Dostav domino, domino Domino!

Jo, dnes to prostě bude o dominu a masochistech. Leč kreativních.

Když jsem před pár lety poprvé žonglovala se slůvky začínajícími na písmeno "D", a do toho u Petra Vápeníka natrefila na nečekané trojspřeží šumného šumného Šumného potoka, napadlo mě spojení uvedené v nadpisu. I když jsem si pro něj ono oslovení u jména "Dominika" trochu uzpůsobila, to uznávám. A no jo, asi taky není moc logické poroučet zrovna domině, a to ještě při takové masochistické činnosti, jakou ona stavba dominových drah je. Ale...   

Opravdu moc se mi líbí, když si nejen děti, ale i dospělí, umí hrát. Jakkoli. Mě třeba teď nejvíce baví pohazování s písmeny, ale mám za sebou plno výletů i do jiných oblastí zájmů. Někteří z vás třeba rádi fotí, kreslí, šijí či opracovávají dřevo a já nevím, co ještě. Možností je, tak jako blanických rytířů, nepočítaně. Pokud člověk chce a má tu chuť - si hrát.  

Tohle umění je takové příjemné koření života. A brání zešednutí. Ačkoli různé odstíny šedi k životu patří, bez zářivě jiskrných barev by to byla nuda.

Právě barvy mě nadchly u prvního z přiložených videí, neboť jak jste asi v nadpise postřehli, článek je věnovaný (nejen) dominu. Ohromně mě na straně jedné baví ty postupně padající kostky sledovat, ale ani trošku bych tyto monstr tratě nechtěla stavět. Vážně obdivuji lidi, kteří tu svou hru mají doplněnou o, podle mě až nadlidskou, trpělivost.

Jestli chcete, pojďte se se mnou na některá taková hravá videa podívat.

Pro začátek teda jedno barevné, z dominových kostek:

Zde už dominové kostky prim nehrají a barevnost se dostaví nejspíš až po konzumaci. Nicméně tento dominový efekt není náročný na prostor a lze jej trénovat třeba i nyní doma. Po otevření hospod s ním půjde před kumpány pěkně zamachrovat. 

A možná nejen před kumpány, ale i před zedníky, kteří se pak taky mohou na oplátku pěkně blýsknout (tohle video stojí za to dokoukat do konce):

Od padajícího domina není daleko ani ke kuličkovým dráhám. Ty mám asi ještě o kus raději. Najde se v nich neskutečné množství nápadů, fantazie a hravosti skloubené se znalostmi fyziky. 

Takže při jejich sledování se nejen bavím, ale občas i napjatě zadržuji dech, zda se cesta opravdu povede zdárně přes všechny možné nástrahy dokončit, nebo kulička cíl o chloupek mine… 

 

Pro rozehřátí vkládám dráhu jednoduchou, přírodou se valící, která mi chvílemi docela evokuje jízdu na dráze horské.

Tady už přituhuje, některé dráhy jsou vyloženě rájem pro pořádně hravé kutily. Nápad využít pro překážky i magnety a šroubky mi přišel dost dobrý:

Zde mě také fascinuje nápaditost využívání běžných věcí při jejich vymýšlení. A jo, jakkoli nejsem fanda do aut, tak použití autíček při navrhování kuličkových drah se mi líbí moc.

No, a na závěr připojuji drobný tip, jak dodržet dostatečný sociální odstup při karanténním stolování, pokud potřebujete podat sůl:

Co vy, milí čtenáři, u čeho si někdy jen tak oddechnete vy?

Bavilo by vás dominové či kuličkové dráhy stavět, nebo taky raději zaujímáte pozici žasnoucího pozorovatele? 

A koho z vás, tak jako mě, na tom nejvíc láká cvrnknout do té první kostky nebo kuličky a ten dominový efekt nastartovat :-)