úterý 9. března 2010

Dobrá rada nad zlato

O mrtvole, medvědovi, chrápání apod... 

Teda, nevím jak to mají ostatní rodičové, ale uspávání příšer není mou nejoblíbenější činností. Když usíná jedna, bantuje druhá, v „ideálním" případě obě...

Přiznávám, že mě stále (i po letech) udivuje, jak jsou ti drobní tvorečci schopni po celodenním výkonu na plný plyn při slovech „Tak, a teď už spi.", vyvinout aktivitu hodnou odpočinuté smečky králíků-Duracellů.

  

Když zazní ona „startovací" věta, je nutno bez prodlení absolvovat několik nezbytných činností: čurání - pití - jídlo - pomazlení - povídání/čtení - kakání (nezřídka simulované) - natřepání polštářku - pití - převlečení politého pyžama - podání kapesníku - nalezení  rybičky/krtka/králíka/čehokoli - čurání... (v různorodém pořadí, některé činnosti bývá nutno opakovat - nejlépe do konečného vyčerpání jedné ze zúčastněných stran).

Samozřejmě k tomu všemu náleží i patřičné projevy nespokojenosti nad rozsudkem spaní, okořeněné brbláním, smlouváním atd...

  

I když, občas dává potomstvo i cenné rady:

  

  

„Hele, Tomi, a už spi, jasné!? Koukej chrápat, až se budou hory zelenat!"

„To by ti splnil spíš děda Tom." jest mi sděleno suše...

  

-------

Příště - zas uspávám Tomíka. „Překvapivě" chce ještě lumpačit:

„Tomi, dneska už klid, jo? Jsem unavená a ještě musím jít uspat Lucku."

Opět rychlostí blesku obdržím geniální doporučení:

„Tak si s ní hrej na mrtvolu. U toho můžeš i usnout..."

    

-------

To mi mimochodem připomnělo dobrou radu naší dětské doktorky. Když mě kdysi viděla, jak jsem z těch příšer milovaných dětiček unavená, říká:

„Na mateřské jsem si s dětmi hrávala na spícího medvěda. Ležela jsem na gauči, měla zavřené oči a občas na ně bafla..."

Skvělá hra!

Jen ty moje ratolesti toho chudáka medvěda moc prospat nenechaly. Musel na ně bafat pořád.

On si totiž poměrně dost zavařil říkankou:

„Tiše, tiše, medvěd spí...

Kdo ho vzbudí, toho SNÍÍÍ !!!"

(Chňap)

   

------- 

Tak co - co vy? Jdete si hrát na mrtvolu nebo na medvěda?

Či snad budete strašit na internetu??

   

Já v tom mám jasno...

...

...

...chrrrrrrrr

  

16 komentářů:

  1. to mi přijde jako naprosto geniální hra v jakékoliv společnosti :o)))

    OdpovědětVymazat
  2. jojo táta s náma taky pořád chtěl hrát na medvědy! Jenže toho by člověk nevzbudil ani sbíječkou! Byla to nuda a tak nám nezbývalo než ten čas bez dozoru využít po svém! Jeho chyba :o)))
    takže tuhle hru nedoporučuji :o))))

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme to hráli tak, že medvěd si lehl a medvídě/ďata taky. Nemluvilo se, nebo když tak tichým, pomalým hlasem. Žádný \"Baf na Tebe!\" To je jasný, to je naplní adrenalinem z leknutí. Medvěd zavřel oči a občas je pootevřel, co dělá medvídě. No, ne vždy, ale někdy to zabralo a medvídě se spletlo a usnulo. ;o)))

    OdpovědětVymazat
  4. V tomhle to máme dobré, děti usínají samy. Na obtíž jsme spíš my, kdybychom tam s nimi chtěli zůstat. Takže přečteme pohádku, pusu a spát. Předtím samozřejmě nanosit do postýlky hračky, které jsou zrovna v kurzu. Občas proběhne nějaký ty nutný potřeby, ale spíš výjimečně. V noci teda k malé vstávám, aby to nevypadalo zas tak růžově :)
    Na spícího medvěda se přes den občas hrát pokouším, ale neprochází mi to. I když klimbnout dovedu, i když mi jedno dítě sedí na hlavě (s plnou plenou nezřídka) a druhé mi šťourá do pupíku, kroutí prsty či poskakuje po břiše. Zásadně nebafám, na to už není energie :-))

    OdpovědětVymazat
  5. [1] Gombo, já bych ji nejraději hrála v práci... :-)

    OdpovědětVymazat
  6. [2] jarmilko, dobrý postřeh! Znamenám si - hru na medvěda jen s maminkou, tatínky nebrat :-)

    OdpovědětVymazat
  7. [3] Oby, to jsi měla vychytané, jasňačka. Jen u nás je drobný zádrhel - ona ta medvíďata prostě nelehnou a nelehnou... :-)))

    OdpovědětVymazat
  8. [4] valkil, to máš dobré - já s nimi taky pak už z důvodu nerušení nebývám - ale oni si pro mě právě nejsou líní došlápnout... (každá záminka se hodí)

    Jé, to jsem ráda, že nejsem sama, komu při odpočinku leze potomstvo po hlavě aj. :-)))

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to si zase říkám, že se mám na co těšit :) Jinak, za králíky-Duracelly máš bonusové body, manžel chytil u počítače dobrej výtlem :)

    OdpovědětVymazat
  10. [9] Cirrat, svého času jsem jim ani jinak než Duracellové neřekla... :-)))

    Jo, těš se, děti jsou o něco pohyblivější než ty kytičky :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Sakrys proc jsem tohle nemohla cist jako bezdetna? :))

    OdpovědětVymazat
  12. Cheo, dovedeš si představit ten pokles tvorby dětí, kdyby se informace z praxe dostávaly do těch knížek a brožurek o rodičovství? :-)

    Často jsem si říkala - \"Proč mi TOHLE!!! nikdo neřekl předem, uáááá.\" :-)))

    OdpovědětVymazat
  13. Mně se líbí simulované kakání. :)))

    OdpovědětVymazat
  14. [13] Pet - a ono to není ani nikterak náročné.
    Jen to chce přitáhnout si hrneček do obýváku, strategicky ho umístit nejlépe u televize, nezapomenout si vzít nějakou hračku - a chvilkama se tvářit, že uuuuž to bude! No, a pak - až už je délka posedu podezřelá, jen s výrazem nevinného anděla prohlásit: \"Nešlo to, uff.\"
    :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Někdy mám pocit, že dělám spícího medvěda celý den...:-|

    OdpovědětVymazat
  16. [15] Luci, mi by ani nevadilo dělat spícího medvěda celé dny, jen kdyby ten méďa byl ponechán OSAMOCEN!!! :-)

    OdpovědětVymazat