My umělci to nemáme lehké...

 

Ahoj! Jmenuji se Lucinka a mám dva ročky. Už.

A chci si začít psát deníček.  

Mamka mi ho zatím nepíše a mi je to líto. Pořád se vymlouvá, že je nějaká unavená a nevyspaná... A přitom já se tak snažím. V noci to její spaní chodím kontrolovat minimálně 3x. Někdy i 5x.

Doma jí taky pomáhám. Třeba stůl uklidím raz dva. Copak to je nějaký problém smést ty věci na zem? A ta fuška, hezky po bytě ozdobně rozmístit všechny hračky... To si ani neumíte představit. Ale já jsem šikovná, zvládám to docela rychle.

 

Jo, a taky jsem tak trochu kreativní. Taky nevíte, co to znamená? Já už jo. Jsem tvořivá, víte? Ale doma pro mě zatím nemají moc pochopení, nevím proč...

 

Nechci se chlubit, ale trošku nám ten byt vylepšuji. Ty stěny vypadaly po loňském malování docela nudně. Ale už jsem to spravila. Používám různé techniky. Pastelky a křídy, tím jsem začínala. Pak se mi docela osvědčil ten tlustý černý fix, co nejde smazat. Maluje dobře i na dveře.

Jen mě občas mrzí ty reakce okolí... My umělci to holt nemáme snadné... I když maminka mě tuhle před návštěvou pochválila. Říkala, že tu malbu nad topením má na svědomí náš Picasso... Myslela mě, heč. Jen to říkala takovým divným tónem...

Ale obzvlášť hrdá jsem na tu abstrakci, co jsem spáchala ukořistěnou mašlovačkou. Byla celá krásně napuštěná olejem a ten motiv v obýváku nad sedačkou, se mi fakt povedl...

 

Ale ti rodiče pořád  něco mají, chjo ...