úterý 10. května 2011

Chuti - zbavit se chutí!

 

Včerejší zdlouhavý úvod v podstatě jen zase popsal to, co jsem zde již uvedla několikrát: „Blablabla, chci zhubnout! Blebleble, to nejde...“ (což jsem si znechuceně uvědomila při vkládání všech těch tématických odkazů, ale statečně jsem je tam nakonec nechala, ať je vskutku zřejmé, v čem se to tak plácám).

Takže, abych současný žalozpěv tentokrát konečně odlišila od všech těch předchozích, chce to:

  1. pevné rozhodnutí (stalo se)
  2. rozumný plán (makám na tom)
  3. sílu vytrvat (slabina, proto záludně jištěna veřejným uvedením této akce zde).

  

A dnešní příspěvek? Ten mi bude sloužit jako motivační tahák a hubnoucí desatero v jednom. (co na tom, že bodů má zatím jen sedm, že)

  

----------------- 

Co mě k tomu pevnému! rozhodnutí dokopalo tentokrát?

Překvapivě to byla zase souhra několika faktorů (jeden mě už holt nastartovat nestačí):

- za prvé, klasika – čili zpropadené oblečení... Vážně to začínalo už váznout a utratit majlant za kompletní obnovu šatníku ve větších velikostech se mi prostě pořád nechce a nechce! A nechce!!!

- v dubnu, kdy se mi nepodařilo zahájit ani březnovou, ani dubnovou jarní detoxikaci organismu, ale naopak, na rodinných oslavách se zas krapet nabouchat, mě začala tak divně bolet a tlačit horní část břicha. Že by nějaká záhadná až smrtelně vážná nemoc? Pche, kdyby! To mě jen v práci při sezení začaly tlačit špeky (Kde se tam ty potfory záludné vzaly, dyť jsem je nedávno v těch místech přece ještě neměla?!). Hm, ostuda, docela...

- do třetice, pořád ty chutě na sladké, na čoko, na sladké, na čoko... A zobání a ďobání a zobání a ďobání do sladkostí a cukrovinek. (ó, jak „různorodé“)  Zde mi pomohla kolegyně z práce, když mi dala ochutnat cereální sušenku slazenou, namísto bílým cukrem, datlovým sirupem a rozinkami – a ta, nejen, že byla dobrá, ale i celkem sytá (sušenka, ke konzumaci kolegyň jsem zatím opravdu neklesla). I zahlodal červík pochybností „Že by na tom GI opravdu něco bylo?“ Očividně jsem objevila možnou cestu, kudy jít.

- no, a nakonec to dorazila skutečnost, že se mě má vlastní matka již několikrát zeptala, jestli fakt-opravdu-určitě nejsem těhotná. To už ani netřeba komentovat. Ne, nezachránila to ani jedna letošní výjimka, kdy jsem se od kohosi, zřejmě dost slabozrakého, dočkala přídavného jména „štíhlá“, neb jsem si vědoma faktu, že i lidé s horším zrakem či chroničtí lháři se ve společnosti mohou vyskytovat.

   

         

A teď, jak na to?

(následuje nejpodstatnější část, ke které se hodlám poměrně často vracet -. něco jako má osobní „dietkuchařka“) 

1. V prvé řadě převekslovat mozek a myšlení – což je, aspoň u mě, v podstatě základ úspěchu.

To se v podstatě zatím stalo, jinak bych o tom všem okolo ani nepsala. A píšu to tady proto, aby pro mě nebylo tak jednoduché od tohoto záměru upustit. (neb logicky se mi zde budou zapisovat lépe úspěchy než prohry)

2. Vypočítat si denní příjem kalorií, pro hubnutí snížit o doporučených 20 % a pokud možno, snažit se to co nejvíc dodržet!

Zde se nabízelo několik možných výpočtů a bez mučení se přiznám, že jsem do začátku zvolila ten nejméně přísný. Přece to hned z kraje nepřepálím, ne?

3. Upravit stravovací návyky

-         Vysadit bílé pečivo!

-         Necpat do sebe bílé cukry!

-         Naopak zvýšit konzumaci celozrnných potravin! (např. ovesné vločky jsem při objevení manželovy celiakie tak nějak postupem času zazdila i u sebe)

-         Nevynechávat bílkoviny!

-         Preferovat kvalitu před kvantitou!

-         Jíst častěji, ale méně!

-         Více ovoce a zeleniny!

-         Nedojídat po dětech!

-         a ještě beztak něco dalšího...

Taková-maková a podobná motivační hesla si teď povinně předříkávám před spaním (namísto nefungující motlitby: ať, nejlépe hned, zhubnu takových pět až šest kilo)...

4. S tím vším pak jde ruku v ruce - pitný režim

Tak ten celkem držím. Tento bod se zatím jeví jako nejméně bolestný...

I zde lze však uplatnit svižné motivační heslo: „Od jara až do zimy – vyplavovat toxiny!“

5. Nebát se zvážit... 

...a pak si vážit i drobných, droboučkých úspěchů. Na což navazuje i další poučka

6. Nespěchat

Neboli, jak se říká „Pomalu, ale jistě!“...  Respektive: "Vydržet!" a pak ještě "Udržet!" 

 7. Pohyb

No, jo. Dyť vím... Ale o tom někdy příště...

 8. Třeba ještě na něco přijdu (nebo dostanu dobré rady) a doplním tady

  

  

-------

A tak si říkám, když se to letos začalo dařit na tomto blogu, proč by to nemohlo jít i zde, no ne?!

  

 

Žádné komentáře:

Okomentovat