Co má společného vtip s telefonním omylem?

Dnešní den a mou maličkost…

Konec měsíce, kvaltujeme, ale nemám vše komplet, tak začnu pátrat:

„Prosím tě, nevíš, dodá dnes firma XYZ ty podklady?“

„Nevím, když tak tam cinkni Petrovi“

„A jaké že má číslo?“

„603 xxx xxx“

„Fajn, dík, jdu na to“

-----

O pár sekund později:

„Haló, to je firma XYZ?“ trochu mě zaskočí nejdřív mlčení a posléze ženský hlas v telefonu (ale jen lehce, neb chytře vydedukuji, že asi mají v práci taky nařízený home office a manželka supluje asistentku, nebo tak něco…)

„Vy nejspíš voláte vohledně pronájmu bytu, žee?“ ozve se překvapivě přízvuk velmi vzdálený očekávané ostravštině s ještě překvapivějším dotazem.

„To ne,“ odvětím rozhodně, „potřebuji podklady do závěrky.“ dodám trochu zaraženě, leč důrazně.

„To asi sháníte pana Petra, nee?“ dodá paní na druhém konci drátu předvídavě.

„Ano!“ zajásám a čekám na spojení. Marně.

Záhy se dozvím, že je to omyl. Ale že nejsem první. Že ji takto volají velice často, ale teda většinou chtějí pronajmout byt a já se z té skupiny omylů poměrně vymykám, což je fajn, protože bych jí možná mohla být nápomocná. A jestli teda náhodou nevím, jaké že to číslo má ten pan Petr, to by jí docela pomohlo se těch volajících i zbavit, protože, to víte, jsou to většinou Romové a někdy je fakt obtížné jim vysvětlit, že ona ty byty fakt nepronajímá…

Plně paní chápu, soucítím, přitakám (ano, firma XYZ mimo jiné pronajímá část bytů sociálně slabším), přepíšu číslo z displeje telefonu, porovnám s údaji v počítači, vydedukuji zákeřnou záměnu trojky a osmičky, na tom se shodneme, že se vážně může docela solidně plést (a někdy neplechu dělá i nula s šestkou), zato variantu překlepu vzhledem rozmístění čísel na numerické klávesnici zamítneme, trochu ještě nezávazně poklábosíme a výměnu fotek vnoučat či domácích mazlíčků v podstatě zhatí  pochechtávající se kolega…

Protože jsem poměrně bystrá, pochopím, že by asi bylo dobré hovor ukončit.  

Tak se s onou neznámou během dalších pár minut rozloučíme, popřejeme si hodně štěstí, pěkný den a…

A já mám pocit, že jsem si docela dobře pokecala (jo, karanténa nám upovídanějším úplně nesvědčí) a oné sympatické paní možná pomohla vyřešit aspoň část trablů s tím zpropadeným číslem.

-----

Podvečer doma nakouknu na mail. Objevím tam čerstvou zásobu vtipů od kamarádky. Vtipy mám fakt ráda, tak je začnu s chutí pročítat…

Ale fakt ne-po-cho-pím, že zrovna dnes! tam na mě vybafne přesně tento:

Povídá muž ženě, která právě položila sluchátko: „Co se stalo, že jsi mluvila jen čtvrthodiny?“

„Ále, byl to omyl…“

Zkuste mi TOHLE načasování někdo vysvětlit… 

-----

Už netřeba objasnění,
došlo mi to po setmění:
Řešení však náhle je tu,
stane se v předvečer sletu
tato malá náhoda,
jen některým z národa…

www.vecernikpv.cz

--------------------

Mimochodem, pro případné šťouraly, podle této statistiky byl onen hovor silně podprůměrný...

  https://czvtipy.cz/telefonni-hovory-statistika/

A když už jsem u toho, proč pár dalších telefonních vtipů k tématu upovídaných žen či omylů nepřidat:

„Ahoj miláčku, můžeš teď mluvit?”

„Jo.”

„Tak poslouchej...”

V telefonní budce stojí pan Horák, drží u ucha sluchátko a mlčí. Když je u budky několikametrová fronta, ozve se jeden: „Proč tu zabíráte místo? Neřekl jste ani slovo!”
„Telefonuju s manželkou!”

Fronta před telefonní budkou. Vykloní se z ní chlapík: „Promiňte, spletl jsem si číslo. Nepotřebuje náhodou někdo z vás volat 723 744 701?”

Zazvoní telefon. „Je tam číslo sedm - sedmdesát sedm - sedm - sedmdesát sedm?”
„Ano, je. Co si přejete?”
„Mohl byste zavolat na poruchy, ať mi sem někoho pošlou? Zašprajcoval se mi prst v sedmičce.”