neděle 2. září 2012

Ode dna se odráží nejlépe

Poděkování těm, kteří mi ten odraz usnadnili


V minulém příspěvku jsem končila optimisticky, ale to jsem tehdy netušila, co během dalších dní přijde.

 
Posledních 6 týdnů bylo pro mě určitým způsobem silně zlomových. A hlavně – podstatně jiných od týdnů předchozích.
Paradoxně situace, která mě dostala nejprve úplně až dolů, mě také (jak už to tak bývá) donutila se od toho dna odrazit. Byť bych ji už nikdy nechtěla zažít, asi přijít měla... Bez ní bych se mlela a mlela a mlela ...

Pud sebezáchovy mi pak alespoň částečně obnovil chuť komunikovat. Co chuť! V danou chvíli to byla potřeba k přežití...

 
A nemůžu jinak, než říci „Blogu díky“ a vyjádřit svou vděčnost dvěma lidem, kteří mi v jednom z nejobtížnějších období života moc pomohli, a které jsem potkala právě zde.
Mohla bych teď prostě napsat „Oni vědí, o koho jde.“ Ovšem, tentokrát se jednalo o pomoc a podporu opravdu velikou, takže:

Velké díky posílám Henrymu, že byl schopen a ochoten zachytit první náraz tlakové vlny!

A další veliký dík míří k jednomu občasnému čtenáři – za obdivuhodnou trpělivost, jakou uváděl zpět v realitu mé kvílivé maily. Nikdy bych nevěřila, jak moc mi může relativně strohý, matematicko-analytický přístup pomoci. Ondro, vážně moc děkuji!

Závěr?
Do třetice děkuji své dcerce za to, že mi při svém pětiletém přemítání o životě položila otázku, která mě nejprve sice trochu pobavila, nicméně, chvíli nato jsem musela smeknout před její skrytou filozofickou hloubkou:

„Mami, do konce života je důležité žít?“

 „Ano, Luci, je!!!“

 

 

7 komentářů:

  1. Kdysi mi říkal jeden přítel, že je důležité žít, ne jenom existovat, i když to bolí.

    Jinak teda není zač, opravdu; tady mi má paranoia posloužila dobře (když jsem viděl, že máš plnou mejlovou schránku). Ani o žádné minisukně jsem Tvou vinou nepřišel.

    Přemýšlel jsem o tom, že odpuštění se dostane tomu, kdo dá dohromady tři páry, tak bych mohl za nějaký čas třeba najít ženicha a nevěstu Tvým dětem: manželství, kde jsem partnery seznámil, je velmi šťastné.

    "Snad by bylo lepší, kdybych se vzdal místa okresního soudce a dal se na dráhu profesionálního dohazovače. Už jsem dal dohromady dva páry, ale toho nebezpečného blázna pořád ještě nemám." (Soudce Ti, Strašidelný klášter)

    Drž se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Henry, nevěřila bych, že zrovna TOHLE kdy napíšu, ale "budiž paranoia pochválena" ;-) Fakt je, že zrovna tehdy těch pár dní bez netu, no, nevím, bylo by to v úplné samotě hodně ouvej...

      Tak za ty minisukně jsem ráda - mimochodem, máme na ně stejný vkus (ač teda upřednostňuji opačnou stranu, leč tam mám už několik let střídavé osobní dilema, zda raději R...r nebo N...l) ;-)

      Obávám se, že zprostředkování partnerů zrovna mým dětem by mohlo přinést spíše prokletí od těch jejich protějšků, než-li odpuštění (soudě podle toho, co zas předváděli dnes večer)... :-D

      Vymazat
  2. Jako kdybych četla sama sebe, před nějakým, vlastně už dlouhým, časem. Blog je výborný nástroj! A naše sluníčka též, ať zlobí, jak zlobí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, no, já právě hodně často u Tebe hodně podobného nacházím :-) Ohledně Matýska kousek zpět, ve vztazích jsi zas o kousek vpřed, ale i z dávnější doby si pamatuji ty články o čtyřlístcích, nebo ty neodhadnutelné zbytkové rohlíky a několik dalších... :-)
      Třeba dnes ráno jsem se dodatečně lekla toho názvu včerejšího článku, jak je moc podobný tomu nedávnému Tvému - ale úplně nechtěně, ono to teď tak nějak u mě vyplynulo z aktuální situace - nejen ohledně stříhání :-)

      Vymazat
  3. Jak tady nestíhám číst, Mací, ani nevím, že se (taky) v něčem potácíváš. Stydím se ...

    A Lucinka je myslivna! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kasch, co blázníš, sama máš naloženo ažaž... A před lety, krom toho, že jsi mi taky hodně pomohla, dostrkala jsi mě k blogování! Ani nevíš, jak jsem Ti za to celou dobu vděčná!!!!! A zdravím Kainis ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, nějak jsem nepochopil o co jde, ale strašně moc mě zaujalo o čem píšeš. Hlavně téma, odrazit se ode dna, protože tak nějak sám se snažím toto téma poznat a hlavně najít v sobě něco takového. Proto bych se rád dověděl, o co vlastně jde pokud to není tajné, uvítám jakoukoliv korespondeci, odpověď, prostě cokoliv a pokud o to jde, tady je můj email : svida.adam@seznam.cz

    OdpovědětVymazat