středa 27. června 2012

Tak jsem měla chvilku pro sebe

Chvilku.



Poslední dobou už mi život jakoby splynul do ne příliš barvitého cyklu: práce-rodina-práce-rodina-práce-rodina-rodina-práce... 

A já?

Bez nároku na osobní prostor.


Ale občas to tu změnu chce.


I uvolil se choť „Tak já je dneska vezmu na kolo.“

No to by bylo super, myslím si. Umyju si vlasy, oholím si nohy... Udělám si prostě takovou holčičí hodinku (či dvě).


Rodinka vyjela a já nepropásla ani chvilku – hurá do koupelny!

Tam jsem se zuřivě vrhla do zušlechťování.

Á, taková pohoda.

Klídek.

 
Po osvěžující koupeli omotám mokré vlasy ručníkem, nohy si natřu krémem po depilaci, na obličej si napatlám masku

a – zvoní telefon.

 
„Tomík se nám ztratil“
vypálí na mě pecku manžel „a Lucka už nemůže...“.

Jednou rukou odmotávám ručník, druhou stírám krém, třetí na sebe hážu oblečení a zároveň běžím do auta. Aspoň naložím dceru, ať manžel může hledat a pátrat operativněji.


Dcerka, coby empatická osůbka, vycítí plně mé obavy a jme se mě utěšovat:
„Mami, neboj, on se najde, ať živý nebo mrtvý.“
To se jí kupodivu moc nedaří.
Nicméně mě ještě stihne informovat o faktu, že jí bude bráška fakt chybět a neví, kdo se teda jako bude starat o jeho morče...


Dojedeme před dům a já si jen pořád opakuji – ať je už u domu, ať je u domu, ať je u domu!

Není.


Je u dveří bytu.



No, prostě, taková pohodová holčičí hodinka či dvě...




8 komentářů:

  1. Mám tě zaznamenanou v seznamu se všema možnostma:o))

    Mod.

    OdpovědětVymazat
  2. Mod., díky - já na Tebe v tomto "seznamovém" směru teda dost spoléhám - zatím tady odkazy ani dávat neumím :-)
    Ale už to jdu pomalu zkoumat...

    OdpovědětVymazat
  3. Hurá! Nomi blokuje! I když teda...takový horor (chudák morče :-). Mně se jednou Horst ztratil asi na pět minut na náměstí (pravda, byly mu dva) a krve by se ve mně nedořezal. Taky na kole, teda na odrážedle. Jak jednou naberou rychlost, těžko je dohonit. Škoda té osamělé pohody...tak snad příště.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj F., no, ztracené děti - absolutní noční můra. Já ho viděla buď někde utopeného v Odře (i když už umí plavat a ví, že v řece se zrovna cyklisticky realizovat nelze) nebo sraženého nějakým autem (byť moc přes běžnou cestu nejeli). To je nevýhoda bujných fantazií :-))

    Ale nakonec, načasováno to bylo ještě jakž-takž. Ta první hodinka mi fakt sedla :-)

    A u Tebe jsem taky včera s potěšením zjistila, že ses rozepsala :-)
    Já teď týden-či dva bloudila po blogosféře a netu jak zmatená lesní včela... a teď už mám konečně čas trošku líp se rozkoukat po trosečnících z bloguje.

    OdpovědětVymazat
  5. dúfam, že sa celkom nestratíš z blogového obzoru. aj ja som na blogspote. http://hastonovo.blogspot.sk
    teraz ta sťahujem ten nekonečný príbeh a budem už môcť zase uverejňovať aj obrázky.

    OdpovědětVymazat
  6. hastone, taky doufám :-)
    No, Ty jsi tu podstatně zabydlenější ;-)

    Jinak, když si do zájmů napíšeš "bloguje", tak se Ti zobrazí část blogerů, kteří zde z bloguje přešli.

    OdpovědětVymazat
  7. Taková pohodová holčičí hodinka nebo dvě... Nojo! :)
    Říkám si, jestli tatínek děťátko neztratil tak trochu schválně (třebas i nevědomky, po freudovsku) - jako prevenci, aby se ti ty holčičí hodinky třeba nezalíbily až moc?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cha, manželko, tak to je docela možná teorie! Co kdybych si fakt třeba i ve vzdálené (či nedej Bože v blízké) budoucnosti chtěla dát repete. :-)

      No, minimálně mi ale možná konečně doveze kolo z hor, ať jsme na výjezdech komplet...

      Vymazat