když si tklivě dělám evidenci drobných domácích úrazů. Vůbec přitom neocení, že mi přibyl jeden zcela nový druh.
Naražený nos a čelo - neřeším. To je klasika matek, které propadají občasným nerozumným choutkám - chtíc dítko něžně políbit do vlásků zapomenou, že v 99 % případů ona křehká ratolest zrovna škubne hlavou s razancí hodnou Železného Zekona.
Ale co je novinka - naražené prsty.
Je to taková čerstvá vychytávka.
-----
Jsa majitelkou extrémně jemných až papírových nehtů, jsem začala pokukovat po nějakém vylepšení. Zpevnění.
Ne, lak mi k tomu opravdu nestačil. Holt jsem hamoun. Pár let (asi tak deset) pokukuji po nehtech umělých. Nemusím mít zrovna osmicentimetrové pařáty, můj neskromný sen bylo stát se majitelkou nehtů aspoň kousek přesahujících bříška prstů. A pokud možno, aby byly všechny stejné délky.
Poprvé a naposledy se mi to chvilku povedlo před x-lety na svatbě. To mi byly nalepeny ty obyčejné z drogerky. Štíhlé ruce, zlodějsky dlouhé prsty - vypadalo to s těmi nehtisky docela dobře.
Jen kdyby trošku lépe držely. Užívala jsem si je opravdu krátce, aneb byla jsem nevěsta takzvaná leproidní - každou chvíli mi nějaký odpadl.
Pak přišly ty čerstvé rodičovské „radosti" ... no, a na nějakou dobu jsem to své vylepšení teda odložila.
Ale už mě vážně štvalo, že každé zachytnutí o nějakou překážku mi nehet obrátilo do protisměru, pořád se mi lámaly, zadrhávaly... a prostě, nechci mít pořád nejkratší nehty široko daleko (myšleno - ráda bych nehtíky o kousek delší než batolata a spol...)
Ty umělé se prý opravdu nelámou ani nepřetáčí do protisměru (aby pak zanechaly na nehtu bolestivou rýhu). Se prý s tím dá mýt i nádobí...
No, tak to není co řešit, že?
Navíc jsem je dostala loni k narozkám a je pomalu nejvyšší čas si ten dárek vybrat.
-----
Mám je.
Opravdu jsou pevné. Drží. Při případném nárazu se nepřetáčí. Člověk si rovnou málem urazí celý prst. Už se mi povedlo zmasakrovat si dva.
Taky mi nikdo neřekl, že jsou kraje tak jemné, že se s tím prostě nedá poškrábat! Vůbec! Zato se s nimi dá prudce vyrazit skorodíra do hlavy, když si chce člověk ve větru ležérně odhodit kadeř z čela...
No, u velké části těchto drobných nedostatků očekávám zlepšení, jakmile se můj prostorově orientační nesmysl sžije s nehty o dva minimetry delšími, než doposud.
Tak si říkám, je to prostě pěkné. Vypadají vážně moc dobře.
Ale nenaštvalo by vás, když tak jednou po dlouhém čase zapnete večer televizi, náhodně proklikáváte programy a zrovna slyšíte:
„Jsou takové jiné... ženy s krátkými nehty...jejich prsty jsou jak štětce smyslnosti..."?!
Sakra, to musí do televize nacpat zrovna pár dní poté, co po dlouhých letech ty nehty krátké nemám?!!
Ale co mě opravdu dorazilo - se mi s nimi nepodařila ani odbalit Fidorka!
Kruci, že by další neplánovaná dieta?*
I když, možná i to časem natrénuji...
A běda nehtům, jestli ne!
*Kdo by tušil, že kousek zblajznuté pidiplomby jednomu vykoleduje x-násobné čištění zubních kanálků, vylepšované neustálým odvrtáváním inkriminovaného zubu, s happy endem v nedohlednu?
Začátky jsou těžký, fakt těžký - třeba taková překážka v podobě příklopce. Ale je to fakt všechno o zvyku, vydrž! Budeš jen brát jinak za kliku a naučíš se všechno dělat bříšky prstů (i rozdělávat obal od Fidorky) ;-)
OdpovědětVymazatBtw jak se ti psal na klávesnici článek? :-))
riv - proč myslíš, že jsem skoro týden nic nepsala ;-)
OdpovědětVymazatZatím mě krom zipu odrovnalo zvednutí mince ze země. Taky jsem vyzkoušela pevnost volantu (další naražený prst nezapočten do domácích úrazů)...
A dokoupila další zubní nit :-)
Mimochodem, čtoéto - příklopec? Že by poklopec, potažmo onen zrádný zip?
Jasně :-)))
OdpovědětVymazatJo, mince jsou hnusný, ale bříškama to jde, ač teda, je to náááročný pořád :-D
A zip, mno... hlavně knoflík! Obzvlášť ze začátku :-D
Rada - nechoď nehty přímo (třeba dveřím - klice), prsty ohni dřív - zabráníš pár podstatným naraženinám a to fakt ;-))) (čtyři roky praxe :-D)
Checht, tak to se zdá, že jsem poslední člověk na planetě, kterej má ty svý papírový, loupací a lámací nehty pořád kratičký, umělýma nepolíbený :-)))) Pod ten na levým palci si už několik dní vrážím pravidelně jehlu při šití, díky tomu se mi na špičce úplně roztřepil, byl tudíž dnes ostříhán až do živýho...
OdpovědětVymazatMimochodem, píšu všema deseti, aniž bych se dívala na klávesnici. Nedokážu si představit, jak by se mi s umělejma nehtama psalo... ;-)))
měla jsem asi půlroku akrylátový, dělala jsem si je sama a vypadalo to dobře, ale to drbání mě přivádělo k šílenství a sebrat odněkud drobný (kde se nedali shrnout do dlaně).. připadala jsem si jak slepice na skle :-)) zvykneš si neboj ;-)
OdpovědětVymazatse loupají, praskají nebo jsou rýhovné ?
OdpovědětVymazatJá měl potíže včera zvednout z betonu svinku, neměl jsem totiž svou tašku s pomůckami amatérského přírodovědce, jen fotoaparát.
OdpovědětVymazatTak to já bych si jistě urazila obě ruce, děkuji nechci!! Raději se spokojím se svými papírovými, než být furt voražená.
OdpovědětVymazatChichi, leproidní nevěsta! Hlavně, že Ti neodpadávaly celé prstíky a jiné kousky. ;o)))
[3] riv, a víš co je zvláštní? Ač jsem hodně sondovala předem, o těch \"naraženinách\" všichni mluví, až když dokonáno... :-)
OdpovědětVymazatMince jak mince, ale až teď zjišťuji, kolik se po bytě povaluje papírků a placatých magnetků z Kostíků... Do té doby zvedáno automaticky, aniž bych si to uvědomila. :-)
[4] Duno, tak já teda taky dlouho váhala. Jsem to chtěla aspoň zkusit. Teď tomu dávám tak dva až tři týdny a uvidím. Je docela možné, že to nechám odrůst. Zatím spolu lehce bojujeme...
OdpovědětVymazatAle korálkošití by s tím podle mě snad ani nešlo.
Taky píšu deseti, docela rychle - a s těmi mými umělými prcky to taky docela jde. Jen je o něco víc překlepů a musela jsem se oprostit od pocitu, že zůstanu zaseknutá v klávesnici. Mnohem víc mi brzdí psaní dcerka permanentně na mě usazená... :-)
[5] přítelko, to jsi dobrá, že sis je zvládla udělat sama. Do toho bych nešla. Měla bych pryskyřici všude, jen né tam, kde bych chtěla :o)
OdpovědětVymazatJinak to je hezké povzbuzení - zvykat si na to, že budu jak slepice na skle :-))
[6] Jake, nehty jsem měla zdravé, jen strašně jemné, takže se mi každou chvilku někdy zadrhly, v lepším případě rovnou ulomily, v horším ohnuly o 180 st. a zpět...
OdpovědětVymazatNo, hlavně mě přepadla prostě marnivá touha je mít trošku delší, abych si tam mohla dát udělat francouzskou manikůru (ten bílý proužek nahoře). Holka, no :-)
[7] Henry, to je dobrý nápad - takovou nějakou výbavu si asi budu muset do kabelky taky pořídit. Nebo aspoň pinzetu.
OdpovědětVymazatMimochodem dík za upozornění na možnost kopírování té pravé závorky. Zatím se nedaří ji tam nacpat normálně... Tomík začíná být můj postrach :-)
[8] Oby, no dneska jsem byla úspěšně masakrována sama sebou při chytání balónu. Rozhodně je teda bezpečnější větší průměr... Si možná zařídím poradnu: umělé nehty-jak přežít :-)
OdpovědětVymazatnebude?
OdpovědětVymazat[15] Gombo, asi mi to nebudeš věřit, původně jsem se hecnout i chtěla - ale než se dokopu k činu, bude nejspíš po nich :-)
OdpovědětVymazat[9] V nejhorším - máš doma děti na zvedání, né? :-) A neboj, zvykneš si, když ustojíš začátek a zvyknou si i okolo (počkej, až praskne, že škrábání jimi je příjemnější než nehty samotnými :-D)
OdpovědětVymazatNa případné drobné úrazy si kup lepidlo na nehty (leckdy něco zachrání) a radím nalakovat neprůhledným lakem - nezkoumáš a nerýpeš do nich :-D
Jo a to foto by mě taky zajímalo ;-)
[17] riv, řekněme to tak - právě že mám doma děti, tak je pořád co zvedat :-)
OdpovědětVymazatJak kruciš víš, že si pořád do těch nehtů dlubu? ;-)
Na foto už je pozdě, jednak velký odrůst, ale hlavně jsem zkoušela nový skleněný pilník - a dorovnávala a dorovnávala... :-))