Řezat nebo dřít?

Nebudu se přít, tohle je dost individuální. 

Dnes jen (původně malé) zamyšlení nad pohybovým aparátem a chirurgií.

Nic proti ní v žádném případě nemám, jedná se o obor neuvěřitelně potřebný a je úžasné, co vše lékaři dokáží. 

Ale… Je vždy chirurgické řešení ihned zapotřebí?

Na některé nezbytné operace (např. výměny kloubů) se čeká občas i velice dlouho. A možná i proto, že se často chirurgicky řeší i věci, které se mohou nejdřív zkusit napravit jinak. 

Osobně jsem zastáncem konzervativního přístupu alespoň v úvodu řešení potíží, než okamžitého radikálního řezu. Jsem přesvědčena, že lidské tělo je úžasný, vzájemně provázaný, mechanismus a má mnoho sebe-opravných a regeneračních schopností. Často ovšem jen dokud se do nich z vnějšku nezasáhne.

Posledních pár let jsem v blízkém okolí natrefila na několik případů, kdy odborníci by potíže řešili rovnou fikaně fiknutím. Ale vlastně vše, kde se doporučovaná operace odložila a zavedl se nejdřív konzervativní způsob řešení – je nyní už v pořádku. Bez nenávratného invazivního zásahu do organismu.

I když, ne každému ten konzervativní přístup přece jen vyhovuje. Ono se při něm většinou musí i trochu máknout a věnovat svému tělu potřebnou péči. A to fiknutí – je přece tak jednoduché. 

Také kolem sebe vidím několik případů onoho pohodlnějšího řešení – a musím říct, že ve výsledku jsou pro mě spíš odstrašující. Protože ať chceme nebo ne, v našem těle je vše neuvěřitelně provázané a různé problémy vzniknou např. přepínáním či ochabnutím některých svalových skupin apod. 

Chirurgický zákrok může pomoc napravit důsledky, ale neodstraní-li příčinu, můžeme se dostat do začarovaného kruhu a na chirurgii pak již budeme pěkně zabydleni. 

Nechci se pouštět do polemiky ohledně financí a budu věřit, že doktoři všechny ty zákroky doporučují dle svého nejlepšího přesvědčení a nehledí na to, že za napsání rehabilitací dostanou menší platbu od pojišťovny, než když si pohrají se skalpelem. 

Ráda bych zde pouze uvedla několik případů, které se podařilo spravit tím složitějším, přesto podle mě účinnějším, způsobem. 

Jen chci ještě upozornit, že nejsem lékař ani osoba medicínsky vzdělaná, jedná se jen o mé postřehy a dedukce, jak se tak dívám okolo sebe. 

Chirurgická řešení v žádném případě nezavrhuji, pouze si myslím, že nemusí vždy stát v první řadě:

1. Bolest kolene 

Obrovská, neumožnovala ani spánek a chůze byla možná pouze s pokrčeným kolenem.

Řešení lékařů:

- lékař č. 1 – no, na artrózu to nevypadá, to je meniskus. To chce operaci.

- lékař č. 2 – tohle není meniskus, to je jasná artróza. Doporučuji píchnout injekci kyseliny hyaluronové* – jen 1700,- Kč a pak co rok obnovovat.

- lékař č. 3 (rehabilitační) – no, to je zánět šlach. To chce uvolnit a pak se naučit dobře protahovat, posilovat. 

Budiž prvním dvěma lékařům ke cti, že se nebránili napsat doporučení na rehabilitaci (ale až na vyžádání). Lékař číslo tři – naprosto úžasný doktor. I po letech u něj má každý pacient pocit, že jej opravdu zajímá a vždy hned v ordinaci ukáže pár úlevných cviků (než bude volné místo na rehabilitacích). 

Krom rehabilitace zabralo:

- lék proti zánětu (zde byl slabý Ibalgin, zabral až Aulin, ale stačilo na to pár dní),

- promazávání uvolňující mastí, 

- působení na tlakové body poblíž potíží – tj. tlaky na zatvrdliny ve svalech (na radu doktora)

- teplo (na uvolnění svalů),

- klidový režim (pokus rozcházet „artózu“ to paradoxně dost zhoršoval). 

Také mi přišla zajímavá rada, že v případě přetažení svalů či šlach je další větší protahování traumatizuje a onen stav to zhoršuje. S pořádným strečinkem je třeba začít až po odeznění akutních potíží. 

Rovněž k tomu zánětu nedojde jen tak. Většinou vznikne, že něco člověk dělá ve svých pohybových stereotypech špatně. A takové kulhání po operaci tyto příčiny určitě spíš zhorší, než eliminuje, zatímco rehabilitační cvičení (dlouhodobé, i po skončení rehabilitací) je může trvale odstranit.

* Osobně proti těmto injekcím nic nemám, naopak si myslím, že je to výborný způsob, jak životnost vlastních kloubů podpořit, ale nelíbí se mi, jak se jimi řeší automaticky na první dobrou všechny potíže. Nemůžu se zbavit pocitu, že zvláště v soukromých ambulancích je to prioritně motivováno ekonomicky.

2. Zarostlý nehet

- napoprvé na chirurgii kousek seříznou

- napodruhé na chirurgii kousek seříznou a doporučí stržení celého nehtu. Ideálně vás hned objednají. 

Jenže, onen nehet zarůstá z nějakého důvodu. A stržení nehtů je samo o sobě dost traumatizující, byť možná pomůže…

Věděli jste, že tak jako existují rovnátka na zuby, jsou k dispozici i rovnátka na nehty? 

Není to bolestivé, ani finančně ruinující, zato to nehtové lůžko opravdu spraví. A to až tak, že se zarůstání nehtů nevrací.

Chvíli to ovšem trvá (než nehet dostatečně poporoste) a je docela problém najít odborníka, který toto provádí. Mi se před lety povedl najít na netu seznam pedikérek, které se tímto zabývají – a byl celkem skromný. Na Ostravu čítal celé čtyři. 

Jak takové rovnátko na nehtu vypadá lze vidět např. na tomto obrázku:

Vitalia - Archív Jaroslava Fešara, www.vasenohy.cz

Mimochodem, žádný z lékařů se o této možnosti nezmínil, natrefila jsem na to vlastně náhodou. Říkám si, jestli vůbec o těchto rovnátkách vědí…

3. Křivější držení těla z důvodu mírně zkrácené spodní končetiny

Mnozí to ani nepostřehnou, ale velká část lidí má jednu spodní končetinu o kousíček kratší než druhou. 

Většině to ani žádné potíže nepůsobí. Ale odchylka např. půl centimetru, na první pohled nepatrná, může zavinit mírné křivení zad – kdy např. jedno rameno je o kousek výš, než druhé. Což se zas může promítnout do bolestí páteře, hlavy apod.

Tuto drobnou dysbalanci pomáhá relativně jednoduše odstranit Dornova metoda. Už po několika dnech cvičení malého množství cviků lze pozorovat zlepšení. 

Ovšem Dornova metoda pomáhá na víc problémů. Když už jsem ji zmínila, nemohu zapomenout na:

4. Vbočený palec. Neboli halux. 

Vybočení palce, lidově zvané kostka, dokáže solidně potrápit. Lékaři zde také často sahají k chirurgickým zákrokům. Tyto sice pomohou, ale hrozí riziko návratu, neb také neodstraňují příčinu, jen řeší následky. 

A hlavně, po chirurgickém zásahu už jsou některé změny neměnné a konzervativní léčba pak tolik nepomůže. 

Pro zlepšení existuje několik možností:

- rehabilitace – většinou spočívá v posilování svalů chodidla, ale i v jejich uvolňování a protahování, a to nejen v oblasti plosky nohy, ale souvisí minimálně i s nártem a dalšími svaly spodní části končetiny.

- korektory – v léčebných potřebách se dají koupit různé korektory na vbočený palec. 

Nevýhodou je jejich univerzálnost, ne každému sednou. 

Existují i silikonové hmoty, ze kterých zkušená pedikérka či podolog dokáží vymodelovat korektor šitý na míru.

- adjustační ponožky – nedávno je objevila kamarádka, vypadá to na dobrý nápad

- ortopedické vložky (na míru)

- Dornova metoda – má mnoho cviků zaměřených na uvolnění vbočených palců a zde podle videí dosahuje dobré výsledky. Ale zároveň na videích upozorňují, že to platí zejména u haluxů, které nebyly dříve řešeny chirurgickým zásahem. 

- no, a kvalitní obuv!

A takto vypadají ty adjustační ponožky:

Zdroj obr: prozdravi.cz

5. Bolesti zad obecně

Často se řeší až v případech, kdy se člověk bolestí nemůže pohnout. Mnoho lidí se spokojí s obstřiky či polykáním prášků proti bolesti. 

Na netu jsem také natrefila na diskuzi, kdy v nemocnicích k lékům proti bolestí zad přidávají i léky na uvolnění. Ty jsou ovšem návykové a mohou lidem přidat další problémy.

(Náhodou jsem se kdysi proklikla do diskuze lidí závislých na Rivotrilu a toto tam bylo zmiňováno často. Čtení to rozhodně nebylo veselé, spousta z těch lidí se pak té závislosti získané v nemocnici nedokázala později zbavit, avšak obvodní lékaři jim po odeznění bolestí zad už ony uvolňující tablety nepíšou a oni je pak shání pokoutně na netu. To mi přišlo absurdně smutné).

I zde, u bolestí zad, se často doporučuje chirurgická léčba. A někteří lidé ji i upřednostňují, protože nechtějí upravit svůj životní styl a tato cesta jim připadá jednodušší.

A ono přitom i v těchto případech platí, že jednoduché cesty vedou do pekla.

Znám případy lidí, co si dokázali správným cvičením spravit záda i s vyhřezlou ploténkou. Ale také pro změnu i případ člověka, který absolutně neuznával rehabilitace, má za sebou relativně brzo operaci kyčle a na to navazující dlouhodobé nemocenské s bolestí zad. 

-----

Byť si myslím, že oproti mnoha dalším zemím máme zdravotnictví na výborné úrovni, osobně mě stejně dost štve, že není víc zaměřeno na prevenci, ale často opravdu řeší až ty následky. 

Ženské obtíže

Například spoustu žen v pokročilém věku trápí i nechtěný únik moče. Když jsem se ptala na preventivní možnost rehabilitací, vysmáli se mi. Toto se řeší, až když už problém existuje.

Proč?! 

A opět, co tak v okolí slýchám, když se teda problém přihlásí, prioritně se nabízí chirurgické řešení a rehabilitace lékaři napíší až po výslovném požádání. Cviky se dají naštěstí dohledat na netu, ale může s tímto problémem souviset i přetažení svalů v dolní části zad apod. a cílená rehabilitace je účinnější.

Také problémy s početím může aspoň z části pomoc odstranit rehabilitace - zde jsou doporučovány cviky podle Mojžíšové. 

-----

Jak jsem psala v úvodu – v lidském těle, tak jako v přírodě obecně, spolu vše souvisí. A odstranění jen těch následků a ne příčin, většinou trvalou úlevu nepřinese.

Každý si za své zdraví zodpovídá sám a je jen na nás, jestli se necháme průběžně pouze pasivně „opravovat“ nebo vezmeme „údržbu“ aktivně do svých rukou. 

U onoho pasívního přístupu je ovšem vždy třeba brát v úvahu, že (byť třeba jen s malou pravděpodobností) má každá operace svá rizika, narkóza může narušit například paměť a každý invazivní zákrok mohou provázet komplikace. 

Dnešní zamyšlení jsem věnovala zejména pohybovému aparátu, ale stejně tak ten aktivní přístup souvisí s nemocemi, které se dají podchytit či zlepšit úpravou stravy, přidáním pohybu apod.   

-----

Máte i vy nějaké podobné zkušenosti ze svého okolí? 

-----

PS: Článek byl nakonec delší, než jsem zamýšlela, proto odkazy na zajímavé stránky související s tématem vložím do samostatného příspěvku.