Věnováno jedné zdejší úspěšné bloggerce...
Díky jedné dámě,
co nabídla mi rámě,
když se na mě shůry,
sesypaly chmury...
Celkem rychle vskutku,
zbavila mě smutku...
Poskytla mi dobrou radu,
co spravila mi fakt náladu:
„Skládej básně,
pak je krásně"
Za tu radu děkuji
a mohutně veršuji...
Jen tak, sobě pro radost.
Splínu, myslím, bylo dost...
:-)))
OdpovědětVymazatEhm... tralaláááá :-)))
Tomu rozumím a potvrzuji, že to funguje. :)
OdpovědětVymazatKash :-))) + spiklenecky mrkající smajlík
OdpovědětVymazatpetisee - jo, fakt to funguje. \"Jedu v tom\" 2 měsíce a pořád žasnu... Když je doma situace, z které by mě předtím kleplo, tak teď mi místo rudé mlhy před očima v hlavě naskakujou veršíky...
ve verších se těžko nadává - jako kdybys opravdu \"hard\" nadávala někomu a vykala mu...
OdpovědětVymazatale smutek básním sluší.
Jé, hastone, a mi ty básničky hodně pomáhají právě i jako nadávací ventil :-)
OdpovědětVymazatKdyž mě doma fakt vzteknou, místo abych je \"umlátila\", začnou mi v hlavě skákat veršíky, to mě zaměstná a nakonec sama sebe pobavím, tak se pak už na ně nakonec ani nezlobím. Asi tu brzo něco taky vložím...
Nedávno jsem dokonce nadala i sama sobě, když jsem se místo vaření vykecávala na netu:
Nebuď koza Róza,
beztak je to póza,
tak už tady nekecej,
do vaření se hned dej!