čtvrtek 29. července 2010

Středa -

násilí třeba...

... si sice muž nejspíš nemyslel, ale o to šikovněji přivřel dcerce prsty ve dveřích auta - a aniž by si toho všiml  ?! (nechápu - to musel být řev, jak pět lvů v říji) od něj dokonce prý odcházel. Celý den pak zdrceně líčil, jak to zjistil až po minutě...

No, byla jsem z toho v práci na kolaps. Trochu mě uklidnilo, že v telefonu už  giga řev nefiguroval ani z povzdálí a nebylo třeba prsty rovnat, sádrovat či rovnou sbírat ze země...

 

Ale stejně. Chuďátko Lucka. To jsem jí to spískala. Aby se netrápila ve školce, když je nachlazená, tak jí domluvím azyl u babičky - a díky tomu se jí stane takový úraz.

Naštěstí babička asi po hodině volala, že už je to lepší a při odpoledním vyzvedávání jsem byla sice hned u dveří vyznamenána pohledem na bebínko, ale jinak už o něm skoro nevěděla...

 

Pak si tak večer všichni vykládáme, co se dnes dělo...

Dcera několikrát probere tu svou dnešní tragédii, manžel tlumí pocit viny vzpomínáním na své prstové úrazy během dětství (kupodivu nepřímo zaviněné taky tatínkem), Tomík přidá k lepšímu pár momentů z cesty domů: „Mami, řekni, jak nám do cesty málem skočila ta babka. A jak jsme viděli ty hasiče, sanitku a policajty.", hm, a já dumám, s jakou špetkou bych taky přispěla do mlýna.

No jo, vlastně, už vím: „Jsem dneska málem přejela vozíčkáře. Byl hned na kraji zatáčky ke školce, jak jsou ty popelnice - vůbec nebyl vidět. Naštěstí jsem najížděla větším obloukem a pomalu. A pak ... pak mi hned během chvilky skočil pod auto pes. Jen jsem ho viděla přiběhnout k chodníku a najednou hup - vrhnul se mi přímo pod kola. Zabrzdila jsem pár centimetrů od něj - aspoň jsem doufala. Raději jsem vylezla z auta a podívala jsem se ... a on už byl v pohodě o kus dál - u toho vozíčkáře.  Jsem je málem sejmula oba..." rekapituluji svá dnešní řidičská traumata...

 

A muž úlevně vydechne - „No, a TY mi něco vyčítej!" ...

 

  

Hm, tak to vypadá, že čestnou funkci středečního drsňáka jsem nakonec převzala já...

 

13 komentářů:

  1. Neco mi povidej o drsnakovi. Ja si dnes opet hrala na hrobnika. Dva mesice po kralikovi nam umrel kocour.
    O podrobnostech pomlcim, oni tu lidi casto pri cteni neco pojidaji...

    No, a vy davejte podruhe pozor na prstiky, babky, vozickare i psy. ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. :-)) tatínek mi taky jednou způsobil takový trauma, ruku jsem měla modrou ještě dva tejdny :-)

    OdpovědětVymazat
  3. se občas přihodí každému. Ty jsi ho měla včera, třeba teď budeš mít od smůly dlouho pokoj. Lucce přeji aby to bylo bez následků. Jak nepříjemné je přibouchnutí ruky dveřmi auta jsem poznal před léty a mohl jsem si za to sám.

    OdpovědětVymazat
  4. Prsty ve dveřích auta mělo snad každé dítě - dodneška na to svádím své ploché nehty:-D

    OdpovědětVymazat
  5. [2] Diky za odkaz, Henry. Chystam se na ty dva koumaky od te doby, cos poslal odkaz mi, ale porad to nejak nevychazi. A muj odkaz mezitim zmizel v propadlisti dejin. Tak jsem se ted koukla dobrovolne nucene aspon na kousek. ;o)))

    OdpovědětVymazat
  6. [1] Oby, no víš jak je to pořekadlo \"středa, je ho tam třeba...\" - tak jsem si ho jen drobně upravila. Ono se to všechno týkalo včerejška - středy :-)

    Teda, funkci hrobníka Ti absolutně vůbec ani trošičku nezávidím! :-/ Tak ať máš od ní nadlouho pokoj!!!

    OdpovědětVymazat
  7. [2] Henry, no jo, okýnka. A co teprv ta dnešní rychlo vysouvací na elektřinu :-))

    Ale musím říct, že jsem se u odkazu dost pobavila při srovnávání s autohoničkami v dnešních filmech :-) Takový malý výlet do minulosti... Dík :-)

    OdpovědětVymazat
  8. [3] Chi, přítelko, takže tato specializace tatínků se opět potvrdila... :-)

    Ale teda nezávidím, muselo to bolet jak ďas... :-/

    OdpovědětVymazat
  9. [4] Jo, Jirko, ještě jak si za to člověk může sám - to ani nemůže nikomu pořádně od plic vynadat... :-)

    Mi se to zatím nepodařilo, specializuji se spíš na dveře pokojové, ale byla jsem tomu párkrát svědkem a musí to být fakt dost brutálné...

    OdpovědětVymazat
  10. [5] squire - taky tomu pomáhal tatínek? :-))

    OdpovědětVymazat
  11. nomi, samozřejmě, že tatínek.

    OdpovědětVymazat