Nenápadný nápadník - 4

    

Šedý kruh, sněhu pruh a vysněná snídaně. 

A taky missky s miskou.

Na přelomu roku jsem se potácela v docela silné únavě a psychické vyčerpanosti. Promítalo se mi to nejen do nočních můr, ale uprostřed noci mě jednou probudila i tato slova běžící mi ve smyčce hlavou:

Pomalu nevěřím svým očím, 
jak když stuhou kruhy točím - 
točím se v kruhu
každodennosti...

Cítila jsem, že jedu na doraz a vymohla si oddech. Po letech. Po mnoha letech, na pár týdnů. Povedlo se  a pomalu vnímám, jak se mi vrací do života radost. A hravost též. Nejprve lehce při brblání dcery ohledně otravné slohovky na téma sníh: 

Ráno v křupavém sněhu

vidím skrytou něhu 

třpytek pouličních lamp.

Jako žena vamp

měla bych být nad věcí - 

však neodolám, a přeci

do poprašku na autoskle

malilinko oprskle

(ač jsem holka veliká)

namaluji smajlíka 

:-)

No, a třetí týden odloučení je mi už o poznání lépe. Dny letí šíleným tempem, stíhám spoustu věcí, s dětmi máme doma odlehčenější náladu a nápady se mi hlavou honí jeden za druhým. Jen bych si přála v tyto dny trochu zastavit čas, abych stihla vše, na co mám najednou energii. 

A třeba při vaření mě pak napadají takovéto blbinky: 

                                         Představte sí snímek - 

                                             venku leží sníh a 
                                              za okny lesní chaty

                                                 sedí chasník.
                                                  Trochu snílek,
                                                slibný básník,
                                                          a sní o tom,
                                                        že s ní
                                                             sní 

                                                  delikatesní
                                                             snídani

                                                            s nízkotučnými ingrediencemi 
                                                      (čili s nízkým glykemickým indexem),
                                              zdobenou snítkou tymiánu.

                                    K tomu podá luxusní kávu

                          připravenou na nízkoemisním vařiči.

                          PS:         Výsledný noblesní dojem pouze krapet kazí

                                         papírový kapesník použitý

                                               místo epesního ubrousku.

Ne, fakt netuším, proč právě slovo "sníh" ve mě tak probouzí chuť hrát si se slabikami. Ale zacyklení se v některých písmenech mi svědčí o poznání víc, než ono motání se v kruhu únavy. 

Ten mě nebaví...

-----

No, a úplně na závěr si ještě poznačím kousek konverzace, co proběhla před chvilkou:

Dávám večer morčatům seno a aby řeč nestála, podotknu: "Stejně ale jsou ty naše "myši" hezké. Úplné morčecí missky..."

"A mají i své misky," utrousí mimoděk dcera.

   

Okénko biologa se specializací na hlodavce: našim morčatům říkám "myši" a mají misky pro křečky. 

Každá svou, jak taky u sourozenců jinak.
I tak si ale s potěšením jídlo vzájemně kradou - neb ta druhá má zajisté vždy něco lepšího, byť jim vše spravedlivě dělím napůl.
 Klasika.
Častokrát si při jejich lítém boji o kus zeleninového gáblíku s nostalgickým úsměvem vybavuji momenty, kdy jsem některé pamlsky, pro zachování příměří, musela dětem při dělení okatě odměřovat podle pravítka...
Například taková Margotka, ta se dělila jen pomocí protínajících se úhlopříček.
 

PS: Kdyby se někomu snad zdálo, že jsem se s textem pod obrázkem trochu rozšoupla, tak vězte, že jsem právě teď objevila, kterak přidat popisek rovnou k obrázku. A takovou vychytávku prostě nemůžu ponechat bez povšimnutí, to je jasné :-)