Není tomu tak dávno, kdy mě to mé dítko vyprovázelo ráno až na chodbu („Néé, mami, nesafírej dveže, já je pak zavžu, aš tě neufidím.")
Při příchodu z práce jsem měla trošku problém se dostat do bytu, protože mi to malé vyběhlo vstříc a už na chodbě se mi pověsilo (jo, doslova) na nohu (to větší samozřejmě na druhou)...
...a najednou - obrat.
O 100 procent.
Jsem v nemilosti!
Alespoň teda nějakou dobu po příchodu z práce. Asi jí pomalu dochází, že to bude nejspíš napořád...
To se na mě šklebí děsně nasupený ksichtíček. Dítko má dokonce tendenci přecházet až do fyzického útoku a napadá mě. Pěstičkami (auva auva).
První půlhodina jest kritická. To se skoro bojím... Taky trošku bojuji s touhou toho malého bobka obejmout (jenže to pak dostanu pěstičkou a zašklebí se na mě čert). Zároveň se dozvím, že ji nemám ráda. (Ona to ví přece líp než já!) A když vidím ten zuřivo-groteskně-vyčítavý výraz, snažím se nerozchechtat. (to bych zas dostala pěstičkou a zašklebila by se na mě ještě čertovštěji*).
Pak už to přestává být adrenalinové. Další půlhoďku je na mě nalepena, neinzultuje mě - ale ledově mlčí... no a postupně jest mi odpouštěno, jsem objímána, tulena a hlavně - neponechána samotě napospas (abych náhodou zas někam neodešla - třeba na záchod a podobně)...
Prostě, jeden si nevybere...
I když, přece jen, osobně bych zbaběle volila zpět tu první - nohověsící variantu...
* Jo, mimochodem, když jsem u těch čertů, už mi bylo vysvětleno, v čem se vaří ty duše v kotli.
Prý v polívce. Ale pozor - nudličkové! Jinou nebrat.
Takže ta sůl tam asi fakt bude...
Achjo, tos to dopracovala. No ale pořád lepší pecka pěstí (tříletou), než aby se Ti zakousla vší silou do předloktí... ;o)
OdpovědětVymazatTo máš z toho, že se pořád couráš v práci!
OdpovědětVymazatLuci, to je zvláštní, ale mám pocit, že ta malá Lucinka, co jí mám doma, si myslí totéž... Nejste vy Lucky nějaké spolčené? :-)
OdpovědětVymazat1) Oby, že bys taky byla chvíli v nemilosti?
OdpovědětVymazatPříšery se s tím nepářou, co? :-)
Heh, Nomi, děláš si srandu? V nemilosti jsem pořád... Sice se mi už nevěšej na nohy, většinou, a už ani nekoušou a neboxujou, ale ty jejich škleby a probodávající pohledy, no děs. Občas ale zaslechnu novotvar \"bestmama\"... Koukáš, co? ;o)))
OdpovědětVymazatNo, Oby, se mám ještě na co těšit. Pořád dumám nad tím, jak dlouhý (a zda vůbec) je oddechový čas mezi obdobím vzdoru a pubertou...
OdpovědětVymazatNěco jako \"bestmama\" se tu taky občas mihne - potfory si to umí holt žehlit... :-)
Ale teď to doma všechno spí - tak je klid a jsou to zas moje \"zlatíčka\" :-)