V hlavě doktorský zmatek

 + přání na den matek

šuplík 2012/2013

-----

Pobýváme na ozdravném pobytu ve Zlatých horách, sedím na lavičce před hlavní budovou a jakýsi prcek, okolo divoce projíždějící na pidikole, se pokusí přejet svého tatínka. Ten tak tak uskočí do přilehlého záhonu se slovy: „Jsi normální? Málem jsi mě přejel.“ Místo omluvy se dočká briskní odpovědi: „A ty si noumáuní? Takle mi lézt do cesty?"
Pak vidím vzájemnou bouračku dalších dvou malých cyklistů a pomyslím si, kdo to asi odskáče jako další.
Netřeba v této otázce tápat dlouho, syn, coby tehdejší třeťák, další den spadne z kola tak neodfláknutě, že je nutno vypravit se do Jeseníků na šití.

Službu má poměrně sympatický lékař, který s vyděšeným Tomem během přípravy nenásilně konverzuje a na jeho zvídavý dotaz: „Co je to přesně chirurg?“ briskně odpoví. „To je mistr nože.“
„Aha, takže patolog,“ odtuší dítě, které s babičkou rádo sleduje detektivky.

Abych situaci odlehčila, podotknu, že kolega z práce si prý některé rány šije sám. Příjemný lékař podotkne, že to taky párkrát zkusil, načež aktuálně sešívaný, čili podle výrazu polomrtvý, potomek výrazně ožije a vypálí dotaz: „Vy jste hrál v té reklamě?“

Lékař už jen odtuší, že tak daleko to ještě se sebe-záplatováním nedotáhl… a vůbec, celkově tak velké ambice nemá.

----

S postupem dalšího roku je zajímavé sledovat, jak se téměř přes noc z citlivého dítěte, před kterým se nesmělo nahlas říct slovo žaludek, játra či jiné vnitřnosti, aniž by hned kolabovalo, stává tvor nadšený pro operace, patologii nevyjímaje.

Prostě začíná zbožňovat medicínu obecně a na videích má již spoustu zákroků nakoukaných.

Takže i na cestu do školy vyráží vždy s pohotovostní lékárničkou plně vybavenou pro případ, že by někoho v MHD postihla akutní apendicitida a zhruba od páté třídy má vypracován podrobný grafový koláč, kterému odvětví lékařství by se jak moc chtěl věnovat. 

(Dle preciznosti procentního přiřazení grafu to zatím sice vypadá spíš na statistika, ale budiž).

Tato doktorská vášeň se potomka drží vskutku intenzivně a je znát i při psaní květnového přání, kdy do běžně omílaných veršovánek ve stylu 

„Vše nejlepší ke dni matek, na ten rodičovský svátek…“ se vkradou i verše osobněji pojaté:
… ať neskolí tě žádná nemoc (Že by praktický lékař?)
a vydržíš ještě pár Velikonoc, (Kolik? Ať je to víc než dvoje, prosím!)
dobře usínej v noci a zbav se svojí nespavosti. (Psychiatr, to je jasné.)
Měj hodně přátel a nezlom si obratel. (Hm, ortoped, to se taky hodí.)
Ať se ti ve všem daří a tvé plány nic nemaří. (Zlomené obratle zejména.)

Dílo je pak třeba podepsat, a co je podstatné, dodržovat tituly! (Ne nadarmo mu v daném období přistane ve škole přezdívka Mudrjudrpudr.)

Takže báseň není, jako v předchozích letech, věnována mamince nejmilovanější, ale je vytvořena pro Ing. Marcelu Nominka (co je stejně maminka)

A ta teď, i po mnoha letech, sleduje tu stálou rozpolcenost, aktuálně se projevující v přihláškách na vysoké školy.

Zvítězí medicína nebo věda?

Upřímně, mi to prostě nedá a pokaždé, když si vybavím onen, na pátou třídu poměrně precizně vypracovaný, graf, tak nemám pochyby, která cesta by byla šitá víc na míru.

Ale tohle už si, vážený pan Mudrjudrpudr, musí rozhodnout sám…

Já mu jen přeji, ať je ve své životní cestě spokojený! 

-----

Mimochodem, i jiné reklamy mohou být značně zavádějící. 

Ještě i po mnoha letech si celkem zřetelně vybavuji ty výčitky dětí, proč je, jako ty usměvavé maminky v reklamách, taky běžně nevítám Kinder čokoládou či něčím podobným... 

Ovšem některé ze spotů cílených na nejmladší jsou tak průhledné, že je prokoukne i dítě školkou povinné.

-----

Na závěr vkládám ještě odkaz na zajímavý rozhovor, ve kterém se v podstatě potvrzuje, že onen výše zmíněný patolog mistrem nože vskutku být může. Nebo aspoň jeho asistenti, neb právě v patologii je přesnost a jemnost řezů nebývale důležitá:

A mimo jiné se zde člověk dozví, že nejen děti, ale třeba i patologové jsou také ohledně dodávek čokolády a bonboniér nejvíce, byť nezaslouženě, diskriminováni.