O řepě nejvíce
Šuplík - cca před třemi lety (plus/mínus)
Přicházím po práci domů a jen pár minut po mně dorazí i potomci.
Dějství prvé - dcera:
Ahoj mami, možná sis toho už všimla, něco jsme ti koupili.
Je to ten pekanový pletenec. Původně byly dva, ale pak jsme si řekli, kdo by slavil svátek na Hitlera a jeden ti snědli.
A Tom si pak dal řepu. Ale děsně mu nechutnala...
Dějství druhé - syn:
Bylas nakoupit? Fakt ne? Tady nebyla žádná zelenina. Jsem si musel dát řepu. Tady jsem ti trochu nechal, na ten svátek... A taky jsem za tebe snědl ten pletenec, abys pak nenadávala, že z toho přibereš...
Je mi oné pomlouvané zeleniny z čeledi laskavcovitých líto a začínám ji krapet obhajovat:
"Co proti řepě máte? Vždyť i v té pohádce jí všichni tak chtěli."
"Jo, chtěli se jí zbavit," podotkne suše syn.
Načež oba potomci zahájí odbornou diskuzi na téma - řepa:
Ta pojednává mimo jiné o tom, kterak i v té klasické pohádce pro nejmenší nikomu nechutnala. Ani krtkům a veškerým možným škůdcům (slimáky nevyjímaje), proto jim tak narostla a zabírala na zahradě plno místa...
Zakončení - dcera:
Já jsem dnes tvé oblíbenější dítě, že?
...
Když jsem ti nedala řepu.
------
PS: Ale stejně si, i po té jejich "odborné" debatě, myslím, že řepa až tak zlověstně špatná není, ačkoli v dětství jsem ji taky moc ke štěstí nemusela a jako dárek mi jednou bohatě stačila.
Zajímavý, veskrze pozitivní, článek je o ní např. zde: Síla červené řepy Zmiňuje mimo jiné její prospěšnost při potížích s vysokým krevním tlakem či při cukrovce. A taky důležitou informaci, že "Červená řepa patří do stejné čeledi jako červená řepa", což se hodí vědět.
Ovšem jinde se zas člověk může dočíst tuto až pohádkově laděnou větu:
"Přesto se jí stále nedaří zbavit pověsti jídla se zemitou chutí, které se hodí leda pro chudé venkovany." (Pokud teda risknou, že jim nezabere celou zahradu.)
Hm, hm, hm... Teď mi začalo vrtat hlavou, proč se říká "být zdravý jako řípa".
OdpovědětVymazatAle buď ráda, že na tebe ta řepa nezbyla. Což když v ní bylo háďátko řepné?
Oni mi právě tu řepu, co jim nechutnala, laskavě ponechali - a teď už jen doufám, že tam to háďátko nebylo :-)
VymazatJinak taky mi to teď začíná vrtat hlavou. Jestli to nesovisí s tou pohádkou, že jim tak hodně narostla... :-)
Repa? Miluju! Bohuzel jsem z nasi rodiny jedinej retroagrogurman, kterymu chutna, takze si ji stejne musim davat potajmu v jidelnach a hospodach. Protoze varit pro sebe se mi proste nechce.
OdpovědětVymazatTak ještě, že ta možnost tajného "užívání si" je :-)
VymazatU nás není vyloženě ostrakizovaná, ale její výsluní je celkem dost proměnlivé :-)
nomi
VymazatZ dětských let si pamatuji na povozy s naloženou cukrovou řepou. Ale to u nás cukrovarnictví ještě něco znamenalo. Po vstupu do EU jsme odsouhlasili, resp. pan eurokomisař Telička na to přistoupil, že Česko v rámci dělby práce se výroby cukru vzdá.
OdpovědětVymazatPo privatizaci sice zanikla spousta malých závodů, ale jen cukrovar v Dobrovici nakupuje cca 30x více cukrové řepy než v roce 1992. Takže likvidace českého cukrovarnictví je obecně oblíbený omyl.
VymazatZajímavé, asi se někde nedali :-)
Vymazatad gůglení:
Ještě v 90. letech minulého století u nás existovalo asi 50 cukrovarů, dnes jich ale zbylo pouhých sedm, dva v Čechách a pět na Moravě. Největší cukrovar na Moravě stojí v Hrušovanech nad Jevišovkou a jeho výrobky nesou značku Korunní cukr.
Ad Rowdy:
VymazatTTD = Thurn-Taxis Dobrovice (nyní Tereos). Pan hrabě se prostě nedá!
Červená řepa patřila dlouho k mým velmi neoblíbeným jídlům. A pak jsem objevil řecký "pantzariasalata" ze speciálně naložené červené řepy s česnekem a olivovým olejem a zamiloval jsem si to :-).
OdpovědětVymazatÚplně rozumím, mi takto v řecku chutnala červená řepa v zakysané smetaně. Očividně se tam s její přípravou umí lépe popasovat než naše školní jídelny :-)
VymazatTak to ja mám cviklu v celku rada, nakladaná ako pochutina k mäsu veru môže byť :-) Ale aj iba uvarená mi nerobí problém :-)
OdpovědětVymazatJj, taky mám docela ráda tu nakládanou, i když ve školní družině jsem se jí kdysi docela vyhýbala :-)
VymazatTož to.mi připomnělo jednu povidku od Lacocka, kde rodina pripravila oslavu Svatku matek...Vsichni si to nakonec uzili, jen matka zustsla doma s vařila
OdpovědětVymazatPřesně :-) Článek nebyl ani tak o řepě, jako tom bezprávi na matce spáchaném (snězená část dárku) :-)
Vymazat