O kládě, zato bez pointy

aneb 
Mraveneček v lese, těžkou kládu nese...

 

 

Na úvod drobná odbočka: 

Jako hračku k zabavení morčecích mimin jsem koupila prolézací kládu pro křečky a naplnila ji senem. Takže obrázek morčete s podobnou kládou v kleci mě na netu zaujal. Co zaujal, přímo upoutal. Na pár dní jsem se stala fanynkou sledující osud klády, kterou neúnavně přemísťoval morčecí kluk Mates. Bude kláda mezi pelíšky? Bude v tom růžovém či zeleném? Nebo úplně mimo pelíškový resort? Či dokonce esteticky vycentrována uprostřed klece? 

 

----- 

Týdenní tábor pro odrostlejší ratolesti. Týdenní úleva. Místo dvou osob mám pocit, že byt opustila tak skupinka šesti. Najednou téměř není nutno smýkat jednu tašku s jídlem za druhou, pračka si může dát po čase šlofíka a já taky. Netřeba se starat a na chvíli ani komunikovat. Dcera je totiž po mě, takže běžně mele neustále pantem. I z občasných dřívějších táborů jsem občas byla ukována k mobilu na předlouhé povídání si. Tentokrát nic. Druhý den pošlu nenápadnou sms: „Vše v pořádku?“ Strohá odpověď „Jj“ je ta nej, co můžu dostat. Je tam tak dobře, že není čas na vykecávání se s matkou… Jsem ráda a zvědavě se těším, jak mi po návratu vše poví.

 

„Ahoj Luci, jak bylo?“, nadšeně vítám dítko po příjezdu domů. „Ahoj mami, já jsem se neopila“, dozvím se pouze lakonickou odpověď, než potomek odejde dospat probdělé noci. Tak to zkusím u toho druhého: „Ahoj Tomi, jak jste se tam měli?“. No, já tam měl hlad a Lucka děsně chlastala.“ dozvím se druhou celkem strohou informaci.  

Že jsem se vůbec ptala...

Po prospaném odpoledni se od mladší ratolesti konečně dovídám zážitky z tábora: „Blablabla borovička, blablabla gin s tonikem, blablabla v noci jsme chodili plavat, blablabla něco, co chutnalo jako betadina. … „Eee? Ty víš, jak chutná betadina?“ „Jo, ostatní se mě na to ptali taky, podle vůně. Blablabla vodka… A měli jsme tam kládu.“ 

„Cože jste tam měli?“, zeptám se nedůvěřivě, neb jsem se asi přeslechla… 

„No, kládu přece.“, podotkne suše. 

Zpozorním. Kládu? Mozek mi začíná šrotovat. Při zběžném prolítnutí seznamu vyslechnutých prožitků mě okamžitě napadá jediná možnost – to musela být nějaká zákeřná droga! Zálesácký mix trávy, sušených mravenců a tlejícího jehličí? Či snad v lepším případě se jedná o název pro ďábelský koktejl borovičky, zelené, ginu a odvaru z pupenů jehličnanů? 

„Jak kládu?“  

„No prostě kládu. Vážila asi 40 kilo. My jsme ji přemisťovali, to bylo super. Kluci ji měli i na pokoji…“  

 

Aha.  

Tak tohle bych fakt nevymyslela… 

 

Letošní rok budiž rokem Klády!   

Alespoň pro mravence, morčata a hlavně taky – puberťáky…

zdroj obrázku: http://alougo.com/pohadky

-----

Mimochodem, všimli jste si, že mravenci to v literatuře nemají vůbec lehké?

Zatímco Ondřej Sekora nutil chudáka mravence provozovat práce všeho druhu a Josef Kožíšek jej nechal rovnou i polámat, tak Karel Plíhal ho dorazil ještě o kousek víc:

"Nesl malý mraveneček lesem kousek dřívka,

nedbal na svou čerstvou kýlu, vyhřezla mu střívka."

A nebožák přepracovaný to od něj ošklivě schytal nejen v říkance, ale i v písničce:

Śuplík 7/2021, čili rozepsáno v roce Brambory, dokončeno v rámci "komentářové řetězovky" od Psice

-----

Pozn.: Na následujícím táboře se přenášely kameny. Co bude k přesouvání využito příště?

Sama jsem zvědavá :-)