středa 9. června 2010

Bojovat s demencí

důslednou prevencí 

Ono se říká, že když to není v hlavě, tak se člověk nachodí. Ale když jdete do obchodu pro mlíko - vrátíte se s plnou taškou, mlíko nikde, bez meškání vyrazíte znovu, koupíte pár dalších kousků žvance - a mlíko pro změnu zase ne, tak to začíná být alarmující.

 

To chce trénink mozku! Sem tam křížovka, sudoku atd... Občasně.

  

A někteří z nás mají i to štěstí, že ho v tréninkové formě průběžně udržují i rodinní příslušníci. Jasně, né úplně všichni. Část z nich se buď se sklerotikem doma smířila, nebo... ano, i to je možná varianta, si toho zatím nevšimla.

  

U nás si mě vzala do parády dcera a trénuje mě poslední dobou docela obstojně. Konkrétně teda od nedávného „rozmnožení naší rodinky".

Ono to totiž není jen tak, vymyslet pro morče to správné jméno! Musím říct, že té její morčecí slečně by množství identit záviděl i agent s povolením zabíjet.

Pro názornost uvádím přehled nafasovaných jmen:

  • - Sedmikráska (startovací)
  • - Květinka (alias Květuš, to bylo téměř nejdéle)
  • - Bibi (velmi krátce)
  • - Copánek (takové „typické" pro morče-holku)
  • - Šípková Růženka (takže Růža)
  • - Tulipánek (zas takové „dívčí")
  • - Hvězdička (aktuálně)
  • - a nejspíš ještě pár, které jsem nestihla postřehnout...

A běda tomu, kdo to poplete! Takže jeden musí být pořád ve střehu ...

... a mozek trénovat a trénovat a trénovat.

  

Jistě chápete, že pro člověka, který tak tak rozlišuje jmény své dvě děti (probůh, jak to dělají matky početnějších rodin), je tohle prevence demence jak vyšitá...

  

 

PS: Ale stejně ji nejčastěji říkám Bublo, neboť Bublinka je jméno té druhé...

No, nic se přece nemá přehánět - tak abych ten mozek zas moc nepřetrénovala!

  

28 komentářů:

  1. hezký :-) Netopejrka je oficiálně Rozárka, ale neřeknem jí jinak než Banáne :-)) takže když se mě zvěrodoktor ptá jak jí řikám a já odpovím Róza a pak ji celou dobu ukliňuju slovy Banánku neboj se, kouká na mě doktor jak na blázna ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. já takhle chodím už týden pro kečup. Pěkných pár stovek už mě to stálo a kečup pořád nikde. Myslíš, že 2 morčata by to spravila? :-))

    Přítelkyně, tos mi připomíná, jak já mám zase v očkovacím průkaze naší Kimby - barva srsti: blondýna :-)

    OdpovědětVymazat
  3. No, to aspoň jsou samý krásný jména, i když uznávám, že lehko poplantatelný. Naše děcka pojmenovaly psa Amber, a teď na ni volají \"Poo\"! Tedy ne jako medvídek Pú, ale jako doslova \"Hovínko\". Takže mě vytáčejí větami jako: \"Nešlápni na Hovínko, \"Hovínko je pod postelí\" a podobně.

    Do obchodu používám seznam, jinak taky donesu něco úplně jiného. A když kupuju tak do 5 věcí, to du bez lístku, ale celou cestu si opakuju: \"slepice, mlíko, chleba, jablíčka\" (nebo tak něco, podle toho, co chci koupit, že?). No, kdo mě potká, musí myslet, že jsem zcvokla, když si něco pro sebe huhlám. ;o)

    OdpovědětVymazat
  4. Na 4-a-více položek nákupu si dělám seznam, preventivně ;-))

    OdpovědětVymazat
  5. A jednoho dne se ti to natolik spojí, že když se podíváš na morče, napadne tě, že máš koupit mlíko :-)

    OdpovědětVymazat
  6. já si seznamy nepíšu... to už je konečná!
    Ale taky je to tak, že nikdy nepřinesu všechno, co potřebuju... ale prostě si to psát nebudu a nebudu! :o))))

    OdpovědětVymazat
  7. My jsme na to dva - a každý zapomene něco jinýho, takže zatím to docela jde... S těmi jmény: ve chvíli, kdy mě babička oslovila \"Vláďo\", což je jméno mého otce (a připomínám, že jsem holka), dohodli jsme se, že nám všem potomkům budou říkat \"sám víš, jak se jmenuješ\"...

    OdpovědětVymazat
  8. [1] No, přítelko, to mi připomíná, že bych jim měla ještě vymyslet nějaká krycí blogerská jména :-)
    Ale Rozárka je Lucčino oblíbené jméno. Zrovna dnes večer jsem musela odvykládat tři ořechy pro Popelku, tak kdo ví, kdy se s tímto jménem vytasí... :-)

    OdpovědětVymazat
  9. [2] Báro, obecně vzato, kečup je možná o třídu výš než mlíko. Míň než tři morčata nebrat :-))

    Ale máš pravdu, dochucovadla nákupy dost prodražují, ona i taková hořčice se může vyšplhat až k tisícovce :-)

    OdpovědětVymazat
  10. [3] Jo, Oby, máš pravdu. Lucinda je zatím taková romantička :-) Ona ta jména by se možná až tak moc neplantala, kdyby se neměnila v průběhu dne. Jen dnes za večer jsme začali s \"Růženkou\", pak povýšila na \"Růženku holku nominkovou\" a pár minut na to jsem dostala zprda, že je to přece \"Tulipánek\"! Prostě pořád mě holka neudolatelná trénuje... :-)
    Hovínko - to volají spíš děti na sebe...

    Chi, opakování, to já si ještě říkám - celkový počet (třeba - tři věci: blablabla). V obchodě pak vím, že mi prostě NÉCO chybí - a přesně v momentě, kdy dojdu domů si vzpomenu, co to bylo...
    Někdy si připadám, že až mi bude padesát, nafasuju na krk kartičku se jménem a adresou... :-)))

    OdpovědětVymazat
  11. [4] Lorandele, nejde ani tak o to ten seznam napsat, jako nenechat ho ležet na stole :-)

    OdpovědětVymazat
  12. [5] Žrádýlko, to je dobrá vyhlídka :-) Po třech dnech jsem si dnes na to mlíko vzpomněla, ale už bylo po zavíračce. Budu si muset sebou brát fotku těch morčat a občas se na ni přes den kouknout, ať se mozek činí... ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. [6] jarmilko, ono to stejně jednou přijde... :-)))

    OdpovědětVymazat
  14. [7] Cirrat, tak to máte holt dobře synchronizované. U nás mlíko a vajíčka zapomínáme oba. :-)

    Ta jména, ona to fakt není sranda. Mi to kdysi přišlo legrační u jiných (v době bezdětné a jednodětné), ale teď už přesně vím, že se do toho vklouzne velice lehce. A co teprv takové babičky, když už mají těch vnoučat povícero a mozkové buňky jim žádná morčata netrénují... :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Mně babička říká buďto jménem mojí matky nebo strejdy. :D

    OdpovědětVymazat
  16. ráda, že jsem se sem dostala. Cizí neštěstí potěší. Teda - těch cizích babiček. Já pletu dohromady jména dětí, vnoučat, psů ...

    OdpovědětVymazat
  17. S nostalgií a slzou v oku vzpomínám na dobu, kdy moje děti neuměly mluvit. :-)))

    OdpovědětVymazat
  18. [15] Wien, když jsme měli jen jedno dítě, tak mě vždycky zarážele, jak si tchyně jmény plete ty své dva syny. Od narození druhé ratolesti naprosto chápu... :-)

    OdpovědětVymazat
  19. [16] NULI, tak to je přesné. Já taky ráda čítávám blogy ostatních maminek a taky mě kolikrát těší, že v tom nejsem sama :-))
    A tchyně taky synovi říkala jménem psa a naopak. Zvláštní je, že všichni stejně nakonec chápou, komu to které oslovení patří :-)

    OdpovědětVymazat
  20. [17] evino, to jsou přesně ta dvě období:
    1. Kdy už to naše dítě začně mluvit?
    2. Kdy už to naše dítě na chvilku zavře pusu... :-))

    OdpovědětVymazat
  21. Naše kočka je holka, ale jmenuje se Junior a mluví se o něm jako o klukovi :-D
    A k tomu tříbení paměti: Vzpomínám si, jak jsem se před lety připravovala o svaťáku na maturitu. Byla už jsem úplně šílená ze všeho toho učení, papíry s vypracovanými otázkami jsem si nosila všude s sebou. No a mamka mě požádala, ať zajdu do obchodu pro něco tak jednoduchého a obyčejného jako pět rohlíků, mléko a máslo. Fajn,řekla jsem si že to si přece budu pamatovat, ne? Když jsem se vrátila z obchodu (cestou jsem si samozřejmě pořád memorovala učivo), mamka se nestačila divit: přinesla jsem dvě másla, mouku (hrubou) a párky :-D Pak už mě až do maturity pro jistotu nikam neposílala .-)

    OdpovědětVymazat
  22. V naší široké rodině je tradicí neopakovat jména, každý jsme originál, takže všechny dámy v rodině shodně slyší na Marcelku, Blanku, Ivanku, Pavlu, Verunku, Lenku a Moniku. A táta mě a bráchovi říká pro jistotu oběma Macku ;-)

    Nedávno jsem měla platit tábor. Domluvila jsem se s vedoucí, že si ji odchytnu na prochízce se psem a dám jí peníze. Říkám doma, jdu s vedoucí venčit a zaplatit tábor. Připravím si na stůl peníze a říkám si, jdu venčit a platit.
    Potkám vedoucí, a...uvědomím si, že jsem nechala peníze na stole... :-)

    OdpovědětVymazat
  23. [21] Maire, taky mě to těm holkám nějak svádí říkat klučičím oslovováním. No, uvidíme, co se z nich nakonec vyvrbí... :-))

    Teda, to je skvělý případ. Tys měla aspoň výmluvu maturitu :-))
    Ale když jsem byla malá, říkával se obdobný vtip: Babička pošle dědečka do obchodu a říká mu \"Dědo, DVĚ věci - chleba a mlíko!\". Děda přijde, přinese svíčky. \"Dědo, DVĚ věci jsem říkala! Kde máš zápalky?!\"... No, mi to jako dítěti přišlo vtipné, poslední dobou (jak se to začíná přibližovat realitě) ovšem už ani tak nééé ;-)))

    OdpovědětVymazat
  24. [22] Haplo, to je milé, jak vás tatínek s bráchou krásně \"rozlišuje\" :-)

    Ale s tou zapomnětlivostí - nejhorší je, že se to pořád stupňuje... Ono jak se řiká, že \"skleróza nebolí, ale člověk se nachodí\" - tak to je svatá pravda :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Pojmenovat zvíře je to nejtěžší v chovatelství... Třeba já znám fenku jménem Auriga Cassiopeia Maytay\'s Minng, říká se jí ovšem Keksinko. Mohl bych k sobě napsat článeček o tom, jak se na mne podivně dívali u zvěrolékaře, když jsem tam nosil ještěrky které měly jména a příjmení (navíc anglická). Ale já pojmenoval i baterky ve foťáku. A cihlu, kterou jsem si odnesl (majitelem dovoleno) ze stavenišťátka.

    OdpovědětVymazat
  26. [25] Henry, tak ten článek bych si ráda přečetla - určitě ho napiš :-)
    Já teda zvolila úspornou metodu méně zatěžující mozkové kapacity a oběma i nadále říkám Bublo. Jsem totiž v tomto směru tak šetřivá, že dokonce nemám pojmenované ani auto :-)

    OdpovědětVymazat
  27. Odpovědi
    1. Quanti, tak Bibi padne téměř pokaždé, i teď nedávno u kočičích jmen :-)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.