neděle 27. června 2010

Karkulka. Zas. Navždy?

A jeden zapeklitý matematický problém... 

Po drobné oklice ke Smolíčkovi, Popelce a Budulínkovi se zas vrátil večerní repertoár do starých, zaběhnutých kolejí.

Ale pozor! Aby nemohla matka reptat, že to je pořád totéž, máme velké a významné obměny. Už žádná Červená Karkulka!

Nýbrž - Modrá, Zelená, Hnědá, Oranžová ... no, a dnes třeba Růžovo-kostičkovaná.

Prostě každou noc „zcela nová" pohádka!

 

Otázky taky začínají být trochu vědečtější. Pozvolna opuštěno ono všeobecné „PROČ?!" a téměř až píditelsky se zaměřujeme na dotazy zabývající se konkrétnější problematikou. Pro lepší představu uvedu příklad:  

Karkule i babička jsou v břichu, myslivec je zachrání... ovšem - je třeba neodkladně upřesnit důležitý problém „A ony mu tam v tom břichu i kadily?"  Spolknu přednášku na téma pravidelného ranního vyměšování a chtě-nechtě připustím, že se tam klidně mohly strachem trošku připos... pokakat.

V dítěti se provalí praktik: „A měly tam i papír?" To se mi moc nezdá, tak jim ho nedopřeji. „Ale jak si utřely dupku?" dotírá naturální realistka dál. Naštěstí frapantní situaci zachrání papírový kapesník, co měla Karkule v kapsičce...

  

Mimochodem, jsem docela zvědavá, jakou bude mít barvu zítra... (Karkulka, né ten kapesník!)

 

-----

Když už jsem nakousla to téma věčných otázek, o minulém víkendu jsem měla babský sraz a zasloužilejší matky starších dítek (školáků) mi trochu vzaly vítr z plachet. Jakmile totiž občas před dotěrnými dotazy staršího dítka nevím kudy kam, pomáhám si  větičkou poslední záchrany: „To se naučíš ve škole." 

Milé kamarádky mě ovšem vyvedly z omylu. Nejen, že ve škole všechny otázky zodpovězeny nejsou, navíc vznikají další a další a další...

Vzniklou debatu jsme musely uzavřít zjištěním, že žádná z nás bohužel není fundovaná uspokojivě vyřešit ani jeden z mnoha školních dotazů.

Netušíte náhodou někdo ... třebaaa - „Kolik přesně je nekonečno mínus jedna?"...

 

39 komentářů:

  1. Chachá, Nomi, koukám, že přinejmenším my dvě se z těch hovínek jen tak lehko nevyhrabem. Sláva papírovému kapesníku.

    K otázce z matiky: Na co to potřebuješ vědět? Chceš dopředu zjistit kolikrát ještě budeš vyprávět o Karkuli (v jakékoliv barvě)? ;o)))

    OdpovědětVymazat
  2. Nekonecno minus jedna je nekonecno ;)
    Je si to predstavit tak, ze jde panacek od domecku a pred sebou ma nekonecnou cestu (nu dobra, predstavit si to asi nejde tak snadno, ale nic lepsiho nemam). A jak jde, tak udela prvni krok. Takze ma zbytek cesty o krok kratsi. Ale porad je to nekonecno. Dalsi varianta, jak to ukazat je za pomoci pisnicky \"Pes jitrnicku sezral\", ale to je potencialne nebezpecna varianta.

    OdpovědětVymazat
  3. [1] Cha, Oby, tak přesně tohle jsem si říkala včera u toho Tvého článku :-))
    Hofínka forever! ;-))

    Nene, ač to tak může vypadat, nekonečno se (doufám) Karkulíny nejedná. To je ukázka dotazu vzniklého ve škole :-))

    OdpovědětVymazat
  4. [2] Satai, to je právě problém, že ona dvojčata druháci, co s dotazem přišla to nechtějí okecat slovní omáčkou, ale přesně vyjádřit V ČÍSLECH!!!
    Třeba jako když milion napíšeš 1000000, tak chtějí vědět - KOLIK PŘESNĚ!!! je to nekonečno mínus jedna...

    OdpovědětVymazat
  5. Ech, bloguje nezvlada lezatou osmu. Tedy: lezata osma minus 1 je lezata osma.

    OdpovědětVymazat
  6. A pak bych zkusil obdobu \"to se naucite ve skolce\": \"to se pak naucite na matfyze\" :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Satai, tak vzhledem k tomu, že ona maminka s ležatou osmou neuspěla (\"Ale kolik mami, přesně, kolik!\") - rozuměj, nekonečno oni berou. Ale když už to nekonečno je sníženo o jednu, tak to není už nekonečno, tedy požadují konkrétní číslo... Logicky :-))

    A to je jen jedna ukázka drobných školních dotazů (ostatní jsem raději hned zapomněla). Od září nás to taky čeká - bojím, bojím... :-))

    Tak myslím, že sedmička [7] je prostě geniální odpověď :-)))
    (i když dobný problém výhledově vidím v momentě, kdy se začnou střetávat dotazy různých oborů...) ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. je třeba převést na jednodušší, snáze řešitelné ... :))
    tzn. kolik je: Trochu - 1, nebo Moc - 1, případně Málo + 1.
    Z toho je zřejmá nesmyslnost otázky, jako třeba míchání hrušek a jablek. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Na nekonečno mínus jedna doporučuju první díl Stopařova průvodce.

    A článek je senza. Včera jsem byl utahaný a tak, a moc se mi v noci líbil.

    OdpovědětVymazat
  10. řekl bych, že je to maximální konečno...:-)))

    OdpovědětVymazat
  11. [9] Jake, to je docela šalamounsky diplomatická odpověď - aneb, jsem z toho stejně \"moudrá\" jako před tím :-))

    OdpovědětVymazat
  12. [10] Wien, ono to totiž ve skutečnosti opravdu tak je!!! Tomu prostě nejde uniknout :-))
    Dobrá scénka, jen jsem to pustila ještě než děti spaly - a ty z toho byly úplně odvařené... Mám takové nejasné obavy, že se to \"Proč?!\" může v blízké době záhadně vrátit. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. [11] No, Henry, zrovna mám v plánu dočíst konečně ten pátý díl - tak snad pak dám repete. Ale můžu ho hned doporučit oné matce ve vyšším levlu :-)

    Jsem moc ráda, že Ti článek sednul. Mi jsi zas udělal radost tím královsky tenisovým :-)

    OdpovědětVymazat
  14. [12] Pavle, řekla bych, že toť slovně vyjádřeno velmi výstižně!!! Jen to teda ještě převést na to konkrétní číslo... :-)))

    OdpovědětVymazat
  15. [13] Uáááá, Brouku, tak Tys mě totálně odrovnal :-))) To je neskutečné!!!
    Matce budoucích vědců s velikou radostí přepošlu :-))) Ale nezávidím jí, jestli to po ní budou chtít odříkat z paměti... ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Prostě nekonečno bez jedný. Ale přesně? Pár měsíců u nás fungovala odpověď: To ví Bůh. Než následovala otázka: A proč to ten Bůh ví? Skvělej článek bavím se a zrcadlím se.

    OdpovědětVymazat
  17. Nomi, je to hned na začátku prvního dílu, kdy konstruují loď na nepravděpodobnostní pohon.

    Kdyby dítěti nestačilo to e, tady je pí, první dvě miliardy čísel za čárkou - chvilku potrvá, než to přečte:
    http://www.subidiom.com/pi/

    OdpovědětVymazat
  18. Henry, antispamy, to je úplná samostatná kapitola. Taky mě častokrát docela pobaví :-)

    OdpovědětVymazat
  19. [20] Henry, já se tedám přiznám, že zrovna tyhlety fyzikou zavánějící kousky jsem četla velmi zlehka až přímo zlehoučka :-) Kouknu ale na to, když to tam je teda tak jasné :-))


    A u toho pí - představuji si pana Kaplana, kterak panu učiteli na tabuli maže všechny ty možné varianty slovesa, aby zanechal jednu nejzákladnější. Myslím, že mi osobně úplně bohatě postačí ty dvě desetinné čárky a ostatní děsit taky nebudu ;-)

    OdpovědětVymazat
  20. Antispam mi to schválil (OK) a doporučil mi nějaké další studium (MBI) ... :-)


    [19] Evi, ono by to nebylo asi ani normální, kdyby onen dotaz nepadl :-)))
    To je vážně úžasné, jak ty děti jdou všude do hloubky až k jádru pudla, což :-)
    Ale v podstatě by bylo jen dobře, kdyby jim taková ta čirá zvídavost vydržela co nejdýl (jen není třeba ji všechnu vyplýtvat na chudáky unavené rodiče, samozřejmě) :-))

    OdpovědětVymazat
  21. Já ti poradím. Odpověď: Moc veliké číslo na to, aby si ho někdo zapamatoval. Případně použij praktickou ukázku. Jdi s potomkem k velkému jezeru nebo rybníku, odeber jednu kapku a řekni potomkovi, ať spočítá kapky zbylé. Tak získá slušnou představu ;-))

    OdpovědětVymazat
  22. tak tos mě pobavila s tou otázkou o kadění!!! :o))
    ale mě občas takové otázky napadají i v dospělosti! :o)

    OdpovědětVymazat
  23. a \"šémátka\" toť nesmrtelná literatura :)

    OdpovědětVymazat
  24. Odpovědět je jednoduchá : Nekonečno NENÍ číslo, tak se od něj nic odečítat nedá. To je jako bys řekla : \"Kolik je dům mínus jedna?\"

    A věř mi, mám státnici z matematiky :-)))))

    OdpovědětVymazat
  25. [25] Lorandele, to je taky pěkný příměr :-)

    OdpovědětVymazat
  26. [26] jarmilko, no tak to si pak budeš s ratolestma dobře rozumět :-))

    OdpovědětVymazat
  27. [27] :-) Jo, Jake, jen není moc vhodný na čtení do tramvaje - pokud člověk nechce budit příliš pozornosti... (vlastní zkušenost) :-))

    OdpovědětVymazat
  28. Mimochodem, všem díky za spoustu rad!

    Pomalu se té synovy školní docházky začínám bát míň, když vím, že se najdou dobré duše, co chudáka matku nenechají ve štychu :-)))

    OdpovědětVymazat
  29. [28] MM, tak já Ti teda budu věřit, když jinak nedáš :-)))
    Náhodou ta Tvá odpověď zní docela logicky a díky ní jsem pochopila i Jakeho vysvětlení z bodu [9] :-)

    OdpovědětVymazat
  30. No ano, MM má pravdu, já bych to tak vyjádřit nedokázal, jsa matematickým obskurním hovadem.

    Je to stejné jako toto: Kdesi ve vesmíru existuje bronzová planeta velká jako Jupiter. Jednou za miliardu let okolí ní proletí vlaštovička a zavadí o ni křídlem. Až ji těmito dotyky obrousí tak, že z planety nic nezbude, uplyne vteřina věčnosti.

    To používali tuším jezuité na ilustraci pojmu nekonečného času, ale je to úplně špatně, protože ta doba, jakkoliv nepředstavitelně dlouhá, je pořád konečná. Nekonečno je úplně jiná kategorie.

    OdpovědětVymazat
  31. MM vede!! Mi se pro malé dítě líbilo přirovnání Lorandela, protože ač to není přesné nebo technicky správné, dítě si takové počítání vodních kapiček možná dokáže představit líp, než jakési pomyslné nekonečno, a snad si uvědomí, že spočítat tolik kapek prostě nelze. ;o)

    OdpovědětVymazat
  32. [34] Henry, to se mi moc nezda, ze by vlastovci kridlo bylo s to obrousit planetu. Asi zalezi na tom, z jakyho je ta planeta materialu. Predstavila jsem si ji tvrdou, kamenitou. Tak aby se nakonec neobrousila ta vlastovicka. ;o)))

    OdpovědětVymazat
  33. Jo jo, Oby, to si dovedu u té Henryho verze představit tu mega smršť dalších, nutně následujících otázek :-)))

    A Lorandelovo přirovnání by bylo ještě lepší u moře :-))

    OdpovědětVymazat
  34. Ach, já nenavrhoval použití mého přirovnání, jen jsem si na ně vzpomněl. Severské příběhy používají ptáčka, který si nabrousí zobáček o skálu. Oby, jistě to jde ubrousit - třeba jen o atom... ale o to právě jde, že co nejmíň.

    OdpovědětVymazat
  35. Henry, ale jako příměr pro představu věčnosti to je docela dobré... :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.