a členka klubu Polednic
Malý návrat do prvního dne letošního roku:
Rodinka silvestr dospává,
a tak se sama vydávám
na procházku pro zdraví.
Hned první člověk pozdraví,
pak starší muž, ne přímo děda
(to už trochu žasnu, teda),
babička a další paní,
všichni jen tak, bez reptání,
přejeme si pěkný den.
Je to nějak jinačí,
nikdo z nás se nemračí.
A venku je krásně jarně…
Nevidím to vůbec marně,
začínám rok s úsměvem.
----------
PS:
Ač dřív to běžné bývalo,
roky se mi nezdálo,
že i takhle vprostřed města
se zdravení pěkně vtěsná
do zimní procházky.
Doufám bez nadsázky,
kéž to třeba značí,
že slušnost zpět vkráčí!
Blýskání na lepší časy
Protože docházím k domovu téměř v pravé poledne, pasuji se ještě venku na úplně první členku čerstvě založeného klubu Polednic.
A namísto pohlednic se stávám aktivní sběratelkou pozdravů (nejen novoročních).
Novoroční Polednice
---
Podobnou výpravu podniknu o dva týdny později.
Navzdory slunci prozářenému dopoledni se atmosféra začíná blížit normálu a pozdravy ulovím už jen tři. Ale to mi nezabrání cítit příjemný doping, zejména při vřelé odpovědi jedné usmívající se babičky.
Tetelivě si schraňuji poměrně nenáročně získaný polední přísun laskavosti.
A mrzí mě, že většina to nevidí – to dobíjení se od lidí…
V knize Nonstop od Briana Wilsona Aldisse se hrdinové zdraví pozdravem:
OdpovědětVymazat"Prostor tvému egu".
Na což se odpovídá:
"Na tvůj účet."
Což se mi líbí velice, byť je to už drahnou dobu, co jsem tu knihu četl.
Knížku jsem si vygůglila a vypadá jako zajímavé čtení. Asi někdy před dovolenou přepadnu knihovnu. :-)
VymazatČeská strana národně sociální měla ve znaku mimo jiné psací brk. A tak se jejím členům posměšně říkalo "brkouni" a lidi je ironicky zdravívali "Tě péro, inkouste."
OdpovědětVymazatJak tak čtu ty první komentáře, tak se mi sbírka pozdravů začíná rozrůstat i o fajnšmekroviny :-)
VymazatJsem měla v závěru článku uvést rovnou výzvu, ať každý zkusí nějaký ten speciální pozdrav přihodit. :-)
Tlusťjoch:
VymazatMám staré pohlednice - koláž Vídeň- kde se lidičkové zdraví “Servus”.
A z křížovek znám starořiký pozdrav na rozloučenou na čtyři - VALE
Dodatek /česká verze/:
VymazatVale, vole...
Musím říct, že když jsem si toho 1.1. tu sbírku pozdravů zakládala, měla jsem původně na mysli jen početní rozšiřování onoho rutinního "Dobrý den", ale Tys to posunul kousek dál :-)
VymazatAsi si na to fakt zavedu zvláštní stránku v dnes konečně pořízeném sešitku na nápady - a třeba z toho někdy vznikne i článek :-)
I když - z té sbírky pohlednic toho asi nasbíráš víc Ty - to by mohla být článková výzva i pro Tebe :-)
Před chvílí jsem ti poslal mail s odkazem na zajímavou stránku o pozdravech.
VymazatDěkuji za upozornění, moc často na něj jinak nechodím. :-)
VymazatMimochodem, komentář s českou verzí "Vale" jsem lovila ze spamu. Ta komentářová "AI" je nějaká přecitlivělá :-)
Jinak dumám nad tím novým rébusem a už to tak optimisticky nevidím :-) Zatím jsem docela zaseknutá :-)
VymazatTlusťjoch:
VymazatOby to už vyluštila.
Díky za upozornění - výpadek Žiliny mi dal docela zabrat :-)
VymazatTy taky umíš veršovat? K tomu mám velkou úctu.
OdpovědětVymazatJeden kolega z partnerské instituce zdraví na rozloučenou "čús džús", nevím ani, jestli to píšu dobře, znám to jen foneticky, a ani přesně nevím, co by to mělo vyjadřovat :).
Miloši, nevím, jestli přímo umím (asi je to o něco lepší, než v počátcích), ale děsně mě to nárazově baví. Někdy slova sama skáčou do řádků - a jsou zas dny, kdy se jim vůbec nechce :-)
VymazatKolega je asi taky skrytý "rýmovník". U nás se relativně často používá "čus bus". A musím říct, že jak jsem "čus džus" snad nikdy nepostřehla, tak mi zrovna dnes na "čus" mamka odpověděla "džus" (a blog nečte) :-) Docela zajímavá náhoda :-)
To je vtipné - Tvoje selfíčko zimní polednice se velmi podobá mojí fotce letní klekánice. :-D Bude to asi trochu jinej klub, ale strašit případně můžeme i společně. Zdravím! :-)
OdpovědětVymazatOby, to rozhodně :-) Klekánice a Polednice - to je jedna parta :-)
VymazatPS: Když tak mi tady hoď odkaz na příspěvek, kde tu kámošku najdu :-)
Někdy vážně stačí málo a Austrálie mi v tomhle ohledu byla obrovskou školou. Lidi jsou tam výrazně přátelštější, prodavačky v obchodech by člověk pomalu taky koupil, řidiči autobusů halasně zdraví svoje cestující, lidi se na tebe kolikrát prostě jenom tak usmějí a pozdraví (nebo si s tebou dokonce zničehonic začnou povídat) - a rázem je všechno mnohem, ale opravdu mnohem veselejší.
OdpovědětVymazatŽe jo, stačí relativně málo a nálada je úplně někde jinde. Obecně mi to připadá, že v přímořských oblastech to jde tak nějak samo, vnímám hodně spojitost i s počasím.
VymazatTady mi připadá, že když se na někoho usměješ, tak jsi málem podezřelá. Obrovská spousta lidí chodí se sklopeným pohledem, aby zdravit nemusela. Ale zas když člověk natrefí na někoho, kdo zdraví taky (byť třeba jen pohledem), tak to je až takový spiklenecký pocit :-)
Nicméně taky někdy mám dny, kdy jsem uzavřenější, takže to obecně chápu, jen by bylo fajn, kdyby bylo mezi lidmi aspoň krapet vřeleji.
Moc si vážím "svých" lidí, které potkávám a vlastně je vůbec neznám. Milá paní se psem, který vypadá jako liška. Velký pán s vozítkem a slabostí pro ledovou kávu, kterou si vždycky v Lidlu na vozítko naloží do komínků a já mu je pomáhám sbírat, když se rozsypou a zrovna tam jsem. Nevím, jestli bych jako introuš měla úplně na australský model, ale ráda bych ten okruh měla větší.
OdpovědětVymazatJj, tady v okolí to taky není nic moc, lidi jsou fakt hodně uzavření a i jen sousedi z domu naproti ani nezvednou při míjení se pohled, aby nehrozilo pozdravení. Někdy tomu až nerozumím... Ale zas pak o to je větší radost, když to někde klape :-)
VymazatTaky tady máme s dcerou oblíbenou zdravící paní, co venčí pejska, já mám pak ještě paní na poště (pokyneme si, i když stojím u jiného okénka), pumpařku (u které jsem se neúspěšně pokusila platit kartičkou pojišťovny) apod. A je to fajn :-)
Myslím, že bys na něj měla :-) Taky jsem introvert a je pravda, že ze začátku jsem se docela lekala, ale zvykla jsem si rychle a začalo se mi to vážně líbit. Jakože jasně, small talk neovládám pořád dost tragicky, ale oni ho ovládali všichni ostatní tak, že to vůbec nevadilo. A ten všeobecný standard, že se na tebe lidi usmívají a jsou fakt milí, ta nečekaná vyrušení zvládne vykompenzovat víc než bohatě.
VymazatNominku, také si všímám, že některé dny se zdraví a některé dny se nezdraví - asi se šířící blbá nálada... Tak hezký den .-)
OdpovědětVymazatDěkuji a nápodobně :-)
VymazatOsobně to hodně vnímám i v souvislosti s počasím, když je zamračeno, projeví se to i na náladě a naopak. Už se docela dost těším na jaro...
Je fakt, že u nás "na vsi" jsou lidi celkem zvyklí se zdravit. No a kdo není, toho to naučím :-).
OdpovědětVymazat:-) Je fakt, že hodně záleží, zda se jedná o okraj města nebo právě sídliště. Ty rozdíly jsou dost diametrální.
VymazatAle obecně, mám dojem, že Ostrava je trochu taková odtažitější. Nedávno jsem párkrát byla v Olomouci a tam mi lidé připadají krapet vřelejší.
To je veľmi milé :-) Ani nepamätám, kedy som pozdravila v meste len tak okoloidúcich, hoci na u maminy na dedine sa so všetkými bežne zdravíme, aj s turistami a je to väčšinou veľmi milé. Dokonca, nedávno napadlo strašne veľa snehu a prešiel okolo mňa jeden pán autom, zrejme sa na konci dediny otočil, lebo o chvíľku išiel opačným smerom okolo mňa späť, stiahol okienko a ja som si myslela, že sa chce na niečo opýtať a on len, že dobrý, to je ale riadne fitko, to lopatovanie :-) A vykúzlil taký krásny úsmev, že sa mi odhadzovalo hneď o niečo lepšie :-)
OdpovědětVymazatNikky, to je taky moc milý příběh. Přesně vystihuje to, co jsem tím chtěla říct - ono to moc nestojí, člověka neubyde - a hned je tak nějak příjemněji.
VymazatTady v okolí spousta lidí kouká do země nebo ještě lépe na druhou stranu, velice málo se nás tady v okolí zdraví. Někdy to nevnímám, někdy mě to mrzí, a někdy mě to vyloženě štve - o to víc jsem si to teď při těch procházkách užila.
Je zajimavé, že kolem Silvestra a Nového roku bývají pěkné západy slunce...
OdpovědětVymazatTo jsem si tak specificky nikdy neuvědomila. Snad to do letošního přelomu roku nezapomenu a kouknu :-)
VymazatPosledních pár let mě fascinují "předzápady" slunce na podzim, kdy mám cestou z práce jakoby proti sobě velkou oranžovou kouli a připadám si, jako bych měla vjet do obřího pomeranče. :-)