středa 28. července 2010

Černý přízrak opět nastupuje

Bruslení. Druhý pokus. 

Možná si říkáte, co pořád s tím bruslením otravuji.

Ale zkuste se vcítit do kůže člověka, pro kterého představuje i pouhé odbočení z vedlejší silnice doleva nárůst adrenalinu o zhruba 358,21 %!

Chápete tedy, že někdo takový k maximálnímu navýšení onoho hormonu nutně nepotřebuje skákat padákem, zdolávat osmitisícovky,  bojovat s aligátorem či vyplňovat daňové přiznání.

  

Bohatě postačí, když má doma muže.

A ten muž pak může otravovat různými nevkusnými návrhy, jako třeba - bruslením.

  

Prostě, nedá s tím pokoj a nedá...

  

-----

Loni jsem už dokonce jednou podlehla, ovšem letos se musím pochválit, že poměrně dlouho odolávám nátlaku, neb počasí mi hraje do noty. Buď je vedro na chcípnutí nebo záplavy. To ani mého chlapáka na brusle ven neláká.

Ale jednoho dne se stane, že počasí přestane přijímat mnou tajně vysílané signály o pomoc a jeví se pro bruslení příhodným. V neděli mě sice ještě v poslední chvíli Buch-deště vyslyší, a když už stojím v předsíni s malou dušičkou navlečena do bruslařského ohozu, sprchne.

Pak udělám zásadní chybu - večer se náhodou zmíním o možnosti končit tento týden v práci dřív. A můj osud je zpečetěn...

„Dnes to nevyšlo, tak půjdeme v úterý." vyřkne nade mnou drahá polovička nekompromisní ortel.

   

---

Je úterý,  hlídání klaplo, z mraků nekáplo, slunce nežhne - prostě vše je proti mě...

Tak jo, zhluboka nadechnout a hurá na to.

  

První postavení se na kolečka provází překvapivě naprosto shodná věta jako loni. Kurnik, furt to jezdí i samo od sebe...

Ovšem letos je k nácviku zvoleno místo sice víc zalidněné, leč k začátečníkovi podstatně šetrnější -  olavičkované. Taková lavičková dráha působí docela sympaticky. I když, zdolat těch prvních dvacet metrů od jedné k druhé zdá se nekonečných...

„Co tu proboha dělám?! Že jsem na to zas vlezla! Končím!!!" povzbuzuji se při naprosto neřízeném, leč o to strnulejším počátečním popojíždění.

Lavička. Uff. „Sakryš, to je fuška. To mám snad v noze křeč, ne? Prý pořádně stáhnout! Pche, krevní oběh by přece kolovat mohl... „ konstruktivně si při pauze přemýšlím.

Tak jo, ještě teda k té druhé, ale pak už ani omylem. Hm, sedí na ní bezdomovec, tak musím vydržet ke třetí. I když hrozí reálné riziko odpadnutí chodidel. „Kdo?! Tohle?!! Vymyslel?!!!"...

Lavička. Zouvám se a protahuji vykřečovaná chodidla. Snažím se působit uvolněně a jakoby nenuceně se rozhlížím po osazenstvu okolních laviček. Tamten se tam ale vyvaluje. Sakryš, je mi ale nějaký povědomý...

No, super! Místo aby manžel třeba nějakým falešným poplachem zařídil vylidnění parku (čili splnil můj sen - nemít žádné svědky této úderné akce), práskne náš dnešní záměr svému bráchovi a ten nemá zrovna nic lepšího na práci, než se účastnit mé letošní premiéry...

  

O jednoho radílka víc...  Teoreticky přece vím, že mám mít pokrčená kolena a být spíš v předklonu, ať se padá na chrániče a ne na zadek (né, že bych tam airbagy neměla vcelku dostatečné), ale když to do mě duje jeden zleva, druhý zprava (čili stereo), začínám nervóznět a tuhnu. Tuhnu tak zuřivě, že se blíží další křeč. A naštěstí i...

další lavička.

  

Prostě to shrnu. Mých prvních pět laviček mělo poměrně malé rozestupy... Ale pak se osvědčený loňský styl „koloběžka" nenápadně zvrhával v něco jako bruslení. 

„Docela dobrý, jde to..." si myslím a jedu. Trošku sice řeším dilema, které strany se držet, neb je prý důležité neustále sledovat terén pro případné pády. Vpravo jsou sice ony sympatické lavičky, ovšem i vzrostlé stromy. Ty by k brždění nemusely být nejvhodnější. Hm, střed, samý beton... Rozum mám snad zdravý, jedu podél trávy.

Nerada totiž padám. Tak jako ten chlapeček v herničce, který plačtivě tatínkovi vysvětloval, že nespadl jen on sám, ale celé jeho tělo!

  

Během další jízdy vydržím vynechat asi deset laviček. Na jedenáctou se ovšem vybulím naprosto zničeně jak raněná srna.

Asi při tom mohutném odpočinku matu tělem, neb jeden pejskař mě, zutou do ponožek, nejspíš považuje za zkušeného bruslaře a nenápadně vyzvídá, jaké to na těch bruslích jako je? No, netrefil asi zrovna na nejlepšího agitátora, neb mu zcela pravdomluvně pod dojmem čerstvě prodělaných muk sdělím, že docela hrůza... Pak společně porovnáváme brusle na led a kolečkové a zcela nepřekvapivě ty kolečkové dopadají hůř (pomlouvám je jak to jen jde). Po srdečné rozmluvě, kdy jsem si docela ulevila, mě s přáním hodně štěstí zanechává těm zpropadeným bruslím napospas.

  

Jedu zas. Odrážím se a fakt jedu. Skoro se nebojím říct - bruslím.

Chvilkové sebevědomí si nenechávám ničit ani všemi ostatními, rychlostí větru svištícími, inlajnáři. Naopak se chytře povzbuzuji pohledem na malé obruslené ratolesti podpírané rodiči. Tss, podpírání, to já jezdím sama!

 

Ale sem tam nějakou lavičkou neopovrhnu...

 

Ták, kácím se na tu poslední. Cílovou! Tam ladně provedu chráničový striptýz a...

... a něco vám prozradím: Víte, co je na tom bruslení nejlepší?

Ten úžasně úlevný pocit, když si nazujete zpět své normální boty!

  

Uff, mám to za sebou!!! Vracíme se.

A já se nevěřícně slyším říkat: „Ve čtvrtek bych zas skončila dřív. Půjdeme, ehm,  bruslit?"

  

20 komentářů:

  1. Pochopil jsem to tak, že to dusno a horko je kvůli tobě? Abych ti ty signály nezačaroval.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky napsané, jako ze života, z mého života :-( Naštěstí si moje dcera dovezla kolečkové brusle do města kde studuje - a tím pádem nemám na čem bruslit :-D

    OdpovědětVymazat
  3. [1] JK, čarovat netřeba, už jsem se s tvrdou realitou smířila... :-))

    OdpovědětVymazat
  4. [2] kiwi, tak to máš dobře zařízené :-)

    No, nějaké nenápadné pokusy se mi do těch bruslí narvat dcerka už provádí, ale na jednoznačné zcizení si budu muset přece jen ještě pár let počat... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. já bych naopak bruslila až bych brečela, jenže.. (tak aspon potají za barákem skládám uhlí) :-)

    OdpovědětVymazat
  6. [5] No, přítelko, nezbyde Ti, než to chvilku vydržet a pak vyjíždět s kočárem na bruslích. Včera jsem tam pár takových maminek viděla - osobně se mi to docela dost líbí (když teda nemají můj bruslařský styl, ten by byl pro mimi poměrně dost nebezpečný...)

    OdpovědětVymazat
  7. ;-) myslíš, že ve čtvrtek to bude méně bolestivé?
    určitě ano, trénink dělá mistra :o)

    OdpovědětVymazat
  8. Jééé nomi, popisuješ to tak úžasně, že bych se hned přidala. Držím na zítra palečky.:o))

    OdpovědětVymazat
  9. Hmm... Víš jak jsem si zlomila v září tu ruku? Loni v září? Jak ji ještě nemám v pořádku a čeká mě operace? Tak to mám z inlajnů... To kdybys přišla k rozumu a potřebovala protiargument... ;-)

    Maník na sádrovně ve Vojenský mi říkal, že jim přes sezónu přivezou v průměru tak 4 denně jenom z bruslí, a kolikrát i mnohem horší úrazy...

    OdpovědětVymazat
  10. [7] No, Gombo, méně bolestivé? Kéž by!!

    Prostě se mi nechce příští rok začínat znova. :-) Ty první momenty jsou fakt brutální :-/

    OdpovědětVymazat
  11. [8] Marťo, dík za palcodržení, to se vždycky hodí :-))

    A jak se daří tomu Tvému kamarádovi, jak měl ten škaredý pád. Už je to v pořádku?

    OdpovědětVymazat
  12. [9] Cirrat, věř, že zrovna ten Tvůj článek a pár komentu v jednom článku u Marti (kom. 8) mě strašily celou dobu...
    Jo, je to prostě adrenalinový sport, ať si říká kdo chce - co chce... :-/ Na jedné straně je to vážně příjemné, jak je člověk lehce zkrotí - ale holt \"sportem k trvalé invaliditě\" není rčení bez důvodu...

    Držím palce na tu operaci!

    OdpovědětVymazat
  13. na kolobuty, napred Ostravak, a ted uz i Ty! A to mam nechat jen tak? Ted mi harasi v hlave brouk, zda si mam koupit na stary kolena koleckove brusle! Vsak to urcite bude podobne jak na tech lednich a mam dve decka, tak me prinejhorsim muzou podepirat, no ne? ;o)))

    Nechcu strasit, ale tady zaclo prset, toz kdovi, zda se destiva fronta neprotlaci i k vam. To byste zejtra meli po lavickovem slalomu. ;o)

    OdpovědětVymazat
  14. [13] No, Oby, dyť jsem na Ostravaka včera v tom Komeňaku vzpomínala. A pak jsem si večer v tom jeho článku připomněla i to, že jezdil jak muj chlop na těch bruslích nejprve doma... :-))

    Nenech brouka harašit, já bych si je dobrovolně ani moc nekupovala. V tom fofru nic nevyfotíš a nepokocháš se krásami okolí... :-)

    U nás prší dnes celý den, tak jsem se toho strašení ani moc nelekla :-))

    OdpovědětVymazat
  15. nominku, my máme k cyklostezce cca kilometrový prudký kopec dolu.. dovedeš si to představit? brusle, kočár, vyděšený oči :-D (když jsem chodila běhat, jezdila jsem tam autem, protože po těch pár kilometrech jsem nebyla schopná doplazit se domů :-)) )

    OdpovědětVymazat
  16. [15] No, pokud by šel kočár do toho kopce ve finiši vytlačit - tak si dáš brusle pod kočár a na cyklostezce jen přezuješ :-))

    OdpovědětVymazat
  17. nominku to je právě to, já nejsem pomalu schopná to vysupět sama :-)) plíce bych tam nechala, jediný co mě občas donutí je, že dole točeji malinovku :-))

    OdpovědětVymazat
  18. [17] OK, přítelko, tak já už Tě k tomu pořád nutit nebudu... :-)

    Malinovku? Takovou tu klasickou červenou limonádu? Tu už jsem teda hooodně dlouho neměla... :-)

    OdpovědětVymazat
  19. přesně tu klasickou červenou od Zonu :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Jé, jako malí jsme se jich něco napili... (obrovský nostalgický smajlík)

    Ani nevím, jestli u nás byla od Zonu - ale to je nepodstatné... Docela Tvůj turistický výkon za sodovkou chápu :-))

    Mimochodem, i ta žlutá nebyla špatná... :-)

    OdpovědětVymazat