta doručí prostornější kleco-výběh, neb z původní klece se do výběhu skočit bojí a ubikace sama o sobě je malá. A byl to vážně dobrý tah. Před dvěma dny vystrašená kupka sena s okem, a nyní už mírně otrkanější partička.


Uf. Z nejhoršího jsme venku.

Venku? Ano, venku z výběhu je Černá, která se okem pletiva po těch nedávných několika „dietních“ dnech bez problémů protáhne a sedí si z vnější strany morčecího obydlí. Sakra, jestli ta nám zdrhne, tak ji budeme v lepším případě nahánět půl dne, v horším na ni někdo v noci šlápne. Je v nás malá dušička a velmi opatrně se ji snažíme chytit – zatímco ona, s klidem Angličana, před námi vleze do klece zpět. Uf. Můžeme jen doufat, že nám znova neuteče, pomyslím si, zatímco drobek si to přímo před mnou štráduje ven jinou částí mříže.

Chtě nechtě šupajdí obě zpátky do klece s výběhem a uraženost se v nich bije s novou ustrašeností. Každá v jednom rohu a doufat jen mohu, že zas budou žrát, takže honem sháním linoleum na zakrytí spodní řady děr, což se, i navzdory lockdownu, po dvou dnech podaří.

A holkám se ten větší kleco-výběh opravdu líbí. Ačkoli se stále ještě trochu bojí, osmělují se každým dnem více a více a je z nich správná, čím dál otrkanější a zabydlenější, dvojka.

 

-----

Jména ovšem uvázla na mrtvém bodě. Na Černou se nejvíc hodí Tajtrlík, protože je neuvěřitelně zvědavá, všetečná a po prvním týdnu už i docela slušně oprsklá. Vše tak nadšeně prozkoumává a očmuchává, že jen čekáme, kdy jí ze zadečku vyraší radostně se vrtící ocásek. Asi i po Tomovu podprahovému nátlaku ohledně počátečních písmen bychom ji nejraději říkali Ťutínek, ale je jasné, že Ťutínek bude za pár měsíců minimálně trojnásobně velký, takže kombinace jmen Ťuťu a Ňuňu do oběhu ani nepouštíme. Zatím jim neutrálně říkáme jmény od chovatelky, než se to správné nové pojmenování objeví. Utřepáváme a dolaďujeme tak intenzivně a dlouze, až si na ta původní jména zvykneme natolik, že každé další už je najednou nějaké divné.

Takže holky se nakonec stále jmenují Kika (Černá) a Kofie (Červená). Jen mi se ta jména na ně hodí opačně, tak jim je nechtíc občas prohazuji, čímž v dětech vytvářím dojem, že demence mi už přinejmenším klepe na dveře. „Dívej, jak ta Kofinka řádí,“ ukazuji na Kiku, zatímco Kofča je zalezlá pod stříškou – a divím se, co na tomto mém prostém sdělení děti nechápou a proč na mě tak divně koukají. Příště jim zas oznamuji, jak ta Kika je pořád schovaná, zatímco ona zrovna aktivně šmejdí přímo před námi.

No, ale to jsou detaily. Stesk po předchozích morčecích sestrách pozvolna ustupuje energii mládí.

A ta fakt pěkně řádí:

 


 

 

-----

Narodily se 25. ledna 2021 a přivezli jsme si je v neděli 7. března 2021.



36 komentářů:

  1. Připomnělas mi, že jsem si chtěl přečíst Vaculíkova Morčata :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za tip, nečetla jsem, mohlo by být zajímavé.

      Smazat
  2. Nomi, to je tak strašně krásný. Při čtení o potížích s šitím a celkově s ochočováním jsem se smála nahlas a ještě víc mě pobavilo video. Mají úžasný výběh a hlavně rodinu, budou to dvě moc šťastné morčecí slečny. I jména se mi líbí. :)

    K narozeninám jsem v létě dostala šicí stroj, zatím jsem na něm založila šortky a prošila kupu hadříků, cvičně. Když jsem se šla se svou prací (s těmi založenými nohavicemi) pyšně pochlubit manželovi, jakože se mi to povedlo na první pokus, chvilku na to koukal a pak povídá: A nemáš to obráceně? A víš co, měla jsem to samozřejmě obráceně, protože jsem si šortky nejdřív zapomněla otočit. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bev, ony jsou fakt úžasní tajtrlíci, ta videa byla jen zlomek, většinou jen koukáme a zapomínáme natáčet či fotit. Jakmile se zašustí senem, tak ony se mohou přetrhnout a neskutečně se předvádí. Ještě to ochočování bude sice běh na dlouhou trať, ale je s nimi dost sranda i tak.

      Šití, ani nemluv. Ono se to nezdá, ale člověk u toho fakt musí i používat hlavu a prostorovou představivost :-) My si s mamkou pořídili nový stroj předloni na Vánoce a loni jsem měla závazek naučit se šít. Původní záměr - ušít si šaty byl lehce poodložen, tak tak jsem dala ty roušky a skončila se zapošitím závěsu. Pak půl roku pauza - a teď si připadám zas jako bych k tomu sedla úplně poprvé... Pelíšky jsem raději nakonec objednala :-)

      Smazat
  3. Ty jsou skvělý! Valím oči, já mám morčata spojený s takovým tím stereotypem, že jsou to klidná a rozvážná zvířata. A ta vaše řádí jako černá ruka:) Výběh mají parádní a na ruku si určitě taky brzy zvyknou, zvlášť když v ní bude nějaká dobrota.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsou fakt úžasné!
      No, právě morčata vůbec nejsou nudné, když se jim dá prostor. Ty předchozí nebyly sice moc mazlivé, ale neskutečně krásně sebevědomé, úplně tomu tady šéfovaly. Už se těším na tu dobu, až tady ty budou za čas třeba také pochodovat po bytě, stoupat nám na nohy, panáčkovat atd.
      A jsou docela i čistotné, tentokrát zkoušíme chov na textilu a velice rychle se naučily chodit v převážné míře na záchodek. Až sama koukám...

      Smazat
    2. No jsem nalomená, že by třeba jednou... :) Mně se teda hrozně líbí i ty dlouhosrsté lunkarya varianty.

      Smazat
    3. Asi je to o dost jiné, než potkani nebo křeček, ovšem zas mají delší průměrnou délku života. Za nás jednoznačně ano :-) Dvě hodiny denně teď vyloženě prosedím u klece a jen relaxuji koukáním.
      Jj, mi už se pomalu líbí úplně všechna, dokonce už i ta skiny :-) Ta dlouhosrstá jsou takoví malí hipísáčci :-) Ale domů čistě z praktického hlediska jsem stále pro ta krátkosrstá, u těch dlouhosrstých je třeba se o tu srst dost starat a občas morčíky i vykoupat (courají si to v tom svém nadělení). Ale zas třeba Čičman by mohlo to česání bavit a ty mezitím natrénuješ kadeřnický grif na Emovi :-)

      Smazat
    4. Jj ja si prave myslim, ze to je vzdycky o tom, jaky tomu zviratku das prostor. U nas i ti krecci nesplnuji svuj klasicky popis kousaveho samotare zalezleho na dne klece. Chodi se pozdravit i pres den, vyleze na zamlaskani a Chlupina dokonce umela "aport naopak" se stuzkou (hozenou stuzku si tahala pod skrin a nechavala se vytahovat za druhy konec).

      Smazat
    5. Absolutně souhlasím, ten přístup a prostor - to dělá opravdu moc.
      Aport naopak zní úžasně :-)

      To je na tom fakt nejhorší, že si je tak vypipláš, ochočíš a oni odejdou. Hodně mě to teď ještě bere, když vidím to srovnání s těmi novými sestřičkami, ještě z části vystrašenými, jak ty předchozí dvě holky byly už úžasně suverénní a byt byl z části jejich :-) Občas to docela dolehne... A i na tu vaši Chlupinu příležitostně fakt vzpomenu, z těch článků to bylo krásně vidět, jak byla u vás taky pěkně oprskle zabydlená.

      Smazat
    6. Jj, je to tak a u těch prťousů je to jen rok, dva. Strašně málo. I proto pokoukávám, těch 6 let je proti tomu u morčátka nádhera. Akorát to potom asi bolí skoro jako když umře pes. U toho křečíka a potkana to tak člověk prostě bere dopředu, ale vždycky umře ve stádiu, kdy je to strašně líto. Jj, Em občas vzdychá, že co mu doma neseberou děti, to zaberou zvířata. Ale já byla odmala zvyklá, že domů patří i mazel. Užívejte nespoutaného mládí:)

      Smazat
    7. No, Ema úplně chápu, nám zabírají téměř čtvrtinu obýváku (i s těmi věcmi okolo a plánovaným zvětšením kleco-výběhu) :-)

      Zvířata v dětství - nedávno jsem si musela přiznat, že jak tatínci kupují synům autodráhy a vláčky, aby si dodatečně plnili sny, tak morčata jsou poslední dobou pořízená málem víc pro mě než pro děti - obrovská touha mít je jako malá (líbila se mi ta jejich úhledná hovínka, mimo jiné), která neprošla přes otce - a teď si je fakt užívám :-)

      Ale jo, máš pravdu, to loučení po té delší době je fakt síla. :-/ Pokaždé se zařeknu, že už do toho znova nejdu, ale...

      Tak ať jsou ti naši mazlíčci spokojení a co nejdéle s námi!

      Smazat
  4. Tomu hopsani se odborne anglicky rika popcorning. Takze popkornujou. Krasa.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, tady ty skáčou, jak kdyby si sem tam tajně přihnuly hopsinkové šťávy. :-) Je krásné to jejích popcornování sledovat, na videu byl jen zlomek.
      Černá se už párkrát rozvášnila až tak, že neubrzdila hopsnutí i při průběhu v tunelu, až se i sama drcla do té své šišky :-)

      Smazat
  5. Já si myslím, že ta jména podle barviček jsou originální :D Obě morčátka jsou ale krásné! ♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, zvažovala jsem i nadpis Červená a Černá v kartouze ostravské :-) Dost mi to ty názvy knih evokuje :-)
      No, ale zatím teda stále vydatně pletu ta dvě originální jména navzájem. :-)

      Smazat
  6. No, Ťup a Ťap by možná, no...
    Ale Vilík Potřeskopím (William Shhakesperáre) říkával:
    Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, Ťupka a Ťapka, to by teoreticky taky šlo :-) U nás, navzdory tomu prvotnímu šprajcu proti Ťu, občas padá i Ťutínek. (to Ťu se nakonec fakt dostalo pod kůži) :-)

      Sranda, jak to počeštěné jméno W.S. zní najednou tak, ehm, méně vznešeně :-) To je dost dobré, od teď si ho tak budu pamatovat.

      Smazat
  7. U teoretických morčat bylo jedno, jak se teoreticky jmenují, u morčat osmělených je to stejně jen libůstka majitelů!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, je to tak. Osměleným se nejčastěji nyní říká Tajtrlík :-)

      Smazat
  8. Konečně jste úplná rodina a jak tak čtu o zábavu nouze není a nebude. To vám přeji. ☺ ♥ ☺

    OdpovědětSmazat
  9. Když se nemůžete dohodnout, napište několik nejžhavějších adeptů na lístečky a jména vylosujte. :-) Sestřičkám to myslím vadit nebude a stejně pravděpodobně bude více v oběhu buď "miláčku!" nebo "ty jedna potvoro chlupatá!" (podle momentální situace, že?), než oficiální jméno. ;-) Krásně si u vás za pár dní zvykly, čiperky. :-) Ať jsou zdravé a dělají radost. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Oby, díky. A trefila jsi to přesně :-) Nejhorší je, že mě to svádí říkat jim jmény těch předchozích, a to doma ještě jitří emoce, tak se musím dost haltovat...
      S tím proměnlivým pojmenováním, nedávno jsem natrefila na staré komentáře, kde jsi zmiňovala, jak děti na Amber volali Hovínko :-)

      Smazat
  10. To jsou tryskomorčata! Ale kouzelná! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, včera to byl při tom řádění takový dusot, až jsme si připadali jak majitelé pidi koníků :-) Je to krásná energie mláďátek, vychutnáváme si to. :-)

      Smazat
  11. Takový morčecí trysk jsem snad ještě neviděla :-) Tak ať se s vámi holky brzy sžijí a je vám všem dohromady krásně :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, taky doufám, zatím je to u nich střídavě strach a pak mohutné uvolnění energie. Ten běh na videu mi teď připadá docela pomalý ve srovnání se včerejškem :-)
      Ale je moc fajn sledovat to postupné otrkávání se a získávání důvěry. Černá je už celkem oprsklá, u Červené to bude na delší dobu, ale výsledek bude stát za to - sebevědomé a spokojené holky :-)

      Smazat
  12. Ťuťu a Nunu jsou úžasné :-) To je teda veselo s morčátky. Tak ať se jim u vás daří.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Zatím to vypadá, že z větší části už pochopily, že je nechceme sežrat, tak už to bude jen lepší.

      Smazat
  13. Tak ti pěkně děkuju, od tvého posledního článku jsem se rozhodla, že až budu mít děti z domu, budu mít velkopěstírnu morčat, můj muž jenom kroutil očima, zase další hovadinu vymýšlím prý, protože těch plánů, co budu dělat, až se nebudu starat o děti je opravdu hodně. Teď máme králíka, nějaký nátlak od dětí je, že až nebude králík, tak že by králíkárnu využila morčata, tak možná tenhle plán nabude platnosti již dříve. Zdenda zdraví a děkuje, že jsi mi dala takový skvělý nápad.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Není zač, že Zdendu taky zdravím :-) On zatím jen netuší, jaké máš štěstí na úžasnou ženskou, která má pořádné plány na zaplácnutí syndromu prázdného hnízda a ho nechá pak v klidu žít (možná) :-)

      Úplně Ti rozumím, od mateřské mám nasbíraný neuvěřitelně dlouhý seznam činností, na které pak konečně bude čas a teoreticky prostor. Ale ten mi pořád chybí, tuším, až děti vystřelí z domu, budou mi i ty jejich dva pokojíky málo :-)
      Na baráku si myslím, že se s morčaty dá fakt vyřádit. Měla jsem takový dojem z té chovatelky, že po odchodu dětí si splnila sen. Má prostor nejen na morčíky, ale třeba i na úschovu role sena apod., to pak vyjde i docela levněji, takže za mě - proč ne :-)
      Jen oproti králíka či kočky - ta morčata jsou trochu jiná, ne tak rychle ochočitelná, ono jsou to z poč. dost strašpytlíci, je to na delší čas. Ale zas jsou neuvěřitelně čitelná, nezáludná a je to fakt relax je sledovat.

      Smazat
  14. Tie sú rozkošné. Ak raz Malý dobehne, že chce morčiatko, tak aspoň budem vedieť, na koho sa obrátiť :-) Som rada, že Double K sa u vás pekne zabývali.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Double K je dobrý název pro ten jejich team :-) Jména zatím zůstala původní a už si je pletu jen občas :-)

      Jj, ráda když tak poradím. Fakt je, že my se k morčatům dostali taky přes komentáře u blogu - když jsme zvažovali, které zvíře k dětem, morčata vyhrála - jsou hodně mírná, nekoušou, pro začátečníky jak stvořená.

      Smazat
  15. Hmm, já morčata miluju. Ale už je nemáme. Vždycky jsme ale měli jenom jedno a tady jasně vidím, že ve dvou se to lépe táhne. Jsou opravdu roztomilé ty morčecí slečny.
    Dívat se na ně, je hotové kino.
    Já už morče nemůžu mít, máme kocoura a to k sobě moc nejde. Tak ať vám holky morčecí dělají jenom radosti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Valin, přesně, je fakt sranda je sledovat, lepší než telka apod. Ve dvou je jim asi lépe, i když se příležitostně štenkrují, tak jsou to přece jen parťačky.

      Chápu, pro morčata je podle mě přítomnost kočky docela stres. Kočičáka jsme taky moc chtěli, nakonec to nedopadlo a vrátili jsme se zas k morčatům - a teď už bychom je nedaly :-)
      Možná dcera, až se osamostatní, tak nejspíš se kočky dočká.
      Děkuji :-)

      Smazat