sobota 12. září 2020

Konec zombíků u nás v podniku asi nebyl definitivní


Překvapuje mě, že to někoho překvapuje...  

…napadá mě, při čtení úvodu článku k dnešní situaci ohledně přírůstků covid-19:

„V ČR přibylo během pátku rekordních 1447 případů nákazy novým koronavirem. Denní přírůstek počtvrté v řadě překonal tisícovku.“

a mám potřebu si sesumírovat, jak jsem danou situaci posledních pár měsíců vnímala.

sobota 8. srpna 2020

Jak asi je chytrá ta chytrá karanténa?,

říkáte si, když o ní neustále čtete ve zprávách…

Protože máte bohatou představivost a pár špionážních filmů za život shlédnutých, představujete si ji opravdu poměrně futuristicky a dlíte v blaženém vědomí, že vás opravdu uhlídá a ochrání, neb vše je pevně v rukou…

V rukou…

Ano, v rukou to opravdu asi je nejvíc, ne tak v technice. Z Mission: Impossible vás realita hodí do éry rady Vacátka. 

sobota 11. dubna 2020

Pracovní pohotovost při proklaté pandemii


Poštou přišla prosba – přidejte pár pandemických postřehů pro podnikové periodikum. Prosím? Potřebujeme ponejvíce pohyb! Proč přiživovat posedávání při popisování papíru planými plky? Podotýkám – prospěšnost procházek přírodou přece převažuje (přestože pouze po párech pochůzky povoleny – pohodu přináší…). 

Přesto - pozvolna připlouvá psací posedlost. Potřeba požitkářsky pohazovat písmenkem „P“ plně propuká… Pomalu počínám propracovávat povídku:

pátek 10. dubna 2020

Deník pod rouškou roušky…

Píše se rok 2019 a občas ve zprávách zahlédnu, kterak se v asijských zemích nosí roušky. Příležitostně. Když je velký smog.

To jsou fakt chudáci, pomyslím si a jsem upřímně ráda, že tohle se u nás neujalo a ostravský gen nám dýchat dovoluje relativně volně každý den, bez ohledu na smogovou situaci. Samozřejmě s výjimkou intenzivního čištění lagun Ostrama, ale pro ten případ my prozíravější nosíme zvracecí pytlíky, a to je ok, protože si je nelepíme na čelo, ale máme je zastrkány po kapsách…

středa 16. října 2019

Denní drobnosti č. 2


To jsem si asi na sebe ušila bič, říkám si, když marně první dny dumám, co bych tak do těch pozitivních seznamů psala.

sobota 12. října 2019

Teď mě baví léto babí


Asi že vysvitlo slunce a už druhý týden si píši ty denní drobné radosti, pozitivní energie se nezadržitelně šíří a začínám sklízet ovoce. Co ovoce! Něco jinak výživného.

neděle 22. září 2019

Prázdninové povídání (původně psané potomkem pro postonávající paní profesorku)


Může za to zcela, ukecaná dcera, 


která před spaním povídá, že by prý mohli jako třída napsat dopis stonající učitelce češtiny, třeba celý ze slov začínajících stejným písmenkem. Dobrý nápad, co to vyzkoušet hned? Řekne větu, já přidám další, ona naváže., já promýšlím následující… A je to. Zatímco dítko to brzo přestane bavit a za chvíli spí spánkem spravedlivých, ve mně se, pomalu ale jistě, rozjíždí potlačované grafomanské sklony. 


Jo, tady to jsou ony: