pondělí 29. března 2010

Bešeňová, zcela nová

aneb Do stejné rzi dvakrát nevstoupíš... 

Před více než osmi lety jsme s mužem na jedné zimní dovolené v Nízkých Tatrách objevili úžasné termální koupaliště. Bešeňovou.

Bazény sice staré, otlučené - nicméně takový detail ono kouzlo okamžiku nemohl narušit.

Zima, mrzne, všude okolo závěje sněhu a vy si venku lebedíte v horké vodě, posloucháte pohodové písničky Elánu, všude je pára - vlastně ohromné množství páry převalující se nad vřídlem, eroticky se vinete ke své drahé polovičce...

  

Velmi příjemné...

Skoro neopakovatelné...

  

-----

Jako rození optimisti nevěříte, že by stejné kouzlo mohli neocenit i malí vetřelci noví rodinní příslušníci.

Kam  na minidovču? Do Bešeňové s nimi!

  

A nestíháte koukat. Stará budova je sice zavřená a ony oprýskané, tajuplným kouzlem oplývající bazény nikde. Místo toho však postaven nádherný nový komplex nejen hotelů, ale i celého termálního koupaliště...

To ovšem moc nevyužijete. Ani né proto, že velká část je v zimě mimo provoz, spíš, že se nedostanete dál než k pozvolnému vstupu do bazénu*. Tam pak trávíte téměř veškerý čas... Taky je mladší ratolest ještě ochotná ochomýtat se okolo schůdků (pozor, neplést z žebříkem, jen schody!).

Vlastně si říkáte, proč jezdit na nějaké obří aquaparky. Stačila by menší díra v zemi, k tomu pár schůdků a o zábavu je postaráno, že...

  

-----

No, ale když už jste se  tam konečně dostala, nelze odolat...

Hlídací štafetu předáte manželovi (né, eroticky vinout se po něm vás příšery opravdu nenechají), tak aspoň zaujmete relaxační polohu na kraji bazénu, jednu nožku si ležérně ohříváte ve vodě, necháte se laskat slunečními paprsky - a že zrovna hraje Elán, na okamžik si nostalgicky zavzpomínáte...

... Z příjemného snění vás vytrhne až moment, kdy vám modrá velryba „načurá" přímo do oka...

Opravdu né každá atmosféra se dá přesně znovu-navodit...

  

-----

Už v průběhu prvního dne se u mladších členů klanu zvyšuje remcání nad koupáním v té horké, rezavé a smradlavé vodě (rozuměj - léčivé) a požadavky na vstup do vnitřní části oplývající bazény s vodou průzračnou (rozuměj - chlorovanou) se neúměrně stupňují a nabývají důraznosti.

Spořiví rodiče statečně odolávají a ten první den vstup do „vnútri" fakt nekupují.

Přijeli jsme hlavně kvůli těm teplým - termálním koupelím, přece!

No, a možná k nechuti jít plavat dovnitř přispěla i „fundovaná" informace od slečny recepční ohledně teploty vody. Osmnáct až dvacet stupňů se nám vzhledem k celorodinnému nachlazení zdálo přece jen trochu málo.

Hm, ale zas, pár lidí tam bylo - vydržel by tam vůbec v takové kose někdo? Informace jsou i od toho, aby se daly ověřit, že? Tak jsme si tedy ověřili, že slečna se sekla v teplotě jen zhruba o polovinu.

 

Touto zvídavostí jsme si ovšem neprozřetelně odstřihli veškeré další aktivity a procházky a mohli se ubytovat rovnou na lehátkách u bazénu... Vnitřního, podotýkám.

Ten termální se navštěvoval jen z donucení (děti), případně s vypětím všech sil (rodiče smýkající zmítající se děti)

  

-----

No, těch pár dní uteklo jak voda. Hm, voda - té  bylo celkem dost...

  

Před návratem domů tedy ještě zkontrolovat, zda tělo není pokryto šupinami a mezi prsty nerostou plovací blány. Kupodivu ne. Až se tomu, vzhledem k době strávené v bazénech, nechce ani věřit...

Ale tahejte z vody čochtany, kteří nabyli nové dovednosti.

Když jednoho povzbudíte k samostatné jízdě na tobogánu a druhý nafasuje rukávky, sebere odvahu opustit schůdky (obé na prostřední fotografii) a vydává se na okružní cesty přes celý bazén (nutný nezbytný doprovod lodivoda), špatně se pak vodní plochy opouští...

    

 

A celkový dojem z minidovolené? Kupodivu opět:

Velmi příjemné...

Skoro neopakovatelné...

...

...

...

Jen trochu jinak...

 

  

------------------------------------------

* Princip vytváření front/davových shluků = Pozvolný vstup do bazénu je celou dobu prázdný. V okamžiku, kdy tam zaparkujete s dětmi (jedno jinde nedosáhne, druhé cáká jak o život) - začnou se kolem vás srocovat davy. Jako čtyřčlenná rodina už tam tvoříte něco jako frontu - a co kdyby zrovna tam bylo to nejlepší místo z celé Bešeňové...

 

38 komentářů:

  1. ... hned bych si zajela prohřát klouby. Mám to ale kapku z ruky, tak si zajedu kousek za Prahu k mamince a napustím si vanu horkou vodou. Velmi často tam teče z kohoutků pěkná rezatice, tak se budu cítit jako v Bešeňové... ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. [1] Wien, to jsem si říkala u Tebe, když jsi psala o Budapešti - hotel s TÍM bazénem...
    Akorát nám by neprošlo se tam nesmočit... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. [2] Yfčo, jednoznačně ekonomičtější řešení! :-)
    U nás momentálně neprůchodné - ve vanách nebývají schody ani tobogány... :-/

    OdpovědětVymazat
  4. ... je vidět, že tvoje potomstvo nemá dostatek fantazie. Když byla Kačaba předškoláčkem, tak si ve vaně minitobogán udělala: stačilo sednout si na okraj vany a nechat fyzično sklouznout dolů. Zatrhla jsem jí to v poté, co jsem sousedům, kteří bydleli pod námi, již potřetí musela přispět na primalex, haby si mohli v koupelně přemalovat fleky na stropě...

    OdpovědětVymazat
  5. Chi, Yfčo, občas mi připadá, že ho mají až nadbytek...
    Skluzavky (máme v rohu vany i minisedátko-z toho to fičí líp), vlny, potopy... Klasika... :-)

    Ale teď po dovči drobotina chytla vzletný rozmach. (ten ale i nadále potopám v koupelně samozřejmě nebrání)
    :-)

    OdpovědětVymazat
  6. [5] To jsem taky dělal! A vzpomínám si na to dobře, tak jsem asi nepřestal moc dávno. Že bych to zase zkusil?

    Nomi, kolik stupňů má prosím voda v tom termálním bazénu? Wittgenstein, Ohnisko a já máme jedno společné - zálibu v teplé vodě.

    OdpovědětVymazat
  7. Jó, dobrý, Nomi, zdá se, že až na to erotické vinutí jste si dovču krásně užili.

    U nás doma byla potopa v neděli večer. Oba výrostci si vyvzpomněli, že se budou koupat spolu, takže se navlíkli do plavek a hodinu se snažili podmočit koupelkovou podlahu. Jen mi není jasné, jak se oba zároveň vešli do vany. Teoreticky bych myslela, že v takovým případě už by tam nevešla žádná voda. ;o)))

    OdpovědětVymazat
  8. [7] Henry, teplou mám taky ráda...
    A zatím Ti to i přesně napíšu, neb to ještě mám v hlavě.
    Venkovní - 40 relaxační, 37 vířivka a 27 plavecký
    Vnitřní - 37 dětský, 36 relaxační a 31 ten s tobogánem...

    Venku bylo 7 stupňů a když jsi lezl do toho relaxačního - jako by ses nořil do kotle s vařící vodou... Ale mi to sedlo!

    OdpovědětVymazat
  9. [8] Oby, já zkusila i to vinutí - a vydrželo nám přesně asi 2-3 sekundy, než to zmerčil ostříží zrak našich osobních hlídačů a byli jsme nekompromisně rozděleni...
    Ale přiznám se, že ten první den byli všichni tak protivní, že jsem si maximálně přála se tak nechat katapultovat na měsíc na měsíc (nebo aspoň na den)...

    ad potopa u vás - nejspíš tam už ani žádnou pak neměli, když ji snaživě přemístili na podlahu... ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Hehe, Nomi, ještěže máte v patách ostrahu, aspoň někdo musí dbát, abyste nepohoršovali okolí na veřejném místě. ;o)))

    Tož já mířím do vnitřního, relaxačního. Dětský je sice o stupeň teplejší, ale tam by mohl někdo na mě spadnout...
    Tobogán klidně oželím. Stačily mi obří vodní skluzavky na školním výletě se Silvinkou. ;o)))

    Houby, jak vylezli, byla ještě třetina vany zaplněná vodou. Dokonce v ní, darebáci, utopili ručníka!

    OdpovědětVymazat
  11. [11] Oby, to my s dětmi za zády pohoršujem skoro pořád - jen v trošku jiném smyslu... :-) Ale fakt je, že prcci si dost poctivě hlídají, aby jim další uvřískaný člen do rodiny nepřibyl... :-/

    Mi sedly ty relaxační oba. Raději ten venku, ale když jsi tam déle, tak se motá hlava. A jak psala Bosorka, je třeba hodně pít... Ale je to dost dobré!

    Chi, jak darebáci. Copak ručníky nejsou k tomu aby se pořádně topily? Jsem myslela, že jo... ;o)

    OdpovědětVymazat
  12. Á, díky, já myslel, že ještě víc.

    OdpovědětVymazat
  13. [13] Henry, ono to nevypadá, ale bylo to tak akorát.
    Při více stupních by tam lidi kolabovali. :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Miluju horkou vodu :)).Bez dětí :)))

    OdpovědětVymazat
  15. [15] No, Cheo, co dodat... Vystihla jsi to přesně! :-)

    OdpovědětVymazat
  16. taky jsem byl kdysi v bešeňové, ale zřejmě jsme se tam nepotkali..:-)

    OdpovědětVymazat
  17. [17] ... a kdyby náhodou jo, tak o tom ani nevíme...
    :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Při seznamování povídají dva lordi:
    \"Nesetkali jsme se my dva náhodou na Madeiře?\"
    \"To sotva, já na Madeiře nikdy nebyl.\"
    \"Skutečně? To je zajímavé, já také ne. Tak to zřejmě musely být dvě zcela jiné osoby.\"

    OdpovědětVymazat
  19. [19] Jo, Henry, a my jsme se mohli setkat kdysi v Brně, a ani o tom nevíme! ;o)))

    OdpovědětVymazat
  20. 19 a 20 - a my všichni tři v ostravské zoo :-)))

    OdpovědětVymazat
  21. To teda jo, nebo i jinde, co? ;o)))

    OdpovědětVymazat
  22. Dneska jsem měřil, kolik má stupňů voda ve vaně, když jsem se koupal. Měla 41. Býval bych myslel, že mnohem víc, tak díky za poučení!

    OdpovědětVymazat
  23. [23] Henry, jsem někde četla, že voda ve vaně by neměla mít víc jak 40°, jinak prej můžou lidi i zkolabovat, tak opatrně s tou láskou k horké vodě! ;o)))

    OdpovědětVymazat
  24. [22] Oby, nevím, kde všude se Henry potloukal po Ostravě, ale v zoo byl určitě, já občas taky, tak neříkej, že ty ne :-)

    OdpovědětVymazat
  25. [23] Že to Henry docela zkresluje?
    A nevěřil bys, jak vařící se zdá ta čtyřicetistupňová, když přebíháš bosky po ledových kachličkách v sedmi stupních a vrhneš se tam zmrzlý jak preclík :-) To jen vidíš, jak z tebe stoupá pára...

    OdpovědětVymazat
  26. [25] Jasněžejó, Nomi, stáli jsme společně u opic, a přitom o sobě nevěděli, šílená představa, že? ;o)))
    Já jen, že jsme se mohli sejít i třeba někde v hospodě nebo na výstavišti, jet ve stejné lokálce, myslet \"kam se ten kluk, holka, ženská dere, teda má ale pecku v tom ohozu!\" a teď se sejdem na blogu jako kamarádi, neuvěřitelné... ;o)))

    OdpovědětVymazat
  27. Zkresluje, to jo. Myslel jsem totiž, že voda o 37° se nezdá teplá, protože je to teplota těla. Hm. V roce 1980 jsem v Ostravě krmil slona chlebem.

    OdpovědětVymazat
  28. [27] Oby, takové blogové náhody jsou moc prima :-)

    OdpovědětVymazat
  29. [28] Henry, škoda, že se svou sklerózou fakt nemůžu říct, jestli jsme v osdmdesátém došli zrovna až ke slonům :-)
    Ale zrovna minulý týden jsme tam ztratili mědvěda :-/

    Mimochodem, si zkusím asi někdy taky změřit tu svou vanovou \"vařící\" :-)

    OdpovědětVymazat
  30. No, jednoho oblíbeného... Spíš si ho tam Lucinka někde chvilku odložila - a pak už nebyl. A mezitím odešly i čtyři děti tmavší pleti... Jim ho beztak bylo líto, že je tam tak sám...


    Normálně mi teď nejde zadávat ta pravá hranatá závorka. Tomík poslední dobou okupuje počítač - a já mám po machrování s odkazy na komenty. :o)

    OdpovědětVymazat
  31. [32] Nomi, hranaté závorky mi taky někdy stávkujou, ale já překlikávám mezi angl. a češtinou. Když to mám na česky a nejdou hranatci, překliknu na angl. a pak zpět na česky a jde to. Ovšem nevím, co za kouzla ti s počítačem provádí Tomík. Vždyť tě připravil i o avatar!!! ;o)))

    OdpovědětVymazat
  32. Závorky můžeš normálně zkopírovat pomocí myši. Ta věta s medvědem se dala chápat různě. Lucinku pozdravuj! Zrovna včera jsem fotil medvídka pro Viky.

    OdpovědětVymazat
  33. 33) Oby, to já taky netuším, co on tu vše navyváděl. No, aspoň si tu hodím ten avatar :-)

    OdpovědětVymazat
  34. 34) Henry, Lucinda už na medvěda zapomněla. Momentálně ji, krom horečky, trápí malá figurka matrjošky \"odložená\" v kanále...

    Vyřídila jsem pozdrav - a mám předat rovnou pozvání (\"ten pán k nám pšišel?\")

    OdpovědětVymazat
  35. Za pozvání děkuju! Pán by i pšišel, ale jste trochu daleko. Třeba si někdy uděláte výlet do Brna na mamuta.

    OdpovědětVymazat
  36. Henry, bacha na to, abychom tam fakt nedojeli :-)

    Ohledně Brna mám restíky, dost ráda bych se tam někdy výletně dostala. Zatím jsem jen jednou proběhla se školním výletem Výstavištěm, dvakrát tam byla na nějakém školení a sem tam se objevila v Olympii...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.