pátek 17. září 2010

Loutková divadla – to jsem to dopadla

aneb Opět trocha kultury 

Někdo vymetá hospody, jiný kina, další třeba rockové koncerty (že, jarmilko) - a já? Tvrdě šlapu za kulturou. Vymetám divadla.

Pravda, povětšinou spíš ta loutková... Ale i to se počítá!

  

Zrovna jedno mě nedávno opravdu nadchlo. A musím podotknout, že nejenom mě. I děti. To je samozřejmě co říct, neb děti, to je už vyšší kategorie náročného diváka.

Náhodou jsem na zmínku o posledním venkovním letošním představení narazila na netu. Náhodou si ji zapsala do kalendáře. Náhodou jsem se vyhecovala  a po práci i s dětmi se tam dovlekla (no, bez dětí by to asi bylo trochu divné).

  

Vážně jsem nelitovala! Dlouho jsem se tak dobře nezasmála a nepobavila.

Úžasná hravost, originální pojetí, vtip, schopnost vtáhnout do děje i ty nejmenší diváky... Efektní úspornost v rekvizitách (čili stoprocentní využití starého pekáče, pařáku apod.). Možnost postříkat slanou vodou jednoho z herců (některé děti, rodiče diskriminačně nevybírali)...

  

Koho to tady tak mohutně propaguji? Pokud v nabídce dětských představení narazíte na divadlo Mimotaurus, určitě je nepropásněte.

My s dětmi měli to štěstí a mohli jsme se účastnit jejich pohádky Dloušiby, která vážně neměla chybu!

  

---

Musím říct, že vůbec taková drobná divadélka, která provozují herci pro věc zapálení, mívají nápadité a vtipné provedení.

Před čtyřmi lety, ještě s Luckou v břiše, se mi i Tomíkovi ohromně líbilo venkovní představení jednoho amatérského souboru na zámku v Hradci nad Moravicí - O perníkové chaloupce. Ač si podrobnosti již nepamatuji (a bohužel ani název toho souboru), příjemný dojem přetrvává i nadále. A jejich pojetí klasické pohádky se mi líbilo zdaleka nejvíc, ač teda u krvelačných dětí je oblíbenější ta brutálnější verze se  zlou macechou, která chce nechat přivdané ratolesti zahynout v lese, než s hodnou maminkou, co pošle děti pro borůvky na koláč.  (Ano, i veverky tehdy v tom jejich zpracování hrály podstatnou roli.)  Škoda, že další roky se tam už nabídka loutkových představení neobjevila...

Do třetice: skvělé divadlo pro děti - hra O zvědavém slůněti. Určitě doporučuji! Navíc přidám dobrou radu - nesedejte si až vzadu. Když si sednete do první řady, možná vás i slůně trochu (jen malilinko) ošplíchne vodou - pro potomky doteď nezapomenutelný zážitek.  

  

Oproti tomu, co mě třeba nejen nenadchlo,  ale přímo zklamalo - to bylo divadlo Spejbla a Hurvínka. Nevím, nějak to nemělo tu úroveň, co kdysi. Přišlo mi to spíš dost ubohé... Jediné pozitivum byl na tom fakt, že s představením přijeli oni do Ostravy a neplahočili jsme se kvůli nim my do Prahy (jak jsem měla kdysi v plánu).

  

No, za týden nás čeká Káťa a Škubánek, tak jsem docela zvědavá, zda se to mi, ehm dětem, bude líbit.

8 komentářů:

  1. U nás \"v zapadákově\" nemáme loutkový divadlo vůbec. Můj chlap občas jde se Silvou na \"živý\" divadelní představení do takovýho jakoby kulturáku, co je tu ve vedlejší ulici. Minule byli zrovna před jejíma narozkama na jakýmsi \"improv\" a byla z toho moc nadšená, že to bylo srandovní, i když se vrátili skorem o půlnoci.
    Tak, ať se Ti, ehm, vlastně dětem \"Škubánek\" moc líbí! ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. To už je let, co jsem naposledy byl v loutkovém divadle - a přiznám se, že se mi po něm ani nestýská.

    OdpovědětVymazat
  3. hodně dávno jsem poctil svou návštěvou loutkové představení - i když v politice vidím loutek dost; ti nedosahují ovšem ten správný umělecký \"level\". asi už pořádné loutkové divadlo nenavštívím...:-(

    OdpovědětVymazat
  4. [1] Vidíš Oby, kdybys neutíkala z Ostravy, mohlas´ mít loutkové divadlo pod nosem :-)) Ale ta divadla, co mě fakt mile překvapila, nebyla zdejší... Třeba k vám taky nějaké dojede :-)

    Taková improvizačka mohla být super, věřím. To mě taky baví. I třeba když někteří herci umí dobře zareagovat třeba na přebrept nebo výpadek, to je bezvadné oživení :-))

    OdpovědětVymazat
  5. [2] Jirko, děkuji. Pevně doufám, že bude. Osobně taky loutkové divadlo nepreferuji, o to víc jsem pak mile překvapena :-))

    OdpovědětVymazat
  6. [3] Hastone, bohužel máš pravdu, v politice je takových loutek víc než dost. Akorát nad nimi člověk nehýká srdečným smíchem, spíš roní vzteklé slzy... :-/

    OdpovědětVymazat
  7. Pamatuju si kouzlo loutkového divadla z časů u babičky, kde divadlo bylo - a jak rád jsem i hrával! Hrát pro děti musí být hrozně těžké - můj bývalý spolužák a jeho manželka pracují v místní Polárce (dělá pro ni občas i ten dramatik, jenž seděl vedle mne, když řval Tyrannosaurus...) a grafiku jim dělá skvělá Katka Wewiorová, která dělala \"Z\".
    http://www.divadlopolarka.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. [7] Henry, doma loutkové taky máme, ale neuchytlo se. Ale ono to vtažení dětí do hry není v tom, že by vodili loutky (ony to ani nebyly přímo ty vodící), ale aby pomohly krmit Širokého, hledat princeznu apod... Ještě teď se nad tím zpětně usmívám :-))

    Musím říct, že dle odkazu to divadlo Polárka vypadá dobře! Kdyby náhodou měli někdy cestu do Ostravy, určitě mi dej vědět! (klidně i s dospěláckým představením, na loutkovém urputně netrvám) :-))

    OdpovědětVymazat