Kousek sváteční konverzace

O řepě nejvíce

Šuplík - cca před třemi lety (plus/mínus)

Přicházím po práci domů a jen pár minut po mně dorazí i potomci.

Dějství prvé - dcera:

Ahoj mami, možná sis toho už všimla, něco jsme ti koupili. 

Je to ten pekanový pletenec. Původně byly dva, ale pak jsme si řekli, kdo by slavil svátek na Hitlera a jeden ti snědli.

A Tom si pak dal řepu. Ale děsně mu nechutnala...

Dějství druhé - syn:

Bylas nakoupit? Fakt ne? Tady nebyla žádná zelenina. Jsem si musel dát řepu. Tady jsem ti trochu nechal, na ten svátek... A taky jsem za tebe snědl ten pletenec, abys pak nenadávala, že z toho přibereš...

Je mi oné pomlouvané zeleniny z čeledi laskavcovitých líto a začínám ji krapet obhajovat:

"Co proti řepě máte? Vždyť i v té pohádce jí všichni tak chtěli."

"Jo, chtěli se jí zbavit," podotkne suše syn.

Načež oba potomci zahájí odbornou diskuzi na téma - řepa:

Ta pojednává mimo jiné o tom, kterak i v té klasické pohádce pro nejmenší nikomu nechutnala. Ani krtkům a veškerým možným škůdcům (slimáky nevyjímaje), proto jim tak narostla a zabírala na zahradě plno místa... 

Zakončení - dcera:

Já jsem dnes tvé oblíbenější dítě, že? 

...

Když jsem ti nedala řepu. 

------

PS: Ale stejně si, i po té jejich "odborné" debatě, myslím, že řepa až tak zlověstně špatná není, ačkoli v dětství jsem ji taky moc ke štěstí nemusela a jako dárek mi jednou bohatě stačila.

Zajímavý, veskrze pozitivní, článek je o ní např. zde: Síla červené řepy  Zmiňuje mimo jiné její prospěšnost při potížích s vysokým krevním tlakem či při cukrovce. A taky důležitou informaci, že "Červená řepa patří do stejné čeledi jako červená řepa", což se hodí vědět. 

Ovšem jinde se zas člověk může dočíst tuto až pohádkově laděnou větu: 

"Přesto se jí stále nedaří zbavit pověsti jídla se zemitou chutí, které se hodí leda pro chudé venkovany."  (Pokud teda risknou, že jim nezabere celou zahradu.)