středa 25. listopadu 2009

Spadla jsem z lopatky...

aneb „Tak se to v životě střídá, vzestup - úpadek - bída..." 

 

Není tomu tak dávno, kdy mě to mé dítko vyprovázelo ráno až na chodbu („Néé, mami, nesafírej dveže, já je pak zavžu, aš  tě neufidím.")

Při příchodu z práce jsem měla trošku problém se dostat do bytu, protože mi to malé vyběhlo vstříc a už na chodbě se mi pověsilo (jo, doslova) na nohu (to větší samozřejmě na druhou)...

    

...a najednou - obrat.

O 100 procent.

Jsem v nemilosti!

Alespoň teda nějakou dobu po příchodu z práce. Asi jí pomalu dochází, že to bude  nejspíš napořád...

   

To se na mě šklebí děsně nasupený ksichtíček. Dítko má dokonce tendenci přecházet až do fyzického útoku a napadá mě. Pěstičkami (auva auva).

První půlhodina jest kritická. To se skoro bojím... Taky trošku bojuji s touhou toho malého bobka obejmout (jenže to pak dostanu pěstičkou a zašklebí se na mě čert). Zároveň se dozvím, že ji nemám ráda. (Ona to ví přece líp než já!) A když vidím ten zuřivo-groteskně-vyčítavý výraz, snažím se nerozchechtat. (to bych zas dostala pěstičkou a zašklebila by se na mě ještě čertovštěji*).

Pak už to přestává být adrenalinové. Další půlhoďku je na mě nalepena, neinzultuje mě - ale ledově mlčí... no a postupně jest mi odpouštěno, jsem objímána, tulena a hlavně - neponechána samotě napospas (abych náhodou zas někam neodešla - třeba na záchod a podobně)...

   

   

Prostě, jeden si nevybere...

  

I když, přece jen, osobně bych zbaběle volila zpět tu první - nohověsící variantu...

  

  

  

* Jo, mimochodem, když jsem u těch čertů, už mi bylo vysvětleno, v čem se vaří ty duše v kotli.

Prý v polívce. Ale pozor - nudličkové! Jinou nebrat.

Takže ta sůl tam asi fakt bude...

  

6 komentářů:

  1. Achjo, tos to dopracovala. No ale pořád lepší pecka pěstí (tříletou), než aby se Ti zakousla vší silou do předloktí... ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. To máš z toho, že se pořád couráš v práci!

    OdpovědětVymazat
  3. Luci, to je zvláštní, ale mám pocit, že ta malá Lucinka, co jí mám doma, si myslí totéž... Nejste vy Lucky nějaké spolčené? :-)

    OdpovědětVymazat
  4. 1) Oby, že bys taky byla chvíli v nemilosti?
    Příšery se s tím nepářou, co? :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Heh, Nomi, děláš si srandu? V nemilosti jsem pořád... Sice se mi už nevěšej na nohy, většinou, a už ani nekoušou a neboxujou, ale ty jejich škleby a probodávající pohledy, no děs. Občas ale zaslechnu novotvar \"bestmama\"... Koukáš, co? ;o)))

    OdpovědětVymazat
  6. No, Oby, se mám ještě na co těšit. Pořád dumám nad tím, jak dlouhý (a zda vůbec) je oddechový čas mezi obdobím vzdoru a pubertou...


    Něco jako \"bestmama\" se tu taky občas mihne - potfory si to umí holt žehlit... :-)

    Ale teď to doma všechno spí - tak je klid a jsou to zas moje \"zlatíčka\" :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.