Nenasytná

Miluji jej a nemůžu se jej momentálně nabažit!

aneb

O vášnivém setkání s dlouholetou životní láskou

Tanec

Jen tak - pro radost
 

V dětství za totáče se mi bohužel do žádného tanečního kroužku chodit nepoštěstilo, a když se po převratu začaly objevovat placené kurzy, nebyly na ně finance.
Alespoň taneční jsem si prubla několikrát, včetně pokročilých a na čas kolem sebe měla i taneční partu. Moc příjemné období. 

Během mateřské jsem si pak sporadicky odskakovala do tanců břišních a pár let po nástupu do práce jsem na čas propadla divokým rytmům zumby. Natrefila jsem na úžasnou lektorku, kdy jednotlivé lekce nebyly cvičením, ale prostě skvělou dámskou jízdou plnou neskutečného množství energie. Tohle jsem si fakt užívala, dokud se lektorka neodstěhovala. 

A nastal problém - nedařilo se mi najít aspoň částečně odpovídající náhradu, většina jiných lekcí zumby mě, ve srovnání s těmi jejími, nebavila. K tomu nějaké problémy se zády, vyvrknutý kotník apod., i na čas jsem se uchýlila k cvičení méně dynamickému, pilates.

Nicméně ta potlačená láska k tanci ve mě stále dřímala, tak jsem před pár lety začala navštěvovat aspoň různé hodiny Latino-ladies. Žádná z nich neměla sice ten správný drajv, ale aspoň jsem se mohla koordinovaněji vlnit v rytmu hudby. 

 

I nastal čas tanečních, tentokrát dcery. (Ty synovy během covidových omezení prošuměly, k jeho nemalé radosti, téměř bez povšimnutí.) Mohutně jsem je tentokrát prožívala aspoň s ní a na obou kolonách jen tiše záviděla, jak má ještě celý ten taneční život před sebou. Když jsem se nedopatřením připletla na ples plný náctiletých, a přesto si tam trsání (byť jen sama se sebou) neskutečně užila, došlo mi, že ještě prostě nemůžu hodit flintu do žita.   

Ples puberťáků

Hned druhý den se mi povedlo objevit kurz Latino-fit Kuby Mazůcha a vlítla do tance zas s o kus větším drajvem. Kuba vážně umí předat obří dávku energie a dobře jsem se u něj roztancovala. 

Nicméně, dcera v té době absolvovala taneční pro pokročilé - a ten drobný červíček závisti prostě hlodal a hlodal, až jsem po víc než ročním váhání a zvažování do toho práskla.
Taneční lekce Pro-Am. Profesionál a amatér. Všechny předchozí kurzy Latino-ladies mi přišly nuda i v pokročilém vydání, tak jsem přeskočila začátečníky a napálila to naprudko rovnou doprostřed kurzu pro středně pokročilé. 
Pár minut před první lekcí jsem si nevěřícně říkala: "Co tady, probůh, dělám?" Ruce jsem měla nervozitou jak led a nebýt hrůzou ztuhlých končetin, nejspíš bych se sebrala a utekla. A pak to vypuklo. Totální fičák. Dlouhé sestavy plné různých tanečních prvků. Děsivé. Dokonalé. Bomba! 

Vůbec netuším, jak jsem se tou první hodinou promotala, pravděpodobně bych si v tu chvíli ani nevzpomněla na vlastní jméno, ale jedno jsem věděla jistě. 

Tohle chci!

  
Taneční fičák 

Ano, Pandořina skříňka byla holt otevřena a na povrch se prodrala dlouho potlačovaná vášeň. A já teď mám, jako každý pořádný závislák, opravdu seriózní problém.

Prostě, představte si někoho, kdo miluje jídlo a po velice dlouhém nedobrovolném půstu otevře dveře až po okraj dobrotami naplněné ledničky, sedne si před ní a začne se cpát. Cpát. A cpát... 
Celá já. Jen tou ledničkou jsou aktuálně probíhající taneční kurzy a příležitosti. 

Jasně, dokoupila jsem si hned celý ten Pro-Am kurz latiny, pak další, a ano, i ten navazující. 

K tomu jsem začala chodit na tance karibské - bachatu a salsu. Ty mě aktuálně baví snad ještě víc, ať už v páru nebo samostatně.

Jakmile se mi uvolní časový prostor, chci si zopáknout i tance standardní. Ale to nevím, kdy nastane, protože k latině a karibiku ještě potřebuji chodit dobíjet baterky i k tomu Kubovi. 

A největší časově-koordinační problém by mohl vzniknout, kdyby se mi povedlo sehnat tanečníka na tance ve stylu swing, charleston apod. 

Fakt, že jsem v létě objevila i zumbu, která mě po letech celkem bavila, se vlastně snažím potlačit.

Jsem přece rozumná, ne? Vím, že nemůžu mít všechno. Proto, jak jste si jistě všimli, jsem se v závěru uvědoměle nezmínila o tanci břišním. Jo, a vlastně mě moc nebaví tance empírové. 

Ale na nějakou tu hodinu irského hopsání - tam si asi odskočím taky. 

Takže to shrnu. 

Mám problém. Ale příjemný! :-)

-----

Dva základní postřehy:

- výhody tance

        - připadám si při něm tak o dvacet let mladší

- nevýhody tance 

        - připadám si při něm tak o dvacet let mladší (a tělo má občas jiný názor)

-----

Na závěr jsem se spontánně rozhodla přihodit nějaké taneční video z YouTube - a pohrávala si s představou  peprnější salsy, ovšem žádná choreografie mě momentálně až natolik nezaujala. 

Nakonec, i vzhledem ke svátečnější atmosféře, se mi při brouzdání po netu  zalíbila tato cha-cha na píseň Sway:

Ale co se budu držet při zemi, když už jsem se na tom Youtubku teď sekla. :) 

Ta decentnější cha-cha sedí spíš k Vánocům, pro nadcházející silvestrovskou náladu se mi hodí víc třeba tento hravý twistový remix:

---

A co vy, milí čtenáři? Tančíte rádi?

Pokud ano - jaký tanec je váš oblíbený?