O bacily – kdo by stál?

„Táhněte už o dům dál!!!" 

Tak jsem dumala, jestli v tom marodění ratolestí není nějaký systém.

Myslím, že částečně ano.

  

Jeden princip je zcela zřejmý - je důležité onemocnět, když má mamka v práci závěrku.

Taky je důležité si dobu nemoci dobře rozvrhnout, aby sourozenci nemarodili stereo, ale každý hezky individuálně, samostatně. (jedinou možnou výjimku lze připustit u nočního megablití - ať si mamina trošku zaběhá, když furt skučí, že jí roste zadek)

  

Ale, pořád nějaká ta  mezera zbývala.

Poslední dny mi však pomohly odkrýt zbytek záhady.

  

-----

Před pár týdny: „Děti, pojedeme na výlet do Bešeňové!". Nachlazení a rýma jak trám následují do druhého dne po zaplacení  nevratné zálohy.

 

Tento čtvrtek: „V sobotu si uděláme výlet. Nejspíš na Ostravici, vláčkem. Lucinka teď pár dní nemluví o ničem jiném, než že chce jet vlakem.".

Ještě ten den vše probíhá normálně, leč hned v pátek, okolo jedné hodiny ranní: horečka,  řev - a další nemoc je zde.

 

Je mi to jasné. Toto jsou bacily festovní, říkejme jim - cestovní...

 

Jak se jich zbavit? Asi je třeba mlžit, tajit a neprozrazovat plány.

Nebo nasadit rychlou fofrózní akci jako loni při last momentu na Mallorku. (Tehdy se šokovaně zmátořily k činu až v polovině pobytu - tak je ten kalup zaskočil.)

 

-----

Takže, všem našim věrným virům a bacilům tímto oznamuji:

„Letos se beztak vůbec nikam nechystáme!!!

A kdyby náhodou ano, tak určitě ze dne na den! Bez varování...

    

Je vám to, vy odporní cestovní virouši a bacilouši, dostatečně jasné!? Tady si už neškrtnete!

Tak huš, huš, kšá!!!".