Já na to: "Peču!"

Upovídaný (jak taky jinak) recept na jablečno-ovesný proteinový perník 

Když byly děti ještě malé, pečení mě na čas docela i bavilo. Nicméně s nástupem do práce času ubývalo a ubývalo, až jsem pekla jen občas, sporadicky a velmi jednoduše. Doby marcipánových dortů zmizely do nenávratna a ustálila jsem se na hrníčkové bezlepkové buchtě, časem vytuněné do variace "co dům dá". Posledních cca deset let jsem se dokonce nepouštěla ani do vánočního cukroví či velikonočních perníčků.

Na čas jsem se pekařsky rozšoupla pouze při tvorbě domácích ovesných sušenek během covidu, ale i tato eskapáda nenápadně vyšuměla do jedněch osvědčených, a to kokosovo-kakaových s rozinkami a rumem.

Zlom nastal letos v létě, když jsem se začala rozkoukávat ohledně pečení kváskového chleba. Jo, změna je třeba. Výroba žitného bochníku se stala víkendovou rutinou, akorát při ní nastalo dilema: co s tou rozhicovanou troubou. Šetřílek ve mě to z počátku řešil pečenými obědy - kuře, přírodní řízky zapečené na smetaně apod., ale ne vždy bylo vhodné maso k dispozici. 

Tak jsem, setrvale ignorujíc synovy sarkastické poznámky o tom, že se dá péct či vařit i dle receptů, nazdařbůh nastrouhala jablka, ovesné vločky promíchala s moukou, přihodila pár dalších ingrediencí - a mrskla to do pece. Výsledná buchta byla prudce jedlá. 

Tak abych nezapomněla, poznačím si aspoň tento recept. 

Uvedené množství je na malý (poloviční) pekáček, vhodný i do horkovzdušné fritézo-trouby.

Jablečno-ovesný proteinový perník

- 70 g ovesných vloček (většinou je nasekám, ale zrovna nemám sekáček k dispozici, tak jsem použila instantní od Bonavity - a bylo to bezvadné, možná je budu používat i nadále)

- 50 g hladké mouky (dala jsem mouku s vlákninou, příště zkusím špaldovou)

- 30 g cukru krystal (další část osladí přidaný protein, bez něj bych dala asi 40-45 g)

- 50 ml mléka, nebo končící jogurt, nebo kefír ... množství na doladění správné konzistence na závěr

- 2 odměrky proteinu (zatím jsem zkusila vanilku i čokoládu - obojí dobré)

- 2 vejce

- 2 jablka nastrouhaná (středně velká)

- 6 g (cca půlka) prášku do pečiva

- kakao

- skořice

- perníkové koření 

- špetka soli.

Koření a kakao dávám bajočko, mám raději víc chuti. Ty ovesné vločky jsem minule nechala v jogurtu navlhnout předem a bylo to moc dobré. 

Za sebe bych tam klidně přidala rozinky či ořechy, ale to jedna z ratolestí nerada, takže se držím v tomto směru zpátky.  

Vše jen smíchat dohromady, formu vyložit pečícím papírem či vymazat, a při 175 st. C je za cca 20 minut v tomto malém množství hotovo. 

Tak jo, přiznávám, pečení mě zas začíná trochu víc bavit. A to až tak, že jsem neskromně začala pomýšlet i na návrat k matlání se s cukrovím. 

"Dneska na to vlítnu," říkala jsem si hned ráno. Poté, co jsem zadělala těsto na žitný chléb, vytáhla máslo ať změkne a šla hledat inspiraci v receptech od mamky, které jsem si začala psát ještě snad na základní škole, přišlo uvědomění - minule v obchodě vajíčka neměli. Včera jsem je zapomněla koupit. Ovšem Tom si nezapomněl z těch posledních dvou udělat večeři...

Chvíli odolávám nutkání zaběhnout pro ně do obchodu. Nostalgicky zaklapnu sešit s recepty, vracím máslo do lednice a vidím i to letošní vánoční pachtění se v kuchyní docela jasně.

Ano.

Já na to peču....

PS: A jako správný pekař teoretik jsem si dnešní skoro-pečení aspoň písemně zpracovala. Takže potomci sice nebudou chroupat tuny rohlíčků či lineckého, ale aspoň jsem předvánočně oprášila blog. A to se taky počítá, no ne? :-)