O pivu to fakt nebude

Pokračování řetězovky

Napiš 11 zajímavostí o sobě – tak znělo zadání. Hm, tak nejdřív se mi zdálo, že nemám co napsat. Pak jsem se zas pro změnu rozepsala tak, že nastal čas redukce. Takže, co jsem asi tak na sebe za ty roky ještě nepráskla? Třeba:

 

Líbí se mi, když se lidi neberou příliš vážně a když si, jen proto, že jsou dospělí, nepřestanou hrát, ať už se slůvky, s fotoaparátem, kartami, doplňky v oblékání, či čímkoli dalším v jakékoli oblasti. (fanatické celodenní vysedávání u PC her ale fakt na mysli nemám)

 

Naopak, nemám ráda politiku ani politiky. Bez rozdílu. V tomto směru bych nenašla oblíbence či uznávanou autoritu, leč rovnou přiznávám, že se ani v dané oblasti hledat nesnažím. Časem se dá mrhat i jinak.

 

Děsí mě fanatismus a tupý dav. Mám mnohem raději, když lidé umí používat vlastní hlavu.

 

Nemůžu sledovat filmy s válečnou tematikou, totéž se týká i čtení knih o válce. Obecně, před filmem s násilím raději sáhnu po komedii nebo nějakém hlavu-mazajícím snímku. (Ano, Deník BJ je na seznamu)

 

Nesleduji seriály (ani na Hercule Poirota a Vraždy v Midsomeru se nedá koukat nekonečně). Zato nepohrdnu sitcomy. Líbí se mi, že se člověk pobaví, zasměje a zároveň u toho nepromrhá celý večer. Nejraději mám anglické, nicméně není to podmínkou. 

 

Ač je sprchování rychlejší, úspornější k životnímu prostředí a šetrnější k tělu, nedokážu si občas odpustit vanovou koupel. Miluji ten slastný pocit s husí kůži po celém těle, když se ponořím do předem napuštěné horké vody.

 

Jsem spíš kalhotová, ale v létě nosím hlavně šaty a sukně, nejraději červené. Od mala nenosím čepice (ani v mrazech), zato bez šátku či šály kolem krku trpím zhruba od září do dubna pocitem, že přinejmenším zmrznu.

 

Kdybych měla domek se zahradou, první věcí, kterou bych si do zahrady pořídila, by byla houpačka. Houpání mám moc ráda, jen v životě by se mi docela hodilo nejen chvilkové ustálení sev rovnováze.

 

Mám velmi nízkou potřebu adrenalinu, jízda na lyžích, kolečkových bruslích a na kole z kopce je už daleko za limitem. Zato velmi ráda tančím, byť zrovna nemám s kým-kde, kdy a v čem. V tanečních jsem měla obzvlášť ráda paso doble, posledních pár let mě dost láká zkusit flamenco.

 

Přesto, že do šatů z tanečních se už nevejdu, jsem momentálně sama se sebou spokojena. Loni jsem dala dolů stanovená kila a cítím se dobře. Byť anorektická modelka ze mě již nebude (né, že by někdy byla).

 

Pořád ještě, ač jsem se zde celkem zabydlela, částečně teskním po Bloguje.cz. A velmi si cením tamějších blogerů, kteří vytrvali a píší dál. Občas se skrze oblíbené blogy proklikávám přes různé odkazy dál a dál, a když nově objevím někoho „ztraceného“, potěší mě to.

 

--------------------

 

Část poslední - otázky – hm, nemusím být ve všem úplně za každou cenu originální a rovnou si od Kaschiky pár těch, na které se mi dobře odpovídalo, vypůjčím. No jo, několik kousků taky zkusím přidat sama:

1.       Jak jsi se dostal(a) k blogování? (kdy, proč)

2.       Máš nějaké oblíbené rčení, citát, motto? Jaké?

3.       Co Tě v poslední době rozesmálo nebo pobavilo?

4.       Na čem si opravdu, ale opravdu pochutnáš?

5.       Co pro změnu vůbec nejíš?

6.       Co děláš s největším sebezapřením?

7.       Co děláš naopak velmi rád/a?

8.       Co se Ti, ponejvíce, vybaví při vzpomínkách na dětství?

9.       Je něco, co bys chtěl(a) ve svém životě udělat jinak, kdybys měl(a) schopnost vrátit čas?

10.   Doporučíš mi Tvůj oblíbený film pro spravení nálady? (nebo sitcom)

11.   V kolik vstáváš a v kolik se reálně probouzíš?

 

A na závěr podotýkám - řetězovka je fakt dobrovolná :-)