středa 26. ledna 2011

Karirérní postup mě zas neminul

Bacha, velmi sebelítostný a bezútěšný zápisek

Ne, pracovní opět né. Tentokrát je to bohužel trošku více na tělo – neb povýšila jsem rovnou z „maminečky milované“ na „mamiznu“. (tohle před rokem byl slabý odvar)

     

V prosinci to začalo ojediněle, když byla dcera coby marod dva týdny doma s tatínkem či babičkou. Sice i s maminečkou milovanou, ale to jen jeden den. A takové zrádcovství se neodpouští. Co jí je po tom, že maminečka, vlastně teď už trvaleji spíš mamizna, zrovna v prosinci přišla o zástup a právě prosinec a leden je v její práci nejnáročnější.

A z milé, rozmilé čtyřleté slečny se začíná stávat permanentně nasupená saň. To je práci daň. No, a taky za to může fakt, že v lednu školka nezklamala a bacil spálové angíny slečnu konečně bacil, byť mu od října statečně odolávala. Do toho bratříček ze školy taky něco dosmýčil, u doktorky v čekárně se za ty dvě hodinky rovněž cosi nasbírá – a dítko teď vše nasírá, neb být opět už tři týdny doma není to nejideálnější na vybití přebytečné energie. Co s tím? „Potrápím matku, tu to nezabije“ – si nejspíš vymyslí a jde do toho s vervou. A matka to má zaslouženě, páč aby mohla brát dva dny paragrafu týdně, ty další sedí v práci do šesti večer...

Jasně, brácha se taky už druhý týden nedá zahanbit. Když navíc ta krutá ženská (ano, mamizna, přesně ta) po něm chce nějaké úkoly. Pche! Teď nechodí do školy, tak ať ho neotravuje...

   

Uff, tak jsem si postěžovala a  je to.  To kdyby se náhodou někomu zdálo, že píšu teď málo a chybí tomu vtip. (Sííím, ať už je líp!)

   

Prostě, představte si, že máte doma dva energií nabušené tvory, kteří se chovají, jakoby prožívali období vzdoru a pubertu současně. No, snad je to dočasně...

  

-----

Jo, a tímto chci poděkovat F. za nedávný článek, páč tohle čtení je zrovna balzám na mou rozervanou mateřskou duši. Ó jak mě těší číst o tom, že i někdo další má občas zlobivé děti...  No, pravda, mohla bych takových upřímných blogerek jmenovat víc – třeba namátkou... squire, jejíž občasné zmínky o chvilkově divočejší Prťo mi částečně taky otupují permanentní pocit totálně selhávající matky...   A nemohu zamlčet ani klan velmi čerstvých, či ještě zakuklených matek, které mi zvyšují sebevědomí zpětně... (jo, taky jim děti pláčí apod...)  

Né, nejsem zlo-přející semetrika. Jsem jen ráda, že v tom nejsem sama...

V čem? Být prostě - máma...

 

 

---

PS: sourozeneckou rivalitu nezmiňuji cíleně, neb nechci některé zatím jednoapůlmatky příliš vyděsit... (což tato věta určitě za následek mít nebude)

31 komentářů:

  1. A možná budeš i BOBAN, jak mi teď tvrdil antispam. ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. Nominku, tý jo! A jsou ještě vůbec nemocní, když už mají tolik energie zpátky? Možná jo, pokud se jich hajzlík bacilouš nechce pustit, ale když moje děcka jsou nemocné, tak jsou tak nějak víc hodné (rozuměj vlivem malátnosti) a jak třetího dne začínají zlobit, vím, že jsou na dobré cestě k uzdravení. Tak se držte, bando! Však ono zanedlouho přijde jaro a vyženeš je do lesíka nebo do parku, zapomenou na mamiznu a zase budeš milovaná maminečka, uvidíš. ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to holka nevím, tohle ani jedno z našich dětí nedělá, myslím rodičům natož mně:-))
    Možná zkus získat větší odstup, zkus se miň podbízet,možná by měl pomoct manžel, protože pro čtyřleté dítě by neměl být nikdo mamizna:-(

    OdpovědětVymazat
  4. [1] Oby, právě, že teploty už dávno nemají, ale ještě marodí a musí to doma prostě doladit... Což je nápor pro všechny :-)

    OdpovědětVymazat
  5. [3] Mod., probůh, to není pořád. To je, když jí chybím... Ona to špatně nese - tři roky jsem s ní byla doma, potom ten první rok ty paragrafy šlo v práci brát - a teď najednou od prosince na ni matka \"kašle\", chodí si do práce a doma s ní najednou, když je nemocná není... (no, a zrovna od prosince je marod skoro pořád - za poslední dva měsíce byla ve školce jen 8 dní). Ona je na mě pořád celkem dost závislá a taky nechápe, že když přijdu z práce, tak je třeba i doma něco udělat - takže mamizna jsem když žehlím, vařím apod. - při hraní, uspávání, tulení atd. jsem zatím maminečka i nadále.
    No, a s manželem - holt je to taky běh na dlouhou trať, než se mi podaří ho víc zapojit. Ono sedm let doma, kdy jako žena na MD děláš většinu prací, se mu bohužel dost dostalo pod kůži a některé věci se nedají změnit ze dne na den...
    Prostě, teď je to mizérie, příští měsíc už snad zas bude líp...

    OdpovědětVymazat
  6. jojo to pomáhá si někde přečíst, že je na tom někdo stejně (no a ještě lepší je si přečíst, že je na tom hůř, co si budem povídat :o)))

    OdpovědětVymazat
  7. mantra do Dewberry: \"Je to jen dočasné.\"
    Opakuj si několikrát denně.

    A jinak já jsem \"mamičák\" a Mates je \"Matysák\", ale to jen když spolu srandujeme :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za zmínku, asi tě potěším (naprosto chápu, je skvělé číst, že v tom člověk není sám), když napíšu, že dcera naplno doplachtila do fáze vzdoru a já se teprve učím, co s tím... teď už nepočítám, jestli se v obchodě vypleskla vzteky na zem nebo ne, počítám, kolikrát za ten nákup to udělala... naštěstí (!) ještě nemluví, protože kdyby mi vzdorovala i verbálně, asi bych ji musela přizabít. Stačí ten křik... ale jo, umí být i hodná, šikovná, roztomilá, zlatá, tulivá - když je po jejím:-DDD

    OdpovědětVymazat
  9. [6] jarmilko, je to tak :-)
    Se přiznám, že na Tvé mateřské zápisky se celkem dost těším :-))

    OdpovědětVymazat
  10. [7] Báro, víš že to přehození dvou písmenek \"do\" namísto \"od\" z toho udělalo úplně tajuplnou záhadu :-))
    Ale fakt je, že něco podobného mě v podstatě drží při životě posledních pár let :-)

    A musím se přiznat, že poslední dobou hooodně funguje, jak si na něco tak nějak víc postěžuju, tak je to obratem jinak - jako by mě myšlenkově ti dotyční slyšeli... Třeba konkrétně ta Lucka byla dnes (povedlo se mi z práce přijít podstatně dřív) tááák hodná, až jsem se za ten včerejší článek styděla. Ale včera to prostě muselo ven...

    Mamičák je dobré. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. [8] No, squire, tak \"leh na zem\" byla specialita Toma. Normálně jsem ho nechávala bez povšimnutí a za moment ho to přešlo, akorát jak se mi tak mrskal v obchodě u jezdících schodů, tak to jsem ho vždycky chňapla (což byl teda fakt výkon - ty mrskající se vzteklé děti je hodně velká fuška udržet)...
    Lucka je zas zaměřena na autosedačky. Tu, když byla jako malá unavená, nešlo ani za nic zapnout. Vždycky se úplně prohla do takového opačného luku - a to byl zážitek... Teď už jen když cestou usne, tak je někdy docela drama ji rozespalou dostat z auta :-/

    Kdysi jsem o období vzdoru viděla v telce docela zajímavý pořad o tom, že ty děti za to absolutně nemůžou a není v jejich silách to vědomě ovlivnit - neb to vše způsobuje nějaké dozrávající propojení čehosi v mozku. Podobně to pak prý je i v pubertě... /ještě je na co se těšit/

    Jo, jo, naštěstí umí být děti i hodné :-) Ta moje se dnes taky překonávala (až se jí bojím moc chválit, aby zas zítra nepřehodila výhybku) :-)

    OdpovědětVymazat
  12. vytahovat, ale taky jsem to kdysi dopracovala na něco podobného mamičákovi. Jenom ty Tomášovy pokusy s čestinou mu dycky tak úplně nevyjdou, takže mu napřed vypadla z pusy \"mamička\" asi podle vzoru \"babička\", ale nějak se mu to nezamlouvalo, tak to pozměnil na mamíček. To bylo ale už dávno. Teď jsem občas za mimořádné zasluhy \"best mama\", ale jak říkám, jen za mimořádné zásluhy... ;o)))

    Nominku, víš kolik energie sežere zlobení? Dyť si chuděra Lucinka taky potřebuje aspoň jeden den oddechnout... ;o)

    OdpovědětVymazat
  13. [12] Oby, já jsem dnes tak nějak ještě dodatečně z toho ledna unavená, že si normálně nemůžu na žádné další rodičovské tituly vzpomenout a přitom nevěřím, že nebyly... Určitě byly, jen ta hlava děravá... Něco se mi vybavuje jako \"mamuša\", ale nechci úplně kecat. No, třeba mi to časem v paměti zas naskočí :-) Ale na \"best mamu\" jsem to zatím nedotáhla, to vím tutově :-)

    Jo, jo, máš pravdu, je třeba zas nasbírat sílu na víkend - to je jasné :-)
    No, tak nějak doufám, že už bude od února líp, jen to nezakřiknout. On to totiž je i takový začarovaný kruh - když jsem unavená a vyčerpaná, tak jsem i nervóznější a oni to vycítí a vrátí obratem i s úroky. Se budu muset začít víc pracovně šetřit :-))

    OdpovědětVymazat
  14. gratulujem k povýšeniu! nesie to so sebou aj finančný efekt..?
    inak by si mala byť pyšná na dcéru, pretože mamizna je novotvar a správne utvorený..:)

    OdpovědětVymazat
  15. Zakřikávání funguje stoprocentně. Předevčírem jsem na blogu jen tak mimoděk zmínila, že nás sousedka miluje, protože nám dítě vstává až o půl osmé. Od včerejška dcera začala vstávat o šesti...

    OdpovědětVymazat
  16. :-], Nomi, jen ji zmiň, tu sourozeneckou rivalitu, to je totiž momentálně můj denní chléb.

    OdpovědětVymazat
  17. [14] Hastone, no, finanční efekt... jak se to vezme. Když si představíš provinilou matku, jak se v rámci \"vykoupení\" cpe na paragraf maximálně co to jde - tak si asi ten směr finančního efektu představíš sám... Rozhodně není teda záviděníhodný :-)

    A víš že mě ten tvar taky překvapil? Vůbec netuším, kde k tomu přišla. Možná v některé pohádce byla nějaká babizna a už si to jen poupravila. No, a nebo to pochytila během těch tří prosincových dnů ve školce...

    OdpovědětVymazat
  18. [15] Jo, squire, fakt bacha na to! A u prcků je ještě hodně důležité neříct: \"Už má režim.\" Tohle totiž funguje stoprocentně (osobně vyzkoušeno) :-)

    Jinak počkej, jak vás sousedka bude zbožňovat, až přibude sourozenec... ;-)

    OdpovědětVymazat
  19. [16] Evi, klidně ji zmiň Ty. Ráda si o ní přečtu a budu potěšena, že to není jen u nás. :-)

    No, za nás by to nebylo na článek, ale na román. Řešení zatím vidím nejlépe v rozdvojení matky. Jen ještě nevím, jak se toho docílí...

    OdpovědětVymazat
  20. [17] okrem babizny je tu ešte aj divizna...
    [19] spôsob, akým sa docieli rozdvojenie sa nazýva tuším schizofrénia..:-)

    OdpovědětVymazat
  21. [20] hastone, tak \"divizna\" jsem byla já, když dcera poprvé tu mamiznu vybalila... :-o

    ---
    No jo, jenže to je psychického rázu. Tady je zapotřebí fyzicky!! (ale nééé pilou či ňákou silou)

    OdpovědětVymazat
  22. Tak držím palce, ať to netrvá až do puberty!

    OdpovědětVymazat
  23. [22] No, koníku, já mám na to oblíbené rčení: \"Naděje umírá poslední\" :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Me se \"mamizna\" moc libi :)).
    Uplne se vcitim do ty ctyrlety holcicky,co je nasupena,ze se ji mama \"nevenuje\".
    Jenze ona to nechape,ze v tomhle state je nelegalni si bankovky tisknout doma na tiskarne :)).

    OdpovědětVymazat
  25. vim, že je to mimo mísu a hluboce te samozřejmě lituju ;-) ale vetřela bych se s otazkou jak to vypada u vas v zoo v zimě, ma to cenu?

    OdpovědětVymazat
  26. [24] Cheo, tak mi se to teoreticky taky líbí, prakticky by se mi to líbilo víc, kdyby nešlo o mě :-)))
    Jo, nemají to ty malé děti jednoduché... Ale fakt je, že syn jednu dobu bankovky \"vyráběl\" - jen teda mu nikdo ty papírky s našikmo napsanými pětimístnými čísly nějak neuznával.. :-)

    OdpovědětVymazat
  27. [25] Přítelko, já tam teď v zimě nebyla - ale je to teď spíš jen tak na procházku + pár pavilonů. Ale dost brzy se tam zavírá a pavilony ještě o hodinu dřív... Osobně raději to léto :-)
    Chystáte se na Ostravsko?

    OdpovědětVymazat
  28. v patek rano vyrazime :-) jedem se podivat na malýho Pacholíčka a chteli bysmehodit oko i do zoo :-)

    OdpovědětVymazat
  29. No, na procházky s kočárkem je zoo naprosto ideální - žádné hovínka na trase... :-)
    A má foukat, tak už bude i dýchatelný vzduch - teď to tu bylo pár dnů jak v nějaké odporné sci-fi :-/

    OdpovědětVymazat
  30. představit, jaké fofry zažíváte. S velkými dětmi jsem měla paragraf imrvére, u manžela zaměstnavatel paragraf neuznával; přitom jsem měla docela zodpovědné místo, a tak jsem do práce lítala večer, nosila si ji domů, makala o víkendech... Samozřejmě i děti na to reagovaly, že jsem nebyla vždy po ruce a vždy naložená; ale taky to nebylo \"furt\". No, je to úděl zaměstnaný ženský - a má to většina. Takže - hlavu vzhůru, cizí neštěstí potěší, občasných mamizen je hafo :-).

    OdpovědětVymazat
  31. [30] NULI, tak už se to pomalu utřepává - snad to nezakřiknu...
    Už den po napsání článku to začalo být lepší - přišla jsem z práce brzo. Období \"mamizny\" je teď na chvíli skončeno - a pevně doufám, že už dlouho zas nenastane :-)
    A to mám ještě fakt štěstí, že se v hlídání s manželem střídáme a v nejhorším mohou zaskočit i babičky... Jak to dělají osamělí rodiče - to fakt nechápu a nezávidím... :-/

    OdpovědětVymazat