sobota 30. ledna 2010

Zmatená matka paneláková

  Sebekriticky uznávám, že dík dvěma ratolestem nejsme pro sousedy zrovna výhra v tombole. A jak se říká „útok je nejlepší obrana" - vzali to sousedé ztečí a počet mimin v našem domě se za poslední dva roky značně rozrostl. Ti, co se již na rodičovství necítili, daným úkolem pověřili své potomky a jako odvetná zbraň jim tímto slouží vnoučata.     

-----

Lucinka má zas svou oblíbenou kakando-blinkací virózu, tak od čtvrteční noci pobrekává, ublinkavá,  tak různě značkuje kaťata od pyžámka a přilehlý domácí terén.

 

Včera odpoledne usnula. Konečně byl klid a já naordinovala si odpočinek. Nutno dodat, že po dvou probdělých nocích a prokvílených dnech, docela zasloužený...

Jen po chvilce mě začalo rušit nějaké srdceryvně řvoucí sousedovic dítko: „Uéééé, uéééé, uéééé....." - neslo se mohutně v občasných áriích. Vzhledem k tomu, že ta má slečna už má solidní vyřídilku, tak jsem se nevzrušovala, neb žádné „Mamííííí!" jsem nezaslechla ani náznakem.

„Uáááá, uáááá, uáááá..." změnil sousedovic potomek repertoár.

A po chvilce zas „Uéééé, uéééé, uééééé."

„No, nevím, proč to chuďátko jim pořád tak pláče." si říkám a přece jen, pro jistotu, jdu zkontrolovat to své spící dítko...

... a to, jinak převelice ukecaná prtě, se prožívá v roli mimina - a vítá mě tklivým: „Uáááá....".

   

Odpočinek to teda nebyl valný a večer jsem celá šťastná, když malý marod konečně odpadne. Z důvodu nutné obnovy duševních sil se odeberu neočekávané brzo do hajan. Pojištěna půlkou Dithiadenu se snažím usnout výjimečně brzo, neb deficit spánkový solidní jest.

Je mi tááák příjemně a pomalu, pomaloučku cítím, jak se uvolňuji a už, už ... za chvilku ... budu ... sladce ... spááát...

...

„Uéééé, uéééé, uééééé...."

  

Poučena odpoledním přehmatem vystřelím jak raketová střela a letím za tím svým nemocným robátkem...

... abych zjistila, že má, narozdíl od nějakého sousedovic haranta,

půlnoc...

  

   

   

----------------

Stručný přehled následujících nočních hodin:

„Uéééé"

„Moje nebo sousedovic?"

„Uáááá"

„Vyskočit nebo nevyskočit?"

„Uéééé"

„Moje nebo sousedovic?"

„Uáááá"

„Vyskočit nebo nevyskočit?"

„Uéééé"

„Moje nebo sousedovic?"

„Uáááá"

„Vyskočit nebo nevyskočit?"

„Uéééé"

...

...

...

 

22 komentářů:

  1. Lituju:) A taky občas řeším: Bylo to kvíknutí, co se právě ozvalo, naše nebo sousedovic? :-D Naše smůla, že v 99% případech naše...

    OdpovědětVymazat
  2. není nad to, si v neděli ráno ležet v posteli a poslouchat, jak sousedovic děti ráno brečej a to moje zatím...


    .. je na víkend u babičky !

    OdpovědětVymazat
  3. [1] squire, tak dneska to bylo v 99,9 % taky to naše - cca 3 minuty po napsání blogu se snaží napravit, co včera prošvihla...

    OdpovědětVymazat
  4. [2] dalimile, tak tomu říkám lehká provokace :-)))

    Ale jak se říká: přej a bude ti přáno...
    I když, až někdy budou v neděli ráno obě naše děti u nějaké babičky (nebo už budou na koleji apod.) - tak mě upřímně potěší, budou-li ta sousedovic mrňata zticha :-)))

    OdpovědětVymazat
  5. Jak jsem šťastná, že už mám tady toto období ze sebou. Teď sice občas chytne Tomáše noční děs nebo migréna, ale to naštěstí netrvá příliš dlouho, do hodiny znovu usne a dospí do rána.

    Sousedy s miminama žádný nemáme, takže cizí kvílení jsem naposledy slyšela před 2-3 roky, když si Tomův kámoš při hře na střeše zabodnul do nohy hřebík. Tady se ani nedá dodat smajlík, leda mračík, ono ho to tehdá moc bolelo...

    OdpovědětVymazat
  6. Mě to čeká od dubna, zatím naše užanimocnemimino je v širokém okolí jediné ;) ;)
    J.

    OdpovědětVymazat
  7. [5] Oby, máš pravdu, že některé to dětské kvílení fakt moc veselé není. Lucka včera úpěla tak mohutně, že jsme málem skončily na pohotovosti. Naštěstí, když už jsem byla o půlnoci rozhodnuta, že se oblíkáme a jedem - tak se zklidnila a povedlo se jí konečně usnout...

    OdpovědětVymazat
  8. [6] deepwell - sousedi taky přešli do protiútoku? :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Sousedi jsou v tomto případě navíc má vlastní sestra, takže to mimino bude vlastně vlastní skoro ;)
    J.

    OdpovědětVymazat
  10. [9] Jé, to máte prima, tak to bude mít to vaše užanimocnemimino brzy dobrého parťáka :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Nominku máš to veselé. Vydrž!

    OdpovědětVymazat
  12. [11] Sakryš, brečí to moje nebo sousedovic? :-)))
    Tím \"Uáááá\" jsi mě Jirko dostal :-)))

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem si dobře vědoma luxusu, který rodinný domek nabízí. Žádné cizí děti za zdí a to moje už mě ráno nechá vyspat.
    Počkej si, taky se dočkáš. :))

    OdpovědětVymazat
  14. [13] No, Pet, nejen, že Tě nematou cizí děti za zdí, ale navíc si můžeš nosit jako elegantní doplněk lopatu :-))

    OdpovědětVymazat
  15. My zase mame za sousedy psy.
    Rotvajlera a Labradora.
    Jeden cokl naproti,druhy nad nama nahore.
    Nic proti zviratkum,ale nez jdu na mejdan,asi ho vyvencim...
    Sousedi z meho proslovu asi neverili usim,nicmene sprosta jsem nebyla :)) a od te doby je klid a TICHOOOOOO :))),

    OdpovědětVymazat
  16. [15] To jsi Cheo dobrá, že víš, kde který pes bydlí. U nás v paneláku jich je tolik, že není šance na rozpoznání...
    Ale zas se to moc neplete s dětma :-)

    OdpovědětVymazat
  17. U nás bydlí: špic, trpasličí knírač, obří knírač, husky, labrador, vippet a jezevčík.

    Po domě klid a ticho, jen jezevčík byvše zanechán sám doma vydrží docela dlouho ňafat a majitelé huskyho mají nepříjemný zvyk nechávat jej samotného na balkoně, odkud se ozývají zvuky hodné psa baskervillského...

    OdpovědětVymazat
  18. [17] squire, tak to jsi dobrá. Já vím, že jich máme v baráku moc, někteří jsou menší, někteří větší, případně jak se jmenují... ale rasy nedávám :-)

    Ale na bývalém bytě býval jeden obrpes hlučně štěkající taky nocován na balkóně - aby si zcela nesobecky užilo celé sídliště :-/

    OdpovědětVymazat
  19. nominku, jakožto bývalý majitel vořecha trpím nekritickou láskou ke všemu co má čtyři nohy a štěká - a jednou z nejčastějších sousedských konverzací ve výtahu jest: \"Jé, vy máte krásného pejska - co je to za rasu?\"

    Hlavně do toho vipeta jsem zamilovaná; to jsou psi šlechtění na rychlý běh, hubení, graciézní, vždycky říkám \"2D\", takový zmenšený chrt. Ten \"náš\" je děsný mazel, jeho panička se už zdálky směje, když jdu, protože ten pes se ke mně řítí s nefalšovaným nadšením a skáče do výšky ramen:-DDD

    OdpovědětVymazat
  20. Jak to, že se jí to, chudince, drží tak dlouho? Já to měla jen jeden den. Vždycky jen jeden, naštěstí... Tohle musí být dost vyčerpávající! A teď to má druhé dítko, co?

    OdpovědětVymazat
  21. [19] squire, tak my máme tak malý výtah, že když jsem s prcky, nikdo další se tam nevejde. No a když sama, tak chodím raději pěšky... Spíš vím, že tamti dva se nosí v tašce, tamten si vždy cestou z obchodu nese rohlík... :-)

    OdpovědětVymazat
  22. [20] Tazi, v sobotu už neblila, pak to jde spíš spodem :-)
    No, a přesně, jak jsem v úterý ráno nechala ukončit paragraf, tak hned pro změnu pokračoval syn... Klasika... :-/

    OdpovědětVymazat