Kdysi, když jsem byla o dost mladší a někdo se zmínil o třicetileté ženské - okamžitě jsem si představila nějakou starou vykopávku v posledním tažení...
Hloupá jsem byla. Je to jasné. Nad třicítky není!
Aspoň já se teď po překonání kristových let cítím docela dobře. Zraleji. Pohodověji. Tak nějak víc žensky...
No, to žensky - abych nekecala. Na pár let mě to málem převálcovalo - cítila jsem se zejména jako matka, manželka a kuchařka, uklízečka, pračka, žehlička, myčka nádobí... udržovatelka rodinného krbu... Děs!
Poslední rok s tím více či méně aspoň bojuji. Zdobím se. Čačka sem, čačka tam - cos ze sebe udělám. Dokonce jsem se i dvakrát za rok dokopala k holičce. Častěji to nejde, většinou půl roku trvá, než dozuřím a zapomenu, jak mě ta minulá debilně ostříhala. Jo, a nějaké ty hadříky jsem taky za poslední rok doplnila. Naposledy třeba proběhla akce: obnova rozervaných riflí. Nutno podotknout, že nakonec, hned asi na dvanáctý pokus, úspěšně.
Přece jen, ale i přes nějakou tu snahu, pořád mě vevnitř válcovala ta matka, manželka a kuchařka, uklízečka, pračka, žehlička, myčka nádobí... udržovatelka rodinného krbu. Občas teda dost...
A nedávno, hned při prvním pracovním dni, se to změnilo.
Dostala jsem se do styku s dalšími dospělými lidmi. Přitom jsem neměla na krku ani jednu ukvílenou ratolest, za zády manžela, případně v zubech osm nákupních tašek.
A najednou jsem viděla, jak se na mě občas ti chlapi koukají. I v práci (nové maso, že). A nebudu zapírat, dělalo mi to teda docela dost dobře.
Pořád dělá...
Je to fajn, se zas cítit jako žádoucí ženská...
I přes ten nepatrný detail, že jsem teda pořád ta matka, manželka a kuchařka, uklízečka, pračka, žehlička, myčka nádobí... udržovatelka rodinného krbu...
Jo! Toho je třeba!!!
OdpovědětVymazatAkorát já jsem takovej blb, co po mateřský začne pracovat na prvním stupni ZŠ, kde žádný chlapi nejsou. A voni se Američani stejně natolik bojí obvinění z harašení, že se na ženskou ani nepodívaj. Takže ať žijí mexičtí stavební dělníci!
1) Janice, ono jich u nás taky nejsou zas až takové zástupy... :-)
OdpovědětVymazatAle fakt je, že asi o krapet víc, než u vás :-)))
U nás snad pohled nikdy harašení nebude, ne? Znám totiž spoustu pánů, kteří mají od svých manželek \"styk\" s opačným pohlavím jasně definovaný: \"dívat ano, ale nemakat!\" :-))
OdpovědětVymazatpro někoho je přechod do práce zdrojem depresí, někdo ožije. Mám radost, že jsi ta druhá kategorie. Snad též stihnu poreferovat, od minulého týdne je Destruktor ve školce a já si užívám návratu do normálního života.
OdpovědětVymazat3) sneczechu, to je myslím docela rozumná definice :-)
OdpovědětVymazatad harašení - mi osobně je třeba velmi příjemné, když mi muž podrží dveře, dá mi přednost při nastupování do tramvaje apod... To by bylo docela divné, kdyby se to časem strachem z harašení vytratilo...
Báro, já si to \"oddepkovala\" předem :-)
OdpovědětVymazatTaky moc držím palce, ať je návrat do \"normálního života\" co nejpříjemnější!!!
Musím se přiznat, že jsem včera ráno docela váhala, zda jít na ten paragraf nebo ne. Osobně - zatím mám větší pohodu v práci :-) I když, to asi dlouho tak nebude, až mi všechno pořádně naběhne. To tu možná budu zas i skučet... :-)
Jéje, tos mi připomněla období před 4 lety, to byla paráda.. moc mě to bavilo a nebýt tehdy opět v jiném stavu, užívala bych si to dodnes.. ale už mám zaječí úmysly do práce taky a docela Ti závidím..
OdpovědětVymazat7) sabe - a to jsem se tam vrátit docela dost bála. Při odchodu na MD tam vládla docela hustá atmosféra a dost mě to tehdy vzalo. Měla jsem strach, že to bude za ty roky ještě horší - naštěstí obavy byly plané a ovzduší je tam o dost dýchatelnější :-)
OdpovědětVymazatDržím palce, ať se Ti taky brzo podaří \"se ulít\" do zaměstnání :-)
Vzhuru sebevedomi:-)
OdpovědětVymazat