Rozhodně vodně ano.
Ale téměř pokaždé jinak.
O víkendech chodívám na delší procházky a nejraději mám pochody kolem vody. Loňské povodně mi do původně oblíbených tras udělaly čáru přes rozpočet, tak jsem hledala trasu alternativní.
Od září jsem teda začala nejčastěji korzovat podél Olešné a fakt, že se cestou k ní dá jet kolem cukrárny s nejlepšími koláči široko daleko, v tom hrál roli jen podružnou.
Babí léto zde bylo moc příjemné. Při procházkách jsem se občas slunila na lavičkách, pozorovala odlesky na hladině i malebné okolí - a celkově tam příjemně relaxovala.
 |
| Podzimně poklidná |
S příchodem pozdního podzimu už byly výlety svižnější a posedávání na lavičce nehrozilo. Ale o to víc mě fascinovaly proměny vodní hladiny.
Asi nejvíc mi zatím v paměti (bohužel ne na fotce) utkvěla převalující se kouřová clona, když se poprvé prudce ochladilo a nad hladinou se plazila pára, jako speciální kouřový efekt na rockových koncertech. To bylo specificky úchvatné, působilo to na mě trochu pohádkově.
Při silně větrném počasí jsem jednou špacírování dokonce vzdala, ovšem zaznamenala jsem si aspoň ty vlnky, které se přehradou honily tak divoce, až evokovaly malé moře:
Vlnění
A ke konci zimy, první březnový den, mě okouzlily odlesky slunce na zamrzlém zrcadle:
 |
| Ledové oslnění |
No, co bych vám lhala, na proměny jara se docela těším. A když už jsem se odhodlala příležitostně tasit ten foťák, tak se o ně zas třeba podělím. :-)
----
Mimochodem, dnes jsem obnovila jednu z původních tras a při ní jsem natrefila na takové zvláštní "udělátko".
Z této procházky chystám samostatný fotočlánek na někdy příště, ale zatím přikládám malou hádanku.
Schválně, tipněte si, o co se jedná:
Tasení foťáku zdar!
OdpovědětVymazat