Dcera sedící vedle mě si brblá: „Sodík, stroncium, astat...“.
Pokus zachytit záblesky barev v každodenní šedi aneb relativně bezbolestná terapie. Ne vždy, ovšem. Je to ze života. Občas děti, práce a různé odbočky... Pokračování z bloguje.cz
Když jsem před časem zkusmo přidala pár vět k těm, které jsem objevila v mailu, nenapadlo mě ani náhodou, že se tato "sbírka" tak pěkně rozroste.
Pro větší přehlednost jsem věty seřadila podle písmen příjmení, na které se tvoří. A taky podle příjmení mužských a ženských, neb jsem prostě staromilec a jisté rozdíly pohlaví se mi dost líbí na to, abych je byť jen v myšlenkách stírala...
A pořád platí výzva pro všechny hravé čtenáře, kteří se chtějí přidat. Stačí napsat daný text do komentáře buď zde, nebo pod tím prvotním článkem - který taky doporučuji shlédnout, neb je v něm pěkně vidět, jak jednotlivé věty postupně vznikaly...
U toho původního článku je také přiložen seznam jmen vhodných k dalšímu zpracování pro ty z vás, kteří se chcete přidat a bude vám připadat, že vše už bylo vyčerpáno. Nebojte, určitě ještě ne. Samotnou mě pokaždé velmi mile překvapí, co vše se dá ještě vymyslet. :-)
Za sebe přidávám malý dovětek - blog mám vyloženě apolitický, preferuji vyhýbat se politicky zprofanovaným jménům, i když musím uznat, že těch pár kousků, které se do vět dostaly, dost sedly. Překvapila mě hlavně hravost u jmen asijských.
Za dob kazetových přehrávačů jsem si často před spaním pouštěla Cimrmanovy hry. Nedávno mě do toho období přeneslo, a zároveň pobavilo, aktuální přepracování poznámek z třídní knihy:
Můj otec se narodil pár let před válkou a ta poznamenala velikou část jeho dětství. Jako dítě jsem ho ukrutně litovala, že zrovna když byl malý, tak toto prožíval. A on mi odpověděl, že dětskýma očima je každá doba fajn.
Tehdy jsem neměla šajn, že to je
hluboká pravda a trochu to nechápala…