(Ne, tohle není článek o úsporném používání toaleťáku)
Jak se tak pozvolna krátí dny a příroda usíná, mi se naopak nenápadně prodlužuje chuť sednout k noťasu a probouzet zas trochu to datlování.
Pro začátek aspoň několik deníkových poznámek.
---
červenec - srpen
Žiju - šiju. Tak nějak měl znít nápis letního článku, když jsem po několikerém běhu přes obchody s oblečením usoudila, že jinak než vlastní tvorbou to asi nepůjde.
Zajímá vás, kolik spíchnutých supr čupr modelů už mi za tu dobu visí ve skříni?
Nepočítaně!
Takže to shrnu - část času padla na výběr šicího stroje, pak jsem hltala video návody, vybírala látky, hledala kurzy šití, vstřebávala další tuny návodů na šití čehokoli, nakoupila nitě, špendlíky a plno dalších nezbytných propriet a usoudila, že chci-li mít oděvy slušivě vypasované, potřebuji v nich ideálně zipy.
Teoreticky vím úplně přesně, jak to vše zaonačit, ovšem přímo v praxi, pokulhávám jaksi. Slabým místem se mi stává zejména správné nastavení napětí nitě a zbývající část energie padne na trénink ušití skrytého zipu, který se asi při stém pokusu už dá vyhodnotit jako použitelný, nicméně právě v tu chvíli se naplní číše trpělivosti a stroj na čas upadá v nemilost. Jako torzo intenzivní měsíční snahy zůstaly jedny přiměřeně křivé kraťasy na doma, zip poměrně obstojně našitý na pokusném ústřižku a sestehovaná sukně.
No, výsledek vskutku zatím moc počítat nejde. Ale co, ono to nikam neuteče, látka se nekazí.
---
Z videí o šití jsem nějak plynule přešla na kanály věnující se minimalismu a pokusila se vytvořit trochu skromného místa v nezkrotně přeplněném bytě. Navzdory vylifrování několika obřích pytlů s oblečením a mnoha tašek plných knih, nemůžu přiznat viditelný úspěch ani na tomto poli. Jakoby v dimenzi naší domácnosti nějak nefungovaly zákony fyziky a ty zbylé věci ihned záhadně zvětšily objem.
září - říjen
Po přečtení komentářů u článku Marie Veroniky a následně i u Psice jsem propadla neodolatelné touze to vášnivě pomlouvané anglické Fudge ochutnat.
Skoro se zdálo, že dcery školní zájezd do Velké Británie, který se příhodně konal jen několik málo dní posléze, byl pořízen z tohoto mého zištného důvodu. Alespoň z dceřiny reprodukce výprav za onou pochoutkou to tak znělo, neb než ji konečně objevila, nachodila prý desítky tisíc kroků!
Dojem z fudge? Ne, k pomlouvačům se nepřidám, přesto osobně zůstanu věrná polským Krowkám. Fudge mi sice chutnalo, ale stačilo klidně jednou, přišlo mi hodně tučné. Nicméně za otestování jsem byla ráda.
---
Syn se stal studentem VŠ a vzhledem k náročnému oboru chtěl první dva týdny několikrát denně skončit. Nicméně počáteční vyděšení překonal a začal se cítit spokojeně, takže proč nejít v šestém týdnu studia zkusit přijímačky na obor jiný a po bryskním přijetí sedmý studijní týden začít nanovo jako týden první...
No, některé příležitosti se holt neodmítají.
---
Dcera se vrhla do víru tanečních a asi nějaké ty geny po mě podědila, baví ji to hodně. Hlavně teda, zdá se, zabavovat mi velkou část šatů.
Což jsem srdnatě vzala jako výzvu ke koupi nových a udělala si po mnoha letech radost dlouhou společenskou róbou. Držela jsem se hesla, které pronesla v dětství právě ona "odklonitelka svršků", takže teď už mohu říkat i já "Jsem krásná, protože se třpytím". Aspoň na šluskoloně se k tomu jiskřivému záření chystám. Pak bude několik dalších měsíců krásně třpytivý zejména náš byt, koberce zvláště, neb dvoje třpytkové šaty v domě, to bude větší pohroma než povánoční jehličí.
---
Tak jen krátce - žiju.
Jo, a šiju - jen teda jiným způsobem. Mám na to lidi. Momentálně vlastním dvanáct stehů na zádech, ale naštěstí ne přesně v místě poprdy, takže mě nikdo nemůže obvinit, že se po Psici opičím. I když pár dní zotavovací dovolené, abych si taky dopřála tu volnost bez onoho stahovacího kousku oděvu, jsem si vzala, to nepopírám.
---
No, a na závěr se podělím o trochu moudra, které syn vydedukoval během vyprávění studentských zážitků (naštěstí ne jeho vlastních):
"Když nebydlíš v pronájmu s padesátiletou prostitutkou, nebo nešlápneš do kýble s hlavami, tak se vlastně nemáš až tak špatně!"
Nomi, doufam, ze ty stehy na zadech nejsou z niceho prisernyho! A ze po jejich vyndani budes mit jen vysivku na pamatku:)
OdpovědětVymazatS tim strojem jsi mi pripomnela Cicman, ktera si k narozkam strasne prala ten detsky.
Díky, dnes stehy vytaženy a zpráva z biopsie dopadla dobře (vše co by tam nemělo být, tak je s rezervou pryč), tak i když to byl nezhoubný typ (bazaliom), stejně se mi ulevilo :-)
VymazatJen jsem původně byla fakt překvapena, kterak takový nenápadný růžový flíček udělá jizvu jak po boji s tygrem...
-----
Ad stroj, možná výhledově bych ten dětský prodala a koupila spíš nějaký úplně jednoduchý základní, i když u těch dětských je zas dobrá ta ochrana prstů před jehlou.
Nicméně přihodím tipy, až jej za pár let budete měnit za ten běžný - čím jednodušší, tím lepší :-) A za mě - jednoznačně ať má automatický navlékač nitě (za pár let poznáš proč :-) )
To je fajn, že to můžeš pustit z hlavy!
VymazatStroj - no, já to tušila, takže to nebyla žádná velká investice. S tím opravdickým nevím - nemáme na jeho skladování doma úplně místo a já mám prostě v rukodělných praktických činnostech mezery. Leda, že by jednou byla nová generace šicích strojů ve smyslu autonomních aut budoucnosti nebo 3D tiskáren - t.j. já budu ta, co nahraje obrázek, nakliká míry a vloží látku a z druhé strany vyleze dokonale souměrný výrobek:)
Ono to skladování stroje ve výsledku je ten nejmenší problém (taky jsem to ze stejného důvodu roky odkládala), někam ho prostě narveš (kór po motivačních videích o minimalismu a na pár nepostřehnutelných chvil krapet pročištěném bytě). V podstatě i ty nejnutnější propriety někde jdou zastrčit. Ovšem to pracovní místo, na kterém si to vše můžeš pěkně rozložit (a ideálně nechat rozkramařené potřebnou dobu), tak to v běžných bytech fakt chybí, bohužel. A vlastně kus té energie na tu samotnou „tvorbu“ člověku sežere to přemísťování a ukládání bebechů, aspoň mi to tak připadá.
VymazatIdea šicího stroje ala 3D tiskárna – tak ta je geniální! To bych fakt brala!
nomi
Taky to bylo celkem perne vybirani, az jsem si taky delala chute, ze bych snad neco mohla i ja... Ale vysledky byly vselijake, jen ne ty upravne rovne nezacuchane svy, takze stroj odpociva v komore, az dozrajeme:)
OdpovědětVymazatTo věřím, mi připadá, že bych v tu dobu mohla z šicích strojů maturovat :-)
VymazatJj, zacuchané švy mi taky dost pocuchaly nervy. Jsem dva dny zoufale nastavovala všelijaké hodnoty v rozmezí 1 - 6, abych pak úplně náhodou zjistila, že to kolečko jde otočit až na 9. To nastavování napětí nitě mi připadá asi nejzapeklitější.
A pak přišla dcera a jakoby nic si ušila letní tašku s dokonale rovnými! švy... Takže teď se jí do toho nenásilně snažím víc zapojit (zatím neúspěšně), jakože já budu ten "mozek" (po letech jsem pochopila konstrukci střihu na kalhoty, což se sakra počítá) a ona to odpracuje... :-)
Ještě že s tebou nešijou všichni čerti.
OdpovědětVymazatPřiměřeně věku, už jen občas :-)
VymazatTak nevím, když se naše babi dozvěděla, že se snažím být kámoškou se šicím strojem,často říkávala - naše Klára ve dne šije a v noci pára. Výsledek byl žalostný - nezachránil to ani kurz šití. Přeji pohodové dny.
OdpovědětVymazatFukčárinko, díky a nápodobně.
VymazatJj, párání jsem se při tom šití zipu taky naučila docela obstojně. Asi i k tomu šití je třeba se v počátcích "propárat" :-)
O jaký vejšky se jednalo u syna?
OdpovědětVymazatA.P.
Nejdřív všeobecné lékařství, teď zubní.
VymazatLoni tady z anatomie prý vyletělo 60 % studentů, takže se syn učil každý den několik hodin - počátek bych fakt krušný, pak se to utřepalo.
Tak už ty jsi ochutnala fudge! Jsem ráda, že máš tenhle významný životní milník za sebou :-) Tedy hodně třpytu do podzimních dní a ať se synovi na studiích jen a jen daří.
OdpovědětVymazatJj, rozhodně bylo tento přelomový zážitek třeba zaznamenat :-) Fakt jsem se na to fudge těšila a ani mě nijak nezklamalo. Ovšem ve výsledku jsem ráda, že nemusím z těch polských karamelek přesedlávat, bylo by to přece jen na ty nákupy trochu víc z ruky :-)
VymazatDěkuji :)
No, toľko zaujímavostí. So šijacím strojom som mala jednu jedinú neblahú skúsenosť a myslím, že mi na život aj stačí :-D
OdpovědětVymazatSyn je macher, keď sa tak rýchlo preradil do iného oboru a začal opäť odznova.
Nikky, taky to s tím strojem nevidím úplně jako srdeční záležitost, spíš takovou tu nouzi, co člověka donutí housti...
VymazatSyn v pohodě, zas tolik času neztratil, ti o rok a více starší toho museli už oželet víc :-)
Nomi, to je dobře, že tě zase přepadla chuť psát na blog. :-)
OdpovědětVymazatS šicím strojem asi máme podobné zážitky všichni, kdo ho nepoužíváme k obživě. Kdyby jo, to bychom se panečku jinak snažily/i, aby to pěkně jelo. Já ten náš původně koupila, že našiju rodině nějaké povinné proticovidové škrabošky. To byla taky dobrá taškařice. Za jedno měly stroje skoro vyprodané, protože některé lidi napadlo to samé co mě, ale daleko dřív. Taky vhodný materiál na škrabošky byl z větší části prodaný, nebo nepřiměřeně drahý. Koupila jsem jeden ze tří dostupných modelů stroje a dva štůčky materiálu a myslela si, že mám vyhráno. Až doma jsem zjistila, že šití není žádná sranda. Navíc dcera, která asi myslí, že umím úplně všechno, oznámila v práci, že jim ušiju masky. Pustila jsem se do toho a dokonce mi zaplatili, což jsem nečekala. Pak jsem ještě ušila pár masek pro rodinu a zkrátila manželovi několikery kalhoty a taky jsem stroj dala k ledu. Pořád ale ještě doufám, že se k němu vrátím. Tobě přeju to samé. A aby se ti necuchaly nitě a nervy. :-)
Je správné, že jsi svěřila šití na zádech do ruky povolanějších. Desenský si prý různá poranění od dosud nepřevychovaných psů šije sám, ale počítám, že kdyby ho pokousali na zádech, taky by s tím běžel na polikliniku. Tak se drž, ať se místo dobře zahojí.
Synovi přeju mnoho zdaru v novém oboru. :-)
Oby, díky za přání (všechna)
VymazatTak výroba roušek, to byla kapitola sama o sobě :-)
Taky doufám, že se k tomu stroji ještě výhledově vrátím, ale vidím to zas až na denní letní světlo, u toho umělého osvětlení by mě z toho šlak trefil. :-)
No, stehování zad sám sobě by bylo vskutku trochu kostrbaté (i pro tvrďáka Desenského), teda soudě z mých pokusů si to okolí rány aspoň nějak potřít desinfekcí, o cíleném rozetření masti na jizvy ani nemluvě :-)
téda šití, tak to obdivuju, tuhle metu nikdy nepokořím :-) a snad kluk už nebude dál přesedlávat, stejně je dobrej
OdpovědětVymazatNo, přesedlávání, ještě trochu má nějaké roupy a láká ho Praha, ale máme dohodu, že tento studijní rok zkusí dokončit zde :-)
VymazatŠití na stroji – zatím bych to nazvala takovým otrkávacím pokusem, z kterého si zatím spíše lížu rány. Ale nevzdala jsem to definitivně, nabírám dech. :-)
nomi
Jak praví klasik: Patentní navlékač jehel má cenu karibských perel. :-)
OdpovědětVymazatA pravdu dí! Ještě před pár lety bych s tímto citátem sice úplně nesouzněla, o dvě dioptrie později plně podepisuji!
OdpovědětVymazatnomi
Šití není můj šálek kávy, prostě to neumím. Kdysi jsem si koupila i šicí stroj, že se do toho pustím, ale výsledky byly dost zoufalé, brzy jsem s tím skončila. Chyběla i motivace, protože moje mamka i tchyně byly vyučené krejčové, takže šití obstaraly ony. Pobavilo mě synovo moudro, a to hodně 😂 Zdravím 😀
OdpovědětVymazatSynek má se svým citátem pravdu! Ono bude zase dobře :). Šít jsem se naučila jen sukně a poslední vznikla si před 25 lety. Pak jsem si jednou obšila záclony a závěsy do celého bytu a tím moje šicí éra, která se nastartovala díky jednomu vyučovacímu předmětu na střední, úspěšně skončila. Teď jsem se vrhla na výrobu mýdel, svíček a svícnů :D.
OdpovědětVymazat