úterý 25. května 2010

Zásah vyšší moci

aneb Mám svůj den...
 
Jo, jsem nevyspaná, nevrlá, unavená - a schopna všeho.
Teda, myšleno jako schopna porušení všeho toho svého nedávného předsevzetí...
  
Jsem se dnes v obědové přestávce vypravila do obchodu ... pro Nutelu. A taky mi děsně chybí ta ranní horká čokoláda. Ukrutně. Tady ale nemá zásluhu ani tak má silná vůle, ale to, že tu jednu jedinou, která mi tak děsně moc chutná, nikde momentálně nemají.


 

Takže jsem v rámci horko-čoko absťáku k té Nutele narvala do košíku nějakou jinou (to jako už fakt jev zoufalství).
Ale vyšší moc nade mnou bdí.
Zatímco jsem u pokladny brala do ruky tu hříšnou Nutelu s úmyslem elegantně ji vložit do tašky - ona tuna kalorií namísto přesunu o pár centimetrů vpravo udělala trojtého salchova směr vlevo a snažila se přistát na hlavě mladíkovi za mnou. Ten projevil duchapřítomnost a křepce uskočil, takže se Nutelka mohla efektně rozplácnout na kachličkách. Docela to křachlo. (Né, že by se chtělo spadnout zrovna té mrkvi nebo pudinku v prášku, že)
Tak jsem ten nervový otřes chtěla v práci zklidnit tou zkušební novou horkou čokoládou. Absolutní hnus. Všechno vylít... Nákup se mi vyloženě povedl.
  
Pak jsem předvedla svou technickou zdatnost a šla do zverimexu zkoumat, jak vlastně zavěsit to malé pítko, co jsem tam minulý týden morčatům koupila místo toho původního obřího - „Dobrý den,  blablaba - já to fakt nechápu. Není tam očko, za co se to věší?" nenápadně sonduju. „No, to se dává do klece. Máte klec?" informuje mě prodavačka tónem, jakým se mluví například s méně chápavými dětmi. Chvilku hluboce přemýšlím, a bez mučení se přiznám, že mám. Ale že fakt nechápu, jak to tam jako zavěsím. „No, ono se to nevěší. To se připevní k mřížkám." dozvím se geniální řešení zapeklitého problému. A protože pochopí, že má před sebou „zdatného technika", raději mi to i názorně předvede. Fajn, sehrála jsem blbce dnes teprve podruhé.
  
Takže  se snažím, aby to „do třetice" nevyšlo naprázdno, a když jdu páchat dobrý skutek a podávám ve spořce jeden příkaz, dám si záležet, abych do toho kastlíku místo originálu hodila tu kopii. Kdo by nechtěl jít se k přepážce přiznat, že je mimoň a potřebuje asistenci při tak „náročném" úkonu.
  
Ale pak si zas spravím trošku renomé, když jdu na poštu s poukázkou a zároveň i s doručenkami na balíky. Tentokrát se karta obrací a jsem za chytrou, neboť nerespektuji nápis „Berte si vždy jen jeden lísteček" a pro jistotu si zmáčknu ťuplíky oba. A křečkování se vyplatí, neboť paní z prvního čísla mi opravdu vezme jen složenku, pro balíky jít neráčí, číslo mi nepřevede - a já, celá šťastná za svou prozíravost, na balíky čekám s tím druhým číslem JEN půlhodinku.
 
A jak tak při tom čekání koukám z okna, vidím, že nemám „svůj den" jen já. Trošku škodolibě mě těší sledovat řidičku, která dává zaplacený parkovací lísteček zvenku za stěrač a říkám si, že TOHO bych dnes ani já schopna nebyla.
Trumfla mě.
 
Pak se celá zdrchaná doplazím domů. V obou rukou po dvou taškách, pod paží pro vyvážení rovnováhy dva balíky - před domem skoro zašlápnu nádherný obří čtyřlístek. Jak ho pobrat? Mohla bych ho maximálně tak ukousnout. Ovšem momentálně solidně bloknutá záda mi tak hluboký úklon nedovolí, nechávám ho napospas dalším zájemcům.
 
Jak tak válím balíčky ve výtahu po zemi (prostě mi chybí ta třetí ruka), podle množství trávy poházené na podlaze usoudím, že ratolesti už mám doma a tentokrát toho morčatům natrhaly nepřeberně. Nepletu se, stopa končí na naší rohožce.
 
Vcházím domů a odpadám.
 
 
Pondělky vyloženě miluju...
 

14 komentářů:

  1. tak tomu říkám brutální den... Přeju aby už bylo jen líp ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Teda, jsem už chtěla toho mladíka obdivovat, že letící Nutelu obratně chytil. ;o)))

    No, asi ten den nebyl z nejlepších, ale zase aspoň máš radost z balíků, ne? ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. [2] Pet, tss, to je drsná provokace! :-))

    OdpovědětVymazat
  4. [1] Lorandele, a to mě ještě včera štvalo \"jen\" tak devadesát procent řidičů, zmokla jsem jak zákon káže a lezli mi na nervy chodci vlastnící deštník... :-)))

    OdpovědětVymazat
  5. [6] Oby, i tak byl šikovný. Tu rozbitou Nutelu i docela zkušeně dal do sáčku. Že by se mu to stávalo častěji a měl už patřičný grif? :-)

    No, a současně se mnou si ji koupila i kolegyně z práce - a té ji odpoledne zabavili vnuci. Ani jedné z nás včera nebyla přána. (pst, tak si ji jdem koupit dnes znova) ;-)

    No, balíky mě \"potěšily\" hlavně jak se mi sypaly na v tom výtahu na zem... :-)

    OdpovědětVymazat
  6. A zobrazená čoko je ta dobrá nebo ta špatná?

    OdpovědětVymazat
  7. Bosorko, doufám, že na obrázku je ta dobrá - tuhle mám totiž taky ráda! .o))
    Nominku, já měla taky prima pondělí! Někdy se holt daří na vícero frontách! :o))
    tak ať se úterý vyvede víc! Já jsem zatím vcelku spokojená .o))

    OdpovědětVymazat
  8. [7] Bosorko, ta dobrá!!! S tou hnusnou bych se ani v počítači už nezahazovala :-))

    OdpovědětVymazat
  9. [8] Jo, jarmilko, tady na té ujíždím :-) U nás mají pořád jen tu mléčnou - a ta je tak nějak moc sladká.

    Já nevím, pondělky obecně bych rovnou zrušila... ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. provokovat, ale já letos (!) pondělky miluju. Mám svůj volný den, hlídací babička jsem až od úterý, a tak si užívám po víkendovém babičkovsko-chalupářsko-puberťácko(od nejmladší dcery) šílenství ...

    OdpovědětVymazat
  11. A už je úterý, a tak se to snad neneslo v podobném duchu. U mě to jde teda od desíti k pěti, ale doufám, že to u tebe tak není:-)

    OdpovědětVymazat
  12. [11] Nuli, je to zvláštní, ale na mateřské mi pondělky taky nijak zvlášť nevadily :-)

    Kolik těch vnoučat vlastníš? Vypadá to, že docela požehnaně :-)

    OdpovědětVymazat
  13. [12] Žrádýlko, u nás dobrý, ale mrzí mě, že u Tebe ne. Tak držím palce, ať se to taky překulí!!!

    OdpovědětVymazat