...slyším nedávno při probouzení...
Akorát to neříká můj muž a není to určeno mi.
Ve zcela výjimečném příměří říká tato něžná slůvka syn dceři...
Než stihnu pořádně otevřít oči, už se zase o něco perou...
Nejspíš o to, kdo bude ležet na mé pravé straně (nebo levé, to je jedno, hlavně si rozhodně nelehnou jeden vlevo a druhý vpravo). Případně kdo ukrade větší část peřiny. Nebo kdo bude mít můj polštář...
Zatím to žádné ráno nebylo jinak. Ani dnes.
Jen s tou malou výjimkou...
A před chviličkou jsem zaslechla kousek jejich rozhovoru:
L: „Au, nech mě, sakla!"
T: „Ty jsi hovínko."
L: „Já nešem hofínko, já šem holšiška."
T: „Ty jsi opice"
L: „Já šem oheň."
T: „Já jsem voda".
L: „Já šem OHÉŇ!"
T: „A já jsem voda a spláchnu Tě!!!"
L: „Nešpláchneš! Já nešem hofínko, já šem holšiška."
No, není to fajn, vědět, že se ti hovňouskové tak mají rádi...?
Ahoj rodinko,
OdpovědětVymazatdík za návštěvu u mě. Občas sem nakouknu, píšeš hezky, čtivě a zábavně.
:-)
ráda Tě tu vidím (vítací smajlík). Já jsem u Kash a u Tebe jako doma, hodněkrát jste mi zvedly náladu (vděčně se chichotající smajlíček)!
OdpovědětVymazatAno, je naprosto nezbytné obnovit vážnost, kterou mají děti.
OdpovědětVymazatÚžasný dialog!
Henry, taky si říkám :-)
OdpovědětVymazatMě hlavně pobavila ta Lucčina neochvějná argumentace s logikou skrytého génia :-)))