středa 10. února 2010

Rodinný výlet na chirurgii

  aneb Co s načatým večerem... 

Ne každému se poštěstí, aby mu v sedm ráno popřáli tři mladíci, s půllitrem zlatého moku v ruce, dobrý večer. Ne každý si to do práce rázuje přes Stodolní...

   

V práci mě čekalo drobné překvapení. Více než tři měsíce po návratu z mateřské se mi na dveřích kanclíku konečně objevila cedulka se jménem.

Možná i proto jsem v mailu našla vzkaz, že od pondělí budu sedět v jiné budově. Nejspíš, abych zas mohla vyhlížet cedulku na dveře...

Výhoda přesunu vidím minimálně v tom, že poblíž není žádná výborná pekárna (vlastně ani průměrná či podprůměrná) a možná konečně začnu hubnout. No, nebo aspoň třeba přestanu přibírat... (realistický pohled na věc)

   

---------

„Co chcete příšery kutit?" ptám se po příchodu domů. "Plastelínovat!!!" OK.  Nejdřív je ovšem třeba se mezi sebou trošku sourozenecky porvat. Normál, ani to nevnímám...

I když...

...ten řev je tentokrát nějaký intenzívnější...

...a vytrvalejší...

   

„Luci, co tě bolí?"

„UÁÁÁÁ    lučičkááááá."

„Lucinko, můžeš s ní hýbat?."

„Ne-můůůů-šůůůů, uáááááá!"

„Pojedeme k paní doktorce"

„Néééééé, uááááá!!"

„UÁÁÁÁ...."

...

    

Nic nezabralo, konejšení, pohádka v televizi, nabídky úplatků ve formě sladkostí... Dokonce ani pinkání nafukovacím míčkem nevyprovokovalo onu ručičku k akci... 

Simulace spojená s únavou (ne, po obědě se ROZHODNĚ nespinká!) se bohužel nepotvrdila...

... nezbývalo nám tedy, než se pokusit narvat řádně se vzpouzející a ukrutně řvoucí dcerku do auta. Což se nakonec po obrovském úsilí povedlo a celá naše rodinka vyrazila na podvečerní výlet.

No, kino to zrovna nebylo. Ale k focení došlo, to zas jo. A nebyly jsme jediní. Očividně to byl večer „pravých rukou". Vycházela jedna zagypsovaná osůbka za druhou... Tak, nádech - a jsme na řadě.

Šikovná paní doktorka, pár hmatů, chvatů - a lup  - během sekundy se řvoucí saň proměnila v roztomilou holčičku. Uffff.

   

Viník dostal k úhradě poplatek za pohotovost a parkovné, což je vzhledem k jeho spořivým vlohám trest víc než dostatečný. A kázání... a kázání... a ještě jednou kázání...

    

  

Chvilku po návratu domů mi volá kamarádka a dozvím se, že oni zase byli o něco rychlejší. Pohotovost si střihli už víc než před týdnem - dokonce s hlavičkou. A jedné její známé se podařilo vykloubit dcerce né jen loket, ale rameno! Při hře, samozřejmě...

   

Takže, v podstatě jsme žabaři.

  

Ještě že tak!!!

  

27 komentářů:

  1. Prima :-(
    U nás pro změnu střevní chřipka ;-)))

    OdpovědětVymazat
  2. A sakryš! Tak aspoň, že to nemá zlomené.
    U nás kupodivu momentálně poměrně klid. Jen já jsem si přepnula oslabenou nohu přenosem spícího Toma z obýváku do pokojíku. Takže včera to byl na šichtě mírnej očistec.
    Kdoví, zda Tom se dnes něčemu nevyhnul. Měli totiž jet lyžovat, ale nepřihlásil se... ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. A co se vlastně stalo??:-((

    OdpovědětVymazat
  4. je jasné kde to je, protože Stodolní je nejznámější ulice v Ostravě. Přiznám se, že jsem v ní nikdy nebyl, i když jsem před 35 lety nějakou dobu v Ostravě bydlel. To ovšem nebyla Stodolní tak slavná, aby měla vlastní nádraží.

    Na chirurgii jsem byl naposledy na podzim, kdy jsem doma upadl a rozsekl se o skříňku ucho. Navíc jsem spadl na telefon, který tím pádem nefungoval, ale i v krvácejícím stavu jsem ho uvedl do chodu, abych si mohl zavolat sanitku. Zašili mi ucho a pak si mě tam nechali 5 dní na pozorování, zdali nemám otřes mozku.

    OdpovědětVymazat
  5. já kdybych chodila přes Stodolní, tak by se mi asi do práce moc nechtělo! :o)
    Vlastní matka vykloubila dcerce rameno? Ježiš, doufám, že to se mi nikdy nestane, protože pak bych se na ní bála šahat!!! :o)))

    OdpovědětVymazat
  6. jejda, hlavně že už jste OK. A viník už snad bude mírnější na svoji sestřičku... :) My s bráchou kdysi....1x rozbitá hlava na čele, a brácha opařená ruka logrem...děs...ale zahojilo se to bez jizvičky... tak dávejte bacha...dětičky na sebe.

    OdpovědětVymazat
  7. ... pamětliv toho, že coby primáti jsme příbuzní s opicemi, zvedal jsem svoje děti ve věku batolecím tak, že jsem je vytáhl za ručičku nahoru a pak teprve vzal do náruče ... dceři jsem tak jednou vykloubil (asi) ramínko ... u doktora jsme nebyli ... nabídl jsem jí bonbónek, zdravou ruku jsem jí přidržel, lup, a bylo ... dlužno přiznat, že od té doby jsem už děťátka zvedal jako každý jiný spořádaný rodič ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Když jsi psala lup a bylo to, naskočila mi husí kůže. Když jsem chodila do školy, skákali jsme do dálky v tělocviku, já skočila jen jednou a blbec pod sebe dala ruce...jeden doktor mi tahal za prsty, druhý za loket a tahali a tahali, dokud mi zápěstí nevrátili, ječela jsem jako pominutá!
    A je fajn, jak strhnete dítěti peníze za parkoání a poplatek, myslím, že to je daleko lepší trest, než použití síly!!!

    OdpovědětVymazat
  9. [1] Duno, taky dobré :-/ Ta u nás řádila zrovna minulý týden ... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. [2] Oby, tak totéž jsem si včera taky řekla :-)
    A už je to s nohou lepší? Já se dneska málem na stará kolena naučila dělat šňůru, jak se mi na ledu rozjely nohy každá jiným směrem. Taky to cítím ještě teď...

    OdpovědětVymazat
  11. [3] Petře, tak to jsi dobrý, že jsi ten telefon zprovoznil. Takové zážitky by člověk jednoznačně oželel, o tom žádná... :-/
    Nám tak spadla na ostrou hranu skříňky Lucka před svátky. Naštěstí nekrvácela, ale ouško jí děsně nateklo a zfialovělo. Měli jsme nakázáno ji to ledovat a stahovat obinadlem - a to byl taky dobrý boj. Nakonec se nechala ukecat, že to má jako princeznovskou čelenku a ještě s tím i machrovala... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. [4] Mod., tuším že si potomci hráli na mrtvoly a Tomík chtěl ověřit, zda je Lucka skutečně mrtvá, tak s ní pořádně škubl za ruku...

    Z lékařského hlediska moc neupřesním, byla jsem včera úplně mimo - jen něco jako že děti mají ty klouby křehčí, raz dva vyjedou z kloubního pouzdra a pak nějak ještě přiskřípnou nerv... blablabla - mi bral mozek jen to, že ji to už nebolí a nebudou sádrovat.
    Akorát se to rádo vrací a vůbec žádné tahání a zvedání za ruce!!!

    OdpovědětVymazat
  13. [5] jarmilko, ale ono to tam ve všední den po ránu zas až tak divoké není :-)))

    No, tak jsem koukala... Prý si hrály, že jí nějak tahala za ruce po koberci. Vcelku normál, oni tatínci provádí s dětma mnohem horší kousky... Ono totiž čím větší pitomina (pokud možno s přídechem adrenalinu), tím větší úspěch to u dětí mívá... Akorát aspoň občas by někdo (nejlépe ten starší) mohl používat rozum...

    OdpovědětVymazat
  14. [6] Abu, tak to jste rodiče taky moc nešetřili :-))

    Viník je zdá se lehce nenapravitelný, už se jí dneska po té ruce začínal v nějaké šarvátce sápat zase...(vrrr) Tak zas kázání, kázání...

    OdpovědětVymazat
  15. [7] Ježiš, Gombo, tak to je ještě drsnější, uááá
    Ale ani jsem netušila, že jsi skrytý chiropraktik :-)

    OdpovědětVymazat
  16. [8] tazi, tak po takovém zážitku se Ti nedivím, že čtení výše uvedeného nebylo moc příjemné, brrrr. To muselo být hrozné!
    Přiznám se, že přesně s takovou obavou jsem do té nemocnice jela a bylo mi úplně na zvracení. Ta úleva, že jí tohle minulo, ta byla neskutečná!

    ad trest - tak fakt je, že zrovna u našeho \"finančníka\" je tohle trest nejvyšší.
    Ale vědom si viny ani neprotestoval, přinesl mi padesátku a hrst drobných ... s upozorněním, že mu ale dlužím korunu. To jsem myslela, že ho přiškrtím :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Moje kamoska mi vypravela,jak ji tata vyhazoval do vysky a nechytil.
    Zlomila si nos.
    A malou to boli porad? Nebo vsechno ok?

    OdpovědětVymazat
  18. Cheo, taky šikovný rodič :-)))

    Jinak pár sekund po \"lup\" o tom už Lucka ani nevěděla a hned jim tam chtěla vzít místo jednoho nabídnutého obrázku celý štos. No... když jí to podávali celé, tak co by vybírala jen jeden, ne? :-)

    OdpovědětVymazat
  19. pak by musel na chirurgii i viník... :)))

    Hlavně si myslím, že bych se v tom stresu kolem vykloubeného dítka nezmohla ani pachateli nabančit, ani kázat...By přišlo až po tom, co by rameno bylo nahozené a dítě v původním stavu...Myslím, že placení nákladů na léčení je odpovídající trest...možná ještě přihodit \"půlroční podmínku\":)

    OdpovědětVymazat
  20. [19] Niger, máš pravdu. Ono to kázání fakt nešlo hned.
    V podstatě si myslím, že největší část trestu byla, když si ho tu první hodinu nikdo nevšímal a vše se točilo kolem slečny poškozené. Obviňěný dostal těžký zprdung cestou v autě, když poškozená, celá zmožená ukrutným pláčem, chrněla. A pak repete přesně hned po tom nahození lokte (na ramena tu jsou jiní specialisti) :-)

    Mimochodem, dneska jsem se dozvěděla, že není až tak výjimečné, když si ramínko vyhodí dítko i samo při pověšení se za ruky na takovou tu hrazdu, co bývá na hřištích...

    OdpovědětVymazat
  21. Hlavně, že ruka zůstala celá!
    U nás taky veselo v době vrcholící střevní chřipky (mimino na pokraji dehydratace, starší lehce za vrcholem...) zdravím tímto DUNU ;)jsme museli absolvovat se starším pohotovost zubní pro změnu. Holt asi se tomu zubu nechtělo čekat ten cca půlrok až rok, kdyby vypadl sám a dobrovolně, ale rozhodl se to zpestřit sobě i nám jednou extrakcí s plnou parádou... :(
    J.

    OdpovědětVymazat
  22. [21] deepwell, tak to vám teda nezávidím - jak zub tak střevní chřipajznu. Držím palce, ať je brzo dobře!

    OdpovědětVymazat
  23. [18] Já jsem si v létě u zubaře vzal plastového hrošíka.

    OdpovědětVymazat
  24. [18] hm, tak to máte teda dobré. U nás děti nafasovaly akorát vzorek zubní pasty - což se samozřejmě s plastovým hrošíkem nedá srovnat...
    No, a mi dokonce zubařka nedává ani obrázek :-/

    OdpovědětVymazat
  25. Henry, to bys nevěřil, jaký mi zrovna skočil antispam - HIDPO - vzhledem k tomu, že jsem v textu měla hrocha, mě to pobavilo - do HIPPO to nemá moc daleko :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Báječné. Obrázky Ti můžu nějaké poslat, z dob, kdy maminka ještě doktorovala.

    OdpovědětVymazat
  27. [26] Henry, díky za nabídku - vzhledem k tomu, že dítka se snaží pochytat ve školce co se dá a návštěvu doktorky poslední dobou absolvujeme několikrát za měsíc, celkem nedostatkem obrázků nakonec netrpíme :-)

    OdpovědětVymazat