čtvrtek 28. října 2010

O zklamání...

No, mám zrovna takovou nějakou melancholičtější náladu, tak taky o naštvání, pruzení apod.

Vzájemném...

 

Ano, i ta milovaná dítka rodiče občas rozčarují. No, občas, řekněme si to upřímně, spíš každé ráno – ve všední dny, kdy není možno dostat je z postele, o víkendech zas proto, že vstávají ještě před kuropěním. (záhada nad záhadu, ale tohle funguje stoprocentně).

Ale nebudu si tu až tak bolestínsky vylívat zkormoucené srdce, dokonce přeskočím i lamentaci nad vším, čím mě dokáže rozhodit ctihodný choť (tomu tímto uděluji krátkodobou amnestii na všechny ty mužské prohřešky) a zkusím se dnes vcítit do té opačné strany rodičovské barikády.

  

  

Čím taková matka může asi tak zklamat, rozladit, rozčílit či rovnou naštvat ty své ratolesti? 

Obě naprosto spolehlivě nažhaví vzteky do běla jednou, jedinou věcí – neumí se, nejlépe několikrát za den, rozdvojit (je zajímavý fakt, že ač dítka na ni celý den kašlou, obě potřebují tulit, hýčkat, objímat a různě se po ní plazit, čili mít ji výhradně pro sebe, přesně ve stejný moment – ani o minutu jinak!).

Dále už bývá roztrpčení nad životem s rodičkou různorodější.

   

Třeba egoističtěji zaměřeného syna pak taková matka zklamává a naštvává téměř imrvére. Začíná to, ano, hned ráno – kdy po něm chce, aby vyskočil z postele (byť chápe, že ne vesele), vyčistil si zuby a provedl jiné takové ty nepříjemné nezbytnosti - jako třeba oblékl si sám ponožky apod. Mezitím nějaká otravná vata vyplňující všednodenní šeď (převlíknout se, udělat úkol, nevztekat se, nebýt dlouho na počítači, nevztekat se, neterorizovat sestřičku atd...) Končívá to každý den zhruba podobnými úkony jako začíná – vyčistit zuby a zpět do postele. Rozhodně ne vesele!

Samostatnou kapitolu tvoří například takové stříhání nehtů. Jsa odmala přesvědčen, že mu těmi pidinůžkami chce ona osoba odstranit minimálně apendix a né přerostlou rohovinu, bývá nasrštvání při dané akci opravdu obrovské...

Taky budoucího vědce nepotěší, když mu ta dospělácká slídilka odhalí (a potažmo i zlikviduje) rozličné chemické pokusy, lektvary a podobné odporně vypadající tekutiny či hmoty strategicky ukryté po bytě.  Zoolog je zas zklamán zákazem chovat doma opice, slony či krokodýly a finančník v něm nedokáže zkousnout, že mu matka nedovoluje všechny své úspory všude smýkat s sebou.

Prostě, nemá to asi s ní zrovna lehké, ale když je nejhůř, dokáže ji přinejmenším uzemnit kouzelnou větou:

"Mami, moc mě nepoučuj, taky jsi byla jen spermie."...

   

U optimisticky založené dcery má rodička o krapet lepší skóre. Toto dítě je schopno vstávat, čistit si zuby i ulehat s úsměvem. S dobrou náladou si dokonce dokáže natáhnout i ponožky či samo dobrovolně požádat o zkrácení nehtů.

Nicméně, pak ta zklamání jsou zapříčiněna ne tím, že matka s čímsi nepodstatným pořád otravuje, ale sahají o stupeň výš – tzn. že matka není něčeho schopna. Ano, v těchto případech je třeba kajícně uznat, že zklamání dcery je zasloužené neb né vše matka skutečně zvládne, jak by bylo záhodno.

Je jí to líto, ale ten požadovaný vydatný šípkový čaj z jedné bobulky divokého šípku (coby dcerčina úlovku z procházky) uvařit neumí.

Moc ji mrzí, že tu nejmenší část dřevěné matrjošky opravdu už nenajde. Za prvé nemá potřebné dovednosti ani vybavení pro pátrání ve stokách a za druhé  prostě neví, do kterého kanálu hračka loni spadla...

A taky si, narozdíl od dcery, myslí, že s tou svatbou by se to nemělo až tak uspěchat...

   

Ale o tom třeba příště...

 

 

24 komentářů:

  1. Už když to byly mimina, vždycky jsem věděla, že jako matka je musím neskutečně štvát pokaždý, když se pokouším jim vykapat zahnisaný oko, vyčistit v uších či utřít sopel... podle toho, jak se u toho obě vztekaly a řvaly.
    No a dnes jsem ve stadiu, kdy tu starší musím děsně štvát třeba tím, že furt něco mám třeba kvůli její absolutní ignoraci myčky na nádobí...

    OdpovědětVymazat
  2. umně Tvého staršího potomka kapku přechválila. Sice jsi dosud naživu a v nezměněné podobě, ale jednoduché to s těma CHLAPAMA není ani trochu! ;o)))
    Z nepovedeného čaje z jednoho šípku si nic nedělej, to se časem naučíš - dodáš několik vlastních šípků z tajné domácí zásoby. A na vnitřní kousek matrjošky se doptáš někde v bazaru. ;o)))

    OdpovědětVymazat
  3. [1] Ahoj mischko, ráda Tě tady po delší době vidím :-)
    No, tak ty křivdy prováděné na miminech jsem už celkem velkoryse zapomněla - ale že jich opravdu muselo být! To máš recht :-))

    Je vůbec šance, že je někdy štvát přestanem? Těžko, co? :-)) Ale zas upřímně, ono je to minimálně fifty-fifty... ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. [2] Oby, tak zas co dodat - ty hochy rozhodně nepřechvalovat! :-)
    Jinak on teda na tom bazénu, krom nasáčkování se na mě, stíhal ještě likvidovat i Lucindu... :-/
    Tady v tomto směru platí naprosto spolehlivě rčení: Za dobrotu - na žebrotu. Člověk si vezme dovolenou, když on má ve škole ředitelské volno, tak abychom mohli dopoledne na bazén - a on ti za odměnu akorát tak zvedne adrenalin...

    No, u Lucky tak nějak doufám, že na to vše zas na nějakou dobu pozapomene a časem se ta provinění promlčí... :-))

    OdpovědětVymazat
  5. to je fakt bomba, jakože jsem Gomba
    :))))))))))))))))))))))))))))))))))

    OdpovědětVymazat
  6. řekne ve škole učitelce ....
    To bude bomba :)))

    OdpovědětVymazat
  7. [5]a[6] No, to se vám to chlapi směje, co?! :-)
    Víte ale, jak je to pak náročné udržet jakžtakž vážnou tvář při výchově? :-)))
    Zlaté časy, kdy děti (třeba já) věřily, že byly zakoupeny v obchodě... :-))

    OdpovědětVymazat
  8. koukám, že podle dětí máš jako matka ještě co dohánět! .o))))
    a věta je to opravdu vykutálená :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Jéje, taky hrajete tu super hru co my. Ta hra má ale jedno kouzlo ... mamča vymyslí pravidla a když to udělá šikovně, ratolesti (všechny tři:o)) si toho ani nevšimnou ... chce to jen rozdat úkoly. Děcka se pak předvádějí, co už umí, na talíř dostanou to, co mají rádi za odměnu, že mi pomůžou to uvařit (a dokonce je to baví - plácání umělotin z báboviček taky pořád nebaví), pokusy zakládáme spolu a mužské prohřešky se taky musí využít ... takový páteční nákup má přece něco do sebe. Chce to jen dobrý kaučink. :o) Hezký a optimistický víkend přeji:)

    OdpovědětVymazat
  10. [8] jarmilko, ale makám na sobě! :-) Útěchou mi budiž, že druhá strana taky není dokonalá... :-))

    OdpovědětVymazat
  11. ...bezkonkurencne vede. Az to na tebe zase zkusi, tak mu vysvetli, ze jsi sice byla spermie, ale zcela urcite ta nejrychlejsi!!! :-D

    OdpovědětVymazat
  12. [9] Marti, tak to já nejsem takový dobrý kouč jako Ty, bohužel. To kouzlo nám vydrží vždycky jen chvilku ... a pak zas nějak nenápadně sklouzává do anarchie...
    Ale, jak se říká, naděje umírá poslední :-))

    OdpovědětVymazat
  13. [10] L. - spíš taková ukacenější omluva dceři za tu nenalezenou matrjošku :-))
    (mi to nedávno po půl roce zapomnění vyčítavě připomněla)

    OdpovědětVymazat
  14. [11] Táto tuleni - jenomže to on taky...
    Já pak můžu argumentovat jen tím, že jsem o něco přestárlejší - a do toho se mi tak nějak (kupodivu) nechce :-)))

    OdpovědětVymazat
  15. Kouzelná věta. :-)) Tak ta je přímo magická.
    Když je nejhůř, vždy si opakuji: Jsou vyměněný, jsou vyměněný a nemůžou za to.

    OdpovědětVymazat
  16. to děti umí. A nezáleží na věku, věřte mi :-). Ale zase - občas i pochválí. Když mi nedávno řekl vnuk:\"Babi, to seš hodná, žes natrhala osmákovi lupení\", tak to bylo větší vyznamenání, než ta, která rozdával pan prezident ...

    OdpovědětVymazat
  17. Mám doma asi nějaké nenormální dítě. Čištění uší, stříhání nehtů a smrkání zbožňuje. Nejradši by si teda uši čistil \"šááám\", ale jednou si v nestřežené chvíli málem ušátkem prorazil bubínek, tak to jsem zatrhla...

    OdpovědětVymazat
  18. F., to není nenormální, jenom trošku extrém:) U prtěte je to tak, že na čištění uší opatrně drží, protože si není jistá, co se to s ní děje, skoro se u toho nevěřícně tlemí. Na stříhání nehtů máme říkanku \"Byl jeden malý malíček (a td.) a ten měl hrooooozný nehtíček - a už nemááá\" - na to \"a už nemá\" se malá vždycky vítězoslavně směje a prsty drží bez odporu. Jenom to smrkání... umí si sice vzít kapesník a frknout do něj, ale jen slabě a neúčinně, takže stejně nakonec skončí ve spárech matky, která z nosu odborně vyoperuje šušně za mohutného řevu a kopanců.

    OdpovědětVymazat
  19. [16] Evi, nojo, ony za to nemůžou - ale jak my k tomu přijdeme? :-))

    [17] Koníku, hlavně že netýrají Tebe, co? :-))

    OdpovědětVymazat
  20. [18] NULI, jasně - tato vyznamenání jsou upřímná a od srdce. Taky se mi občas podaří dmout se pýchou, nad ojedinělým uznáním... :-)

    OdpovědětVymazat
  21. [19] F. - na to Ti můžu napsat jen jediné: \"Nezakřikni si to!\" :-)))
    Ale fakt je, že čištění uší \"já šám/a\" to je docela populární. Dítka mají své vlastní anatomické (do ucha teoreticky nenacpatelné) tyčinky. Spokojenost na obou stranách. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. [20] squire, tak odsávačka - to jsem fakt ráda, že už je za náma :-))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.