Někdy rodinná mluva
má svůj zvláštní půvab
Letos v zimě jsem chvílemi měla pocit, že při běžné konverzaci trochu vybočujeme ze zaběhlých kolejí, pár postřehů si zde pro upomínku poznačím.
Při umýván nádobí rozbiju talíř. Dcera, která se nachází zrovna poblíž, utrousí, že jich poslední dobou likviduji nějak moc a to že kvůli mně se nám jejich stav tak tenčí. Nemůžu si promptně odpustit trochu mravokárnosti, ovšem poučku o tom, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, chci vydolovat z ní, a proto (asi pod dojmem nedávno společně čteného Saturnina) teatrálně pravím: „A na to se vztahuje jaké přísloví?“
Potomek bez váhání vypálí: „Mlčeti stříbro, mluviti zlato!“
Jo, to mám za to!
Pár dní na to se dozvím i tuto perlu: „Co srdce nevidí, to oči nebolí.“
Pro vyrovnání skóre si příště střílí dítko ze mě, když zaníceně vyprávím: „No, ona přece pracovala jako kuchařka tady ve škole, než ji zavřeli.“ a chvíli pak tápu, proč jí to připadá tak vtipné. (Sousedka samozřejmě v lochu nesedí, jen místní základka zeje prázdnotou.)
Stejně jako ji rozesměje rada: „Tak se domluvte třeba na brusle. A kdyby to nevyšlo, tak z toho nějak vybruslíš...“
A přitom mi sama za pár dnů povídá, kterak ve výtvarce dělali rytiny a byli do toho fakt zarytí.
Zarytě nezůstane pozadu ani syn. Ten v onu dobu pro změnu prochází obdobím, kdy si libuje v trpném rodě či přehazování spojení, takže hovoří o jménech předmětů, názvech učitelů či se ptá, co má být v obchodě koupeno. A nejvíce jej baví oznamovat mi dramaticky, že morčata byla zkrmena, místo prosté informace, že je nakrmil.
To mu ovšem nebrání žalovat babičce, že se se mnou nedá bavit, protože si vymýšlím divná slova. A já přitom jen občas v řeči používám zažitá větná spojení. Avšak správně.
Což věřím, že takového „specialistu“ mate.
Nicméně přišlo jaro a sluneční svit probudil i zaseklé řečové závity, komunikace je zase v normě. Ovšem už to není taková situační sranda.
Možná příští zimu ratolestem k podprahovému oprášení žbleptů pustím jejich v dětství oblíbené CD - "Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá", neb málokde se různá přísloví řeší tak nekonvenčně.
Zde mimo jiné Hurvínek zjistí, že například aplikace onoho moudra "Mluviti stříbro, mlčeti zlato" se úplně nehodí při zkoušení ve škole. Mi osobně se líbí i ta první úvaha nad tím, cože to může být za štěstí držet v ruce nějakého vrabce:
Poslouchali jste v dětství Hurvínka nebo nějaké jiné pohádky? Jaké?
Ještě k tomuto Hurvínkovi, v čase čtyřicáté minuty začíná scénka "Hurvínek a neúnavná Mánička" - v dětství jsem ji slyšela nespočetněkrát a i nyní po letech mě baví - v každé básničce, kterou Mánička říká, se objevuje sloveso "budovat", což mi s odstupem času připadá ještě vtipnější než v dětství.
OdpovědětVymazatPoslouchali jsme na žádost 3leteho syna Kurvinka(Hurvínka) a při poslechu mldali huding (pudink). Jak jsme měli rádi tyto společně chvilky!
OdpovědětVymazatRčení hojně používané u nás,kdo si počká, ten se dočká. Další lež ma krátké nohy.
Kamarád dodával: lež má krátké nohy, ale časem se dá vytrénovat.
VymazatFukčárinko, taky mám poslech Hurvínka spojeného s pohodou při společném poslechu s dětmi. Častokrát teda bez mlsání, před spaním.
VymazatTlusťjochu, to asi bohužel ano :-)
VymazatTo tedy oprava, mlsali huding - pudink 🥰
OdpovědětVymazatJsem myslela, že to byl nějaký Hurvínkův žblept :-)
VymazatNo jo, říkávali jsme taky v mládí různě pokroucená přísloví. Namátkou si vzpomínám: "Jak se do lesa volá, tak se do jámy padá." Smysl v tom nehledej. :-)
OdpovědětVymazatVlastní gramodesku s Hurvínkem jsem neměla, ale ráda jsem se dívala na večerníčky Spejbl a Hurvínek.
Oby, ty večerníčky jsem měla taky ráda, a dokonce i děti je vzaly na milost (spoustu dalších moc nemusely)
VymazatMi takové ty specifické hlášky připadají moc fajn :)
Kamarád říkával: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se dojde pro pivo.
OdpovědětVymazatTak to nemá chybu! :)
VymazatA kdysi jsem měl v bývalé práci cedulku s upraveným příslovím Učený z nebe nespadl, ale blbce jako kdyby shazovali.
OdpovědětVymazatV učení jsme říkávali: " Každý učený z nebe nespadl."
VymazatJj, toto bylo mé oblíbené už někdy od základky, si vybavuji, jak jsem to měla napsané v nějakém tom sešitku.
Vymazat---
Oby, taky dobrá úprava.
Nekonecnekrat omleta kazeta s Hurvinkem, to byla zvukova kulisa vsech mych detskych nemoci!:) My mame spis v rodine slova, ktera jsou pro cizi lidi matouci - kreckovi rikame mys, celkem casto si s Emem onikame, nektera slovesa spatne ohybame po vzoru jazykove kreativni Cicman (řeknout, četnout) a nazvy jidel (vrtulniky misto testovinovych vrtuli atd)
OdpovědětVymazatChápu, morčatům říkám většinou žabičky, myši někdy taky. :)
VymazatMi osobně se tady ta unikátnost mluvy v rodinách či partách dost líbí.
Výraz "morčata byla zkrmena" bych ovšem chápal tak, že krajta se nažrala a morčata zůstala zatím skoro celá.
OdpovědětVymazatMoje oblíbené přísloví v rodině je "Všeho do času", naráží ale často na nepochopení, přecházející až v odpor.
Rowdy, přesně, a mladý záškodník se vyloženě vyžíval v tom, jak dostával přednášku o rozdílných předponách „z“ a „na“ a nějakou dobu to pak říkával schválně dramaticky nahlas, abych ho náhodou nepřeslechla a mohla stihnout protočit panenky…
VymazatVšeho dočasu – docela si dovedu představit, že takové rčení může působit jak červený hadr na býka.
Připomnělo mi to vtip: Když muž jednou řekne, že to udělá, tak to udělá! A není třeba mu to každého půl roku připomínat…
Mě zaujalo rčení: "Je lepší mlčet a být považován za pitomce, než promluvit a odstranit všechny pochybnosti."
OdpovědětVymazatJá jsem si přitom dřív myslel, že mlčenlivost je výrazem moudrosti, protože takový člověk neplýtvá zbytečnými slovy a promluví jen tehdy, když má co říct.
Jj, Miloši, tohle je dobré. A je zajímavé, jak se to mlčení dá vyložit úplně opozitním způsobem :)
VymazatJo, tohle je velká legrace! Taky mám pár podobných úlovků na kontě, přičemž patrně nejpamátnější bude "kdo chce psa bít, hůl si vola". I když slova prohazuju dost, tak tohle asi jen tak netrumfnu :-)
OdpovědětVymazatTak mi to volání si hole okamžitě vybavilo Macha s Šebestovou a to jejich sluchátko: "Haló, prosili bychom si jednu hůl... " :-)
VymazatMomentálně je u nás nejpoužívanější to s "mlčeti zlato", puberťák je fakt pořez :D.
OdpovědětVymazatHurvínka jsem poslouchala ještě v dospělosti, měli jsme super CD a pouštěli si ho, když jsme cestovali autem :).
Jo, tohle rčení je prostě v kurzu :-)
VymazatMy zas často před usínáním, bylo to moc fajn. Při psaní článku jsem si ten odkaz z YT pustila celý a úplně mi to navodilo příjemné vzpomínky...
Domácí přesmyčky jsou nejlepší a dětská mluva celkově je kouzelná. :D U nás se ale přísloví moc nepoužívala, mamce vždy přišla trapná, tak jsem si je ani neosvojila, nepřišlo mi to důležité. Že se hodí, mi ostatně došlo až třeba o deset let později při psaní povídek, tehdy jsem měla problém uchopit situaci dle potřeby, protože jsem věděla, že se na to "něco říká", ale za boha jsem si nemohla vzpomenout co. :D Aspoň tvé děti nebudou trpět stejným handicapem. :D
OdpovědětVymazatBaryn, skoro to vypadá, že jsem něco jako ta teta Kateřina ze Saturnina :-) To fakt néé. Jen občas něco na jazyk přilítne...
VymazatAle je fakt, že podvědomě jich mám za život asi "nasbíráno" docela dost a některá mi připadají fakt dobrá. Jako malá jsem to neřešila a nepitvala, teď někdy až žasnu, jak je něco trefné.
Když se vrabec v hrsti drží dostatečně dlouho, může z toho být i trochu toho pokakaného štěstíčka :-).
OdpovědětVymazatTak to sedlo! :-)
VymazatTo elpíčko mám. Já poslouchala
OdpovědětVymazatHurvínka úplně odmalička, počet gramodesek se postupně navyšoval. I teď si nekdy pustím z internetu (mám rozbitou nějakou páčku v gramci a nemám na to ho někam tahat). S kamarádem Hufnaglem umíme Hurvinkova strašidýlka prakticky zpaměti. A chodila jsem i do divadla na Hurvínka (i do jineho loutkového) už jako malička. Ten pan, co stekal zeryka, byl tátuv znamej, tak jsem byla i v zákulisí a Hurvínek mi podal ruku. Ten pan Černý, co stekal Zeryka, měl ve skutečnosti takovýho buldocka. Někde ho mám vyfocenyho černobíle, když jsme ho potkali na Letny. Já docela dost fotila hlavně v létě, to mi táta koupil kinofilmy.
Wow, Liško, tak potkat se v dětství s "Žerykem" a potřepat rukou Hurvajzovi, to muselo být něco!
VymazatJá měla jejich desek jen pár, ale o to častěji jely. Past na Hurvínka a Mánička v pasti, z těch mi naskakují celé úryvky dodnes :-)
Dětem jsem pak pořídila obrovské množství CD a dost dalších si s nimi oblíbila. Ovšem musím říct, že některé mě pak vyloženě zklamaly. Připadá mi, že ta doba, kdy tam byl právě Miloš Kirschner a pan Černý byla nejlepší. Za mě to postupně pak šlo trochu dolů (nebo je možné, že dětskýma očima to člověk vnímá jinak). Ale když jsem kdysi děti vzala na jedno novější představení, tak jsem byla dost zklamaná...