čtvrtek 16. září 2010

Podívejme se pravdě do očí

Spokojený prvňák? Cha! 

Nakonec nás  to taky neminulo - den D. Vyděšené děti a neméně vyděšení rodičové. První školní den.

Zvládnut téměř na jedničku.

K té hvězdičce navíc chyběla malá kapka. Trošku člověka rozladí, když místo oslavy naplánuje dětem koupání, dorazí do dvacet kiláků vzdáleného aquaparku a minutu poté, kdy do parkovacího  parkovacího automatu nacpe své zásoby kovových mincí, zjistí, že od prvního září je krytý bazén pro veřejnost uzavřen. No, i to počasí se prvního září nemuselo tvářit, jakoby začal prosinec. Ale to vše jsou detaily. To podstatné vyšlo výborně!

Škola vzata na milost a vyučující v podstatě taky! (Hurá)

  

---

Známe ho. Své dítě. Nechtíce trápit jak prcka, tak jeho budoucí kantorku, dali jsme si s výběrem školy poměrně dost práce. Třicet dětí ve třídě a Tomík - to by asi moc učitelek neustálo.

Štěstí se usmálo jak na syna, tak na chuděry kantorky sídlištních škol. Existují totiž i menší vzdělávací zařízení s menším počtem dětí ve třídě.

Sice se trošku připlácí, ale co by člověk pro spokojenost dítěte (potažmo i sebe a okolních členů rodiny) neudělal, že?

Takže ten náš synek se dostal do třídy, kde je počet dětí rovných osm.

Osm kluků.

A učitel.

Chlapská třída. Holky přípustné jen jako dojetím slzící maminky v rolích diváků během prvního dne. Ani suplující učitelky pak nemají šanci mužskou jednotu rozbít. „Jaká byla ta paní učitelka, co jste ji dnes měli?" táže se rodička zvědavě. „Hm, ženská.", odvětí po dvoutýdenním členství v chlapském kolektivu syn s neskrývaným despektem.

Po vyplašeném kuřeti, které první den školy tak tak vědělo, jak se zhruba jmenuje (zdaleka nebyl sám, někteří málem ani to jméno nervozitou nedali), ani stopa.

  

---

První týden:

„Jak bylo Tomi ve škole?"

„Dobře."

Žuch, kámen se svalí ze srdce vyděšené matky.

  

Druhý týden:

„Jak bylo Tomi ve škole?"

„Dobře."

Matka propadá iluzi, že svět je růžový.

  

Třetí týden:

Prozření.

Než se stihne matka zeptat, jak bylo ve škole, vztekle se zmítající prvňák kvílí: „Kdyyy uuuuž buuuudeeee ten páááteeeeek....?!!!"

Pochopil. Konec srandy. Odteď už denně...

Ale, má plán: „Tak mi napiš omluvenku, že zůstanu doma!".  Matka nespolupracuje a geniální nápad zákeřně hatí.  

Školák se nevzdává: „Podej mi kapesník, chrchly chrchly." Nasadí výraz umírající laně a  vytahuje z rukávu záložní plán B - „Myslím, že jsem nemocný. Půjdeme zítra k paní doktorce a ta nám napíše omluvenku...". Matka se stává specialistkou na sabotáže a likviduje i tuhle únikovou cestu.

Je třeba na to jít tvrdě a nasadit kalibr největšího odporu: „A stejně tam nepůjdu!" výhrůžně...

Matka zkontroluje nastavený budík, je klidná. Život se vrátil k normálu...

10 komentářů:

  1. nejvíc vyděšení možná byli ti učitelé. Sice mají na \"to\" školu, ale představa, že jsem najednou zničehonic zavřená v jakýmsi kumbálu s bandou cizích děcek, které mám dokonce něco naučit, ve mně vyvolává pocit úzkosti. ;o)
    Neboj, to bude dobrý. Tomík testuje teritorium v nových podmínkách. Držím palce! ;o)))

    OdpovědětVymazat
  2. [1] No jo, Oby, jenže oni už jsou na to teoreticky zvyklí - kdežto pro nás to bylo poprvé :-))

    Ale upřímně jim nezávidím a smekám před nimi, já bych na to nervy neměla. Mi bohatě stačí ta rána - vůbec do těch institucí ty ratolesti dostrkat...

    OdpovědětVymazat
  3. Pardon - Marie Terezie. Ta nařídila povinnou školní docházku a od těch dob to takhle dopadá. - Kdyby nás za mých školních let bylo ve třídě jen 8, tak by tu třídu zrušili a rozstrkali by nás do jiných tříd.

    OdpovědětVymazat
  4. Jeee vy tam u vas mate super skoly!!!
    Osm deti se v klidu zvladnout da.Ja si pamatuju,ze nas bylo v prvni tride 34.Chudak ucitelka!
    :)

    OdpovědětVymazat
  5. [3] Chi, Mafie Terezie, to je dobré :-))

    Jirko, když byl v první třídě můj taťka, tak jich bylo 56... Já měla štěstí na menší školu, nás bylo okolo 18, ale běžně bývá těch třicet :-/

    OdpovědětVymazat
  6. [4] Cheo, ono jich tu moc není, já osobně vím v Ostravě jen o té jedné a fakt jsme měli štěstí, že letos otevírali ty první třídy dvě a tím pádem vzali i Tomíka. Je to soukromá škola - doplácíme, dovážíme - ale věřím, že pohodový start školy je hodně důležitý...

    OdpovědětVymazat
  7. Já vlastně ubdivuji ty vyučující, já si pletu i jména svých dětí, a co s celou třídou. :-)) Ale váše zahájení školní docházky vypadá optimálně. :-)) Držíme palce.

    OdpovědětVymazat
  8. [7] Evi, to mi vykládej... A to mám taky jen dva kousky... Na veřejnosti je to občas lehký trapas - naštěstí vícedětných lidí existuje přece jen určité významné procento a někteří to taky chápou :-))

    Díky, jen abychom nepřepálili ten začátek... :-)

    OdpovědětVymazat
  9. No jasně, normálka přece;-)

    OdpovědětVymazat